Měsíc: Únor 2021

Tak jsme se zase na naší cestě za zkoumáním, proč se nám nedaří otěhotnět, posunuli o kousek dál. Mám za sebou vyšetření průchodnosti vejcovodů a s tím nejlepším možným výsledkem: vejcovody jsou průchozí! Ačkoliv by to mohlo být hořkosladké ve smyslu “Super, takže tohle je taky funkční, tak kde je zakopaný pes?!”, dost se mi ulevilo. Doma jsme to náležitě oslavili, manžel mě otituloval “paní průchozí” a po delší době jsme si zase užili pocit naděje a optimismu, že to určitě dobře dopadne.

Ale pěkně popořádku…ne, že by byla potřeba toto připomínat, ale abych ilustrovala, kde všude se to může na straně ženy pokazit: Na vaječnících ve folikulech dozrává vajíčko. To se uvolní do vejcovodů a během 24 hodin může být oplodněno. Pokud se to povede, pokračuje dále do dělohy, kde se zahnízdí do narostlé děložní sliznice a tadáá – těhotenství je na světě. Zakopaný pes tedy může být v nedozrávání vajíček, v absenci ovulace, v abnormalitách dělohy, v nedostatečně narostlé děložní sliznici, v nedostatku progesteronu a tím pádem v neúspěšném zahnízdění a taky v neprůchozích vejcovodech. Spousta věcí se dá vyčíst z ultrazvuku nebo z hormonálního profilu, ale průchodnost vejcovodů? To je jiná kapitola. 

Průchozí vejcovody jsou při snaze otěhotnět opravdu klíčové. V prvé řadě jimi musí projít spermie k vajíčku a pak musí oplodněné vajíčko projít do dělohy. Pokud je na cestě nějaká blokáda, k oplodnění logicky dojít nemůže. Neprůchozí vejcovody jsou proto poměrně častým důvodem neplodnosti. Stojí tedy za to prozkoumat, zda jsou funkční. Protože jestli ne, tak se můžete nakrásno snažit ještě x let, ale marně. O tomto vyšetření jsem věděla pramálo. Ještě když jsem chodila k předešlému gynekologovi, tohle vyšetření mi nedoporučil s tím, že je zastaralé, někdy dost invazivní a že pokud by nezabrala stimulace ovulace, rovnou by se přistoupilo na IVF. Pan gynekolog měl v lecčem pravdu. Vyšetření vejcovodů se donedávna vyšetřovalo pouze jedinou metodou, a to pomocí kontrastní látky (odborně se tomuto vyšetření říká hysterosalpingografie, pokud se chcete naučit nové slovo, haha). Zákrok probíhá v nemocnici, kdy gynekolog zavede skrze katetr do dělohy tzv. kontrastní látku (jedná se o jódovou obarvenou kapalinu). Potom jde žena na rentgen, kde se v různých polohách pořídí snímky, aby se dalo průkazně říct, že kapalina prošla celými vejcovody. Podle výsledku se rozhodne, zda jsou vejcovody průchozí či neprůchozí. Od blízké osoby, která toto vyšetření absolvovala před lety, jsem věděla, že je to dost bolestivá procedura. Ne ani tak to vyšetření samotné, ale spíše poté, kdy je vaše děloha naplněna kontrastní látkou, která se pomalu vstřebává, a to dost bolí. Další nevýhodou je samozřejmě vystavení rentgenovému záření a občasné pozákrokové komplikace, například v podobě zánětů dělohy. 

Když mi teda paní doktorka před pár týdny doporučila, abych podstoupila toto vyšetření, radostí jsem do stropu neskákala. Nicméně jsem jí plně důvěřovala, že ví, co dělá a proč to dělá. O to více mě nadchlo, když mi představila novou metodu, kterou se dá průchodnost také zjistit. Místo kontrastní látky se zavádí taková speciální pěna a k zobrazování se nepoužívá rentgen, ale klasická vaginální sonda (ultrazvuk). A hlavně – největší výhodou bylo, že se toto vyšetření dělalo ambulantně a dělala mi to moje doktorka, takže jsem byla o dost klidnější. O vyšetření jsem si dopředu nic nenačítala, ptala jsem se akorát na bolestivost a na to mi paní doktorka doporučila, ať si předtím vezmu Brufen nebo nějaké analgetikum, ale že běžně to ženy snášejí velmi dobře.  Důležité ještě bylo, aby vyšetření proběhlo po menstruaci, respektive před ovulací. Po ovulaci se to moc nedoporučuje, aby pěna/tekutina neodplavila oplodněné vajíčko. Vyšetření jsem měla  tedy naplánované zhruba 5 dní po menstruaci na čtvrt na sedm večer. Vzala jsem si dva Paraleny, poprosila manžela, aby mě na vyšetření odvezl a zavezl domů, naplánovala si klidný večer a druhý den home office. Nebála jsem se ani tolik bolesti, ale spíše mi dělala blbě představa, že mi děložním čípkem zavedou tenký katetr. Taky jsem si moc nechtěla představovat, co by bylo, kdyby to vyšlo neprůchozí. Šla jsem teda s myslí otevřenou, postojem neutrálním a těšila se, až to budu mít za sebou. Píšu to furt, ale musím to opět zmínit, moje gynekoložka je úžasná. Byla milá, všechno mi dopředu popsala, dělala vtípky, aby odlehčila atmosféru, a za 5 minut bylo hotovo bez jakékoliv bolesti! 

Pokud by Vás zajímalo, jak konkrétně procedura probíhá, zkusím to shrnout na jednom odstavci. Jestli vám tyhle věci nedělají dobře, přeskočte na konec 🙂 Nejprve mi doktorka udělala ultrazvuk, aby si ověřila, že jsem ještě neovulovala. Potom byla potřeba připravit pěnu. Představte si takovou větší a širší plastovou injekční stříkačku naplněnou tekutinou. Tak se musela několikrát zaštěrkat, aby z ní vznikla pěna. Potom do mě doktorka zavedla zrcátka, aby správně umístila katetr (taková tenká plastová hadička) a zavedla jej přes čípek do dělohy. Toho jsem se bála nejvíc! Něco málo jsem cítila, ale bylo to o dost snesitelnější než třeba pravidelně stěry čípku na preventivce. Když měla katetr správně umístěný, vytáhla zrcátka a zavedla ultrazvukovou sondu. Připravenou pěnu připojila ke katetru a začala plnit. Na ultrazvuku šlo velice rychle vidět, že pěna prostupuje celým prostorem a ve vejcovodech se koncentruje do malé zatáčky. Jsou tedy krásně průchozí. Skvělé bylo, že jsem se na celou věc dívala, protože mě tyhle věci baví sledovat a nemusela věnovat pozornost tomu, co se děje v ordinaci. Paní doktorka se pořád průběžně ptala, jestli mě to nebolí, nebo jestli ten tlak není nesnesitelný a jak jsem říkala, za mě to byla fakt neskutečná pohoda s nejlepším výsledkem. Obě jsme se pak navzájem pochválily a s optimismem si popřály štěstí, že snad by to mohlo k miminku pomoct. 

Tento způsob vyšetření průchodnosti ještě není úplně běžný, dělají ho většinou spíš na IVF klinikách. Snad jedinou nevýhodou je to, že si za zákrok musíte zaplatit. Nicméně to, že je to v ambulanci Vám známe, provádí Vám to lékař, na kterého jste zvyklá, je to bezbolestné, rychlé a za mě bez jakýchkoliv následků (druhý den jsem občas cítila tlak v břichu, ale toť vše) – za mě to byla naprosto ideální volba. Navíc tohle vyšetření někdy “prošťouchne” tu cestu a může zvýšit pravděpodobnost početí. Paní doktorka říkala, že mě nechce ambulantně dlouho trápit, nicméně že je optimistická a ještě by tomu alespoň dva cykly dala, než nás svěří do rukou reprocentra. A víte co? Za mě je tohle ideální dohoda. Takže držíme si palce, že otestování průchodnosti v kombinaci se stimulací ovulace třeba vážně povede k těhotenství. 

Téma cykličnosti je zpět! V minulém článku jsem se začala zamýšlet nad tím, jak víme, že fungujeme v “nějakém cyklu”, ale jak si ne vždy uvědomujeme, že se během toho cyklu proměňujeme. Minule jsme spolu probraly dvě fáze, kdy nám energie rostla do našeho maxima (folikulární a ovulační fáze) a dnes budeme zpomalovat…

Fáze luteální

Takhle – ono by se asi nemělo říkat, že jedna fáze je lepší než druhá. Každá má svoji důležitou roli a proto, abychom zdravě fungovaly, potřebujeme každou z nich. Nicméně, pokud bych si dělala v hlavě pomyslný žebříček oblíbenosti – luteální fáze by to zřejmě na celé čáře projela. Na začátek trochu biologie: po ovulaci se vytváří útvar nazývaný žluté tělísko (corpus luteum), které začíná produkovat progesteron. Mění se tedy zcela naše hormonální rovnováha – estrogen se stahuje do pozadí a žezlo přebírá právě progesteron. Jeho zdravá hladina je důležitá proto, aby připravila naši děložní sliznici na přijmutí oplodněného vajíčka, aby mělo vajíčko dostatek času doputovat do dělohy a případně se úspěšně zahnízdit. 

Zdravá luteální fáze trvá zhruba 14 dní, ale jak víme, každé tělo je individuální a za normu je považováno 10-16 dnů. Prvních pár dní po ovulaci je naše energie pořád ještě vysoko a vlastně na sobě nic moc nepozorujeme. Ale čím víc stoupá hladina progesteronu, tím víc začínáme vnímat, že je něco jinak. Progesteron je totiž zodpovědný za útlum naší energie, sníženou schopnost se soustředit a zpomalené trávení. Kromě únavy, nafouklého břicha, většího pocitu hladu ale můžeme cítit i klasické premenstruační projevy – bolavá prsa, bolest podbřišku a zad, ale také zvýšenou dráždivost. Ano, luteální fáze je přesně ta fáze, kdy se občas měníme ve zlé čarodějnice – jsme vzteklé, hladové a vztahovačné. A částečně nás v tom omlouvají právě hormony. 

Je vlastně fascinující, jak skvěle to příroda zařídila. Během ovulace jsme aktivní, společenské, táhne nás to mezi lidi a něco dělat. Během luteální fáze nám přirozeně energie více klesá, máme tendenci více odpočívat a stahujeme se z vnějšího světa více k sobě. A má to rozum. Pokud by se nám povedlo počít, tělo potřebuje trochu zvolnit, aby se ten zázrak úspěšně povedl. Někteří radí,  že když se snažíte otěhotnět, abyste už v této fázi k sobě přistupovaly k sobě jako k těhotné – omezit příjem alkoholu a kofeinu, vynechaly posilování a silový trénink a dostatečně odpočívaly. 

Luteální fáze je někdy nazývaná fázi kreativní – tím, že se pozornost zaměřuje hodně na nás samotné, máme někdy příliv skvělých nápadů. Bohužel kvůli neschopnosti se dobře soustředit, máme problém ty nápady dotáhnout do konce a dost často vzniká podráždění a frustrace. Proto je fajn v luteální “brainstormovat” a všechny ty dobré nápady si zapsat, ale realizovat je až po menstruaci, kdy na to máme dostatek kapacity. V této fázi se moc nedoporučuje dělat závažná rozhodnutí, protože často mohou být ovlivněná právě emoční podrážděností. Neznamená to ale, že cokoliv nás během tohoto období štve, je jenom důsledkem hormonů. Je fajn se ale zamyslet nad hlubším smyslem – co za tím vlastně je. Dát si čas to promyslet a pak se na to podívat znova po skončení menstruace (už bez progesteronového zkreslení). 

Pro mě je luteální fáze fakt náročná. Respektive její druhý týden. Energeticky jdu citelně dolů, o emoční stabilitě se mluvit nedá (podrážděnost a dojímání se nad každou demencí je na denním pořádku) a pocit fyzického nepohodlí roste a roste. A ten problém se soustředěním? Haló? Tento článku píšu právě ve své luteální fázi, rozptyluje mě úplně všechno a trvá mi to déle než obvykle.  Navíc…toto období je dost velká zkouška trpělivosti. Povedlo se to? Můžu to nějak podpořit? Bolí mě břicho – je to signál přicházející menstruace, nebo časné těhotenství? V luteální fázi mám fakt spoustu otázek. Ale jestli jsem se něco naučila, tak fakt dělat ještě víc než obvykle věci, které mi přinášejí radost a respektovat, že jsem unavená, protivná, nenažraná a plačtivá. Protože ono to zase za pár dní odejde.

Fáze menstruační

O té se asi biologicky rozepisovat nemusím (pokud Vás téma menstruace zajímá konkrétně, tak je jí věnován článek TADY). Fázi menstruační jeden cyklus končí a druhý začíná. Jednou jsem slyšela rozhovor s párovým terapeutem Vráťou Hláskem, který se zamýšlel nad tím, proč není highlight celého cyklu ovulace, od které by se pak odvíjel zbytek. Protože ovulace je ten nejdůležitější předpoklad pro případné početí. A taky zde do velké míry platí rovnice: ovulace = menstruace = zdravý cyklus. Nicméně zpátky k menstruaci…

Když se teď oprostím od toho, že pro spoustu z nás je toto období nepříjemné a bolestivé, tak je fascinující, že ženské tělo má každý měsíc restart. Zkrátka se na něco zhruba měsíc chystá a připravuje a když k tomu nedojde, resetuje se do továrního nastavení a začíná od znova. Psala jsem to už u folikulární fáze, že právě během menstruace u mě dochází k úplné proměně myšlení a prožívání. Jak jsem během luteální fáze takový papiňák, kdy to ve mně bublá a ta frustrace narůstá a narůstá, tak začátkem menstruace to občas bouchne, odplaví se to a dostávám se do bodu, kdy jsem naprosto v klidu. Předchozí měsíc je už trvale pryč a ten nový je ještě celý přede mnou. To je dobrý deal! Této fázi se někdy říká reflektivní a když teď o ní píšu, naprosto chápu proč. Fyzické nepohodlí, které občas prožíváme, nás nutí neřešit každou maličkost a pečlivě si vybírat, na co máme sílu a energii. Zrovna během menstruace jsme nejvíc v přítomnosti a v kontaktu samy se sebou, protože tělo si to dost hlasitě vynucuje. Řídíme se intuicí (protože právě to racionální přemýšlení nás stojí dost sil) a pokud vás zajímá meditace, je to prý ideální období se do ní ponořit. Během menstruace můžeme bilancovat nad tím, co je pro nás vlastně důležité, co chceme v životě změnit (např. když je mi blbě jak kráva, tak chci být těhotná ještě víc než předtím, abych měla na dalších x měsíců klid – vtípeček!) 

Zkrátka, menstruace je pro mě čas v měsíci, kdy zpomaluju na minimum, opravdu pečlivě poslouchám své tělo, snažím se o něj co nejvíce starat (velmi sobecky, abych trpěla co nejméně), emočně se zklidním a pak se z protivného bolavého Grinche proměňuju v optimistickou ženskou plnou energie, odvahy a naděje do dalšího měsíce. Přírodo, máš to zařízené skvěle!

Vážně oceňuju, že se konečně více začíná mluvit o cykličnosti a o tom, že se přirozeně během našeho cyklu měníme – jinak myslíme, jinak jíme, jinak máme chuť na sex, máme jinou energii a jinak věci prožíváme. A bylo by fajn, abychom v tomhle dělaly osvětu i mužům, kteří mají hormonální hladinu po celý měsíc stejnou, a tak občas těm šíleným výkyvům nerozumí. Protože podle sebe soudím Tebe, že jo…

Pokud Vás tahle problematika cykličnosti baví a zajímá, tak doporučuju:

• Knihu od Mirandy Gray: Cyklická žena
• Podcast Sex with Emily, epizoda: Biohack your orgasm with Alisa Vitti (najdete na Spotify)
• Podcast Bagniari radio, epizoda: Ako vyzerá zdravý cyklus? (Opět na Spotify)
• Rozhovor s Katarínou Baniariovou na Cukrfree: TADY

Ještě než jsem jsem se rozhodla, že vysadím antikoncepci, moc jsem si neuvědomovala, že funguju v nějakém cyklu. Když se nad tím zpětně zamýšlím, má to zřejmě dva důvody. Když jsem byla mladá slečna a dostala svoji první menstruaci, o ženském cyklu se příliš nemluvilo. Zkrátka jsem věděla, že když dostanu menstruaci, od té doby už můžu otěhotnět (ne, že bych ve dvanácti letech plánovala mít sex), mám používat vložky a vést si menstruační kalendář, abych věděla, kdy mám menstruaci cca očekávat. O tom, že ženský cyklus má nějaké čtyři fáze jsem se dozvěděla asi na gymplu v biologii, ale moc jsem tomu nevěnovala pozornost. Proč taky. Když je vám cca 15, řešíte úplně jiné věci. V sedmnácti jsem začala užívat hormonální antikoncepci a tam už o žádné cykličnosti nemohla být řeč. Hormony jsem byla udržována lineárně v dokonalé rovnováze, neovulovala jsem, neměla žádnou folikulární nebo luteální fázi (ani ponětí, že něco takového pomalu existuje), jen si přesně co 28 dní pseudomenstruovala a toť vše. 

Jestli mě život s neplodností něco naučil, tak je to právě vnímání své cykličnosti a prohloubení znalosti svého těla. A nepřestávám být fascinována, jak mocná věc ženské tělo je. Nechci znít nijak bio-ezo-bizár, ale v momentě kdy jsem začala více rozumět, jak moje tělo během měsíce funguje, dalo mi to alespoň nějaký malý pocit kontroly. Asi před rokem jsem si koupila knížku “Cyklická žena”, a ta pěkně popisuje, jak právě onu cykličnost využívat v běžném životě. Nedávno jsem slyšela taky jeden zajímavý podcast na téma měsíčního cyklu a dozvěděla se několik zajímavých věcí, ráda bych zmínila zejména dvě: 

1. Ideální cyklus trvá 28 dní. Tak to je údajně mýtus. Nejen, že statisticky ho více žen nemá, než má, ale když se dělala velká studie o tom, jak dlouho trvá průměrně cyklus ženy, vyšlo jim číslo 29. Zdravý cyklus se nicméně pohybuje od 21-35 dní. Že se vám zdá 21 dní fakt krátký čas? Mně taky. Nicméně pokud ovulujete těsně po menstruaci, má oplodněné vajíčko pořád dost času doputovat do dělohy a usadit se v ní. 
2. Nejenom že se v každé fázi cyklu ději s ženou různé věci, ale také se chová jinak a hlavně její mozek funguje jinak! Fascinující! 

A tak mě začalo zajímat, jak vlastně během měsíce funguju já sama. Nejen ve fyzické rovině, ale co se se mnou děje i v běžném fungování. A ta pozorování jsou někdy poměrně dost zajímavá….

Fáze folikulární

Začnu svoji nejoblíbenější fází v měsíci, tzv. folikulární. Folikulární proto, že během ní začne dozrávat v jednom z vaječníků (ve folikulu, odtud ten název) vajíčko. Ta fáze trvá od konce menstruace do ovulace – podle ideálních tabulek tedy asi týden, nicméně už víme, jak to s tím ideálem funguje. Pro mě osobně je to čas v měsíci, kdy mám nejvíc energie, většinou mívám skvělou náladu, mám největší sexuální libido (asi po tom týdenním půstu, haha) a hlavně mám čistou hlavu. Často mi tohle začíná už v půlce menstruace, kdy si uvědomím, že je tady nový měsíc a nová šance. Zkrátka ta naděje, která se mi se začátkem menstruace odplaví, se ve velké síle vrací. V těle se zdánlivě nic pozorovatelně neděje. Žezlo drží estrogen, který teda nejen zodpovídá za uzrávání vajíčka, ale taky za to, že čím více se blíží ovulace, tím jsme krásnější (abychom se tomu potenciálnímu otci naších dětí líbilo, že jo!). Miranda Gray, která je právě autorkou knihy “Cyklická žena” tuto fázi nazývá dynamickou. Právě proto, že při ní skutečně máme nejvíce energie, jsme sebevědomé a nezávislé. V této fázi se prý nejlépe plánuje naplnění našich přání a cílů, protože jsme neskutečně motivované. No potvrzuju to! V tomto období si pokaždé říkám, že tenhle měsíc je měsíc s velkým M. To, že je skutečnost jiná, je mi v této fázi měsíce srdečně jedno…

Ve fázi dynamické fungujeme podobně jako muži. Jsme schopny logicky a racionálně uvažovat, jet na výkon, neohlížet se tolik na druhé, užívat si společnost lidí, dosahujeme nejlepších fyzických výsledků (ano, tady je ten čas pro posilování a budování pekáče buchet na břiše) a nepotřebujeme tolik spát. Mně je ten mužský princip v lecčem blízký, tak možná proto je tato fáze moji oblíbenou. Zároveň čím jsem starší, tím více chci být žena a méně chlap, takže je možná dobře, že tahle fáze je jen týden v měsíci. 

Fáze ovulační

Fáze ovulační je skvělá. A to ne teda jen kvůli toho, že teoreticky může vzniknout nový život, ale jsme nejkrásnější, nejvoňavější a nejpřipravenější se reprodukovat. Některé ženy toto období opravdu popisují jako nejvíce nenasytné, co se sexu týče. Už jsem o tom psala dříve, ale ovulace není samozřejmost. Může ji blokovat antikoncepce (záměrně), nebo různá onemocnění (PCOS), nebo hormonální nerovnováha. Zajímavé je, že i zdravá žena může zažít anovulační cyklus, tedy ten bez ovulace. Viníkem může být stres, který má vliv na hormonální systém, a tak vajíčko nedozraje, nebo se neuvolní, folikul také nemusí prasknout a místo uvolnění vajíčka vznikne cysta. Dlouho jsem měla za to, že ovulace probíhá vždy na střídačku – jednou z levého a podruhé z pravého vaječníku. To údajně nemusí být pravda. Stejně tak se může ovulace měnit. Já například vždy ovulovala později, cca kolem 17.-20. dne. Poté, co jsem začala brát extra progesteron, se ovulace dostavila 12.den (!!!). Nechápala jsem nic, ale paní gynekoložka říkala, že se to může stát. Tak jen chci tady potvrdit, že vážně nejsem tabulkový typ a ačkoliv jsem dlouhou dobu měla cykly cca 29 dní dlouhé, tak nikdy jsem neovulovala 14. den, jak mi předpověděly všechny chytré aplikace. Jak ale se nějakou dobu pozorujete a ovulaci hlídáte, nemusíte se potom úplně spoléhat na propočty nebo testy (ty jsou teda fajn zřejmě na stanovení toho konkrétního dne), ale stačí vnímat své tělo. Já konkrétně často trpím na nafouklé břicho v tomto období, někdy mě pobolívají prsa, píchá mě na jedné straně v podbřišku a párkrát jsem zažila i ovulační špinění/krvácení. 

V této tzv. expresivní fázi jsme nejvíce společenské, zaměřené na vztahy kolem nás. V ovulaci se doporučuje uzavírat dohody, byznys, zkrátka je to ideální čas, když chcete někoho dostat na svoji stranu – za to může právě to, že jsme krásné a působíme nejsympatičtějším dojmem. Je to pro nás taky emočně nejstabilnější období, jsme méně citlivé na kritiku a často se u nás objevují pozitivní emoce. Objevuje se u nás tendence pečovat o druhé (zřejmě to souvisí s biologickými procesy a přípravou na to být jednou mámou), jsme empatické a podporující, což dělá dobře nejen druhým, ale i nám samotným. 

Pokud se ale nějakou dobu snažíte otěhotnět, může být ovulace také poměrně stresujícím obdobím. Vychytat ten správný čas, být s partnerem na stejné vlně a držet si pěsti štěstí. Za sebe to mám tak, že právě často se tak snažím vnímat ty své fyzické projevy, že úplně zapomínám, jak funguju jako člověk. A když tyhle řádky píšu, mám vlastně chuť si to ovulační fázi víc prozkoumat. A nejen to hodit do módu – ovulace = jdu plodit děti. 

A aby to nebylo dlouhé jako maturitní slohovka, tak si dovolím tento článek rozdělit. Příště si dáme fázi luteální a menstruační, protože ačkoliv se asi netěší velké popularitě (u mně rozhodně ne), tak jsou pro naše správné fungování zásadní. 

Můj poslední update byl o počátku naší “medicínské cesty”. Začali jsme naše potíže s početím řešit s paní gynekoložkou, u které se mi opět potvrdilo, že je naprosto senzační a změnit gynekologa bylo správné rozhodnutí. Uplynulé čtyři měsíce jsem pracovně nazvala “první fází” a dneska se s Vámi chci podělit o to, jaká byla.

Na začátek je důležité zmínit, že se mi stále nepodařilo otěhotnět. Nebudu lhát, oplakala jsem si to. Vážně jsem doufala v to, že bude stačit jen malé postrčení, větší kontrola a snad se to povede. Nepovedlo. Nicméně neztrácíme naději. Jednou jsme se pro tuhle cestu rozhodli a nebudeme stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko. Upřímně, to zklamání bylo asi největší ten první měsíc, o které jsem psala TADY. Jasně, bylo mi to líto i další měsíce, ale zřejmě jsem se na případný neúspěch už vnitřně připravila. Ale pěkně popořádku…

Ovulovala jsem nebo teprve budu…?

Jen pro připomenutí, celá tato fáze spočívala v tom, že jsem měla hlídanou ovulaci pomocí folikulometrie (ultrazvukové vyšetření), řízený styk (Z tohohle slovního spojení umírám! Sexy na tom totiž není vůbec nic a já si pod tím představuju soudem nařízené nějaké setkávání ve vězení, haha) a slabou hormonální podporu (podporu ovulace pomocí injekce Ovitrelle a užívání Utrogestanu, progesteronu, v druhé půlce cyklu). První měsíc jsem si malovala, jak to bude easy. Zkrátka paní doktorka první/maximálně druhý měsíc zjistí, kdy ovuluju, pak si vždycky těsně před přijedu pro injekci, nasadím Utrogestan, držím si palce a čekám na výsledek. Teď zpětně se tomu trochu směju, ale ukázalo se, že zjistit, kdy přesně probíhá moje ovulace, je trochu práce pro Sherlocka Holmese. Už při prvním měsíci jsem psala, že si paní doktorka nebyla jistá, jestli jsem právě ovulovala, nebo to teprve přijde. Byla jsem tam tehdy 14. den cyklu a z předchozích testování a ultrazvuků jsem nabyla dojmu, že ovulace u mě probíhá až tak mezi 17.-19. dnem. Proto jsme se domluvily, že další měsíc přijdu už den 12., ať to nepropásneme. 

A propásly…na ultrazvuku mi paní doktorka ukazovala volnou tekutinu po prasklém folikulu a vzniklé žluté tělísko. Je pravda, že po cestě mě dost píchalo na levé straně, což jen potvrdilo, že jsem ovulovala maximálně před pár hodinami. Nestačila jsem valit oči. “A není to moc brzo…?,”to bylo jediné, na co jsem se zmohla. Prý se to někdy může stát, že se ten čas mění. Na Ovitrelle už bylo pozdě, stejně všechno proběhlo tak, jak mělo. 

Další měsíc jsem jela na ultrazvuk den 11. Když mi paní doktorka zahlásila, že jsem opět ovulovala a opět ze stejného vaječníku, tak to už se zarazila i ona sama. Na pravé straně se něco dělo, ale spíše to ještě hibernovalo. Šla jsem tedy na ultrazvuk znova za tři dny. A zjistilo se, že levá strana je prostě šprýmař. Zřejmě mám kolem levého vaječníku volnou tekutinu, která předchozí dva cykly zmystifikovala. Co bylo pozitivní, tentokrát jsme to nepropásli! Dostala jsem Ovitrelle i s instruktáží, jak si sama píchnout injekci do břicha, kdybych v budoucnu potřebovala. Podotýkám, že jestli jsem měla fobii z jehel, tak za poslední tři roky jsem byla tolikrát “opíchaná”, že mě to nechává poměrně chladnou. A jestli si ty hormony jednou budu muset píchat, tak si je zřejmě zvládnu píchnout sama. 

Poslední měsíc jsem moc ani nepočítala, že na folikulometrii půjdu. Domlouvala jsem si už další vyšetření, které je potřeba udělat před ovulací, ale celé se to zkomplikovalo stáží mojí gynekoložky v nemocnici. Měla jsem si zavolat jedno odpoledne. Byla jsem 13. den cyklu a zhruba v poledne jsem snad poprvé úplně sama od sebe poznala ovulaci. Vyšetření teda bylo passé, ale jela jsem ten den ještě pro jistotu na ultrazvuk a doladit detaily na příště. No a fakt jsem to poznala správně. Levá strana, volná tekutina (ale prokazatelně větší množství než normálně) a na sliznici jsem měla tenkou linku, což se prý děje pár hodin po ovulaci. Magie…

Celková bilance

• 5x jsem absolvovala folikulometrii během 4 cyklů (jeden měsíc dvakrát).
• 2x jsem měla ovulaci podpořenou Ovitrelle, 2x jsem to propásla a byla těsně po ovulaci. 
• 2x jsem si dělala těhotenský test. Jednou druhý měsíc, kdy jsem si vážně myslela, že jsem těhotná, protože jsem zhruba týden po ovulaci tři dny slabě špinila (což bych při užívání Utrogestanu neměla) a už se radovala, že je to implantační krvácení. Prdlajz! Prostě něco mezi nebem a zemí. Podruhé jsem si test dělala tento měsíc, ale vyloženě účelově. Beru teď totiž Utrogestan od ovulace až do doby, kdy dostanu sama menstruaci. Normálně mi to nevadí, i když mi to cyklus o pár dní prodlužuje. Tentokrát mi ale bylo poměrně dost zle z užívání, proto jsem se rozhodla udělat si dva týdny po ovulaci test, abych progesteron případně vysadila. 
• 3x jsem zažila ovulační krvácení. Vždy po Ovitrelle a teď poslední měsíc i naprosto přirozeně. Podle toho jsem ale bezpečně poznala, že je to opravdu ono.
• 2x mi bylo zle po užívání Utrogestanu. Podrobnější info v samostatném článku, kde chci psát, jak jsem reagovala na veškeré hormony, co jsem užívala.
• 3x jsem obrečela neúspěch. Jen prosinec byl v tomhle nádherný měsíc. Přes kupu práce a Vánoce jsem na to prostě neměla čas. 
• 3x jsem zažila cyklus bez jakéhokoliv premenstruačního špinění. Asi mi ho vážně způsobuje nedostatek progesteronu, který se ale na hormonálním profilu neukázal. A tohle je za mě nejpozitivnější zpráva uplynulých čtyř měsíců! 

Z této první fáze si odnáším několik zjištění. V ovulaci není zakopaný pes! Sice z levého vaječníku probíhá už tak kolem 12.-13. dne a z pravého až 15.-16., ale jinak je vše, jak má být. Nešpiním z myomu ani potenciální endometriózy, ale prostě mám přirozeně málo progesteronu. A hormony nejsou takovým strašákem, jak jsem si myslela, i když některé měsíce byly náročnější. 

Za pár týdnů mě čeká vyšetření průchodnosti vejcovodů a stimulace ovulace, která zvyšuje šanci početí až o 30%. Tak mi držte palce a stay tuned!