Můj poslední update byl o počátku naší “medicínské cesty”. Začali jsme naše potíže s početím řešit s paní gynekoložkou, u které se mi opět potvrdilo, že je naprosto senzační a změnit gynekologa bylo správné rozhodnutí. Uplynulé čtyři měsíce jsem pracovně nazvala “první fází” a dneska se s Vámi chci podělit o to, jaká byla.

Na začátek je důležité zmínit, že se mi stále nepodařilo otěhotnět. Nebudu lhát, oplakala jsem si to. Vážně jsem doufala v to, že bude stačit jen malé postrčení, větší kontrola a snad se to povede. Nepovedlo. Nicméně neztrácíme naději. Jednou jsme se pro tuhle cestu rozhodli a nebudeme stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko. Upřímně, to zklamání bylo asi největší ten první měsíc, o které jsem psala TADY. Jasně, bylo mi to líto i další měsíce, ale zřejmě jsem se na případný neúspěch už vnitřně připravila. Ale pěkně popořádku…

Ovulovala jsem nebo teprve budu…?

Jen pro připomenutí, celá tato fáze spočívala v tom, že jsem měla hlídanou ovulaci pomocí folikulometrie (ultrazvukové vyšetření), řízený styk (Z tohohle slovního spojení umírám! Sexy na tom totiž není vůbec nic a já si pod tím představuju soudem nařízené nějaké setkávání ve vězení, haha) a slabou hormonální podporu (podporu ovulace pomocí injekce Ovitrelle a užívání Utrogestanu, progesteronu, v druhé půlce cyklu). První měsíc jsem si malovala, jak to bude easy. Zkrátka paní doktorka první/maximálně druhý měsíc zjistí, kdy ovuluju, pak si vždycky těsně před přijedu pro injekci, nasadím Utrogestan, držím si palce a čekám na výsledek. Teď zpětně se tomu trochu směju, ale ukázalo se, že zjistit, kdy přesně probíhá moje ovulace, je trochu práce pro Sherlocka Holmese. Už při prvním měsíci jsem psala, že si paní doktorka nebyla jistá, jestli jsem právě ovulovala, nebo to teprve přijde. Byla jsem tam tehdy 14. den cyklu a z předchozích testování a ultrazvuků jsem nabyla dojmu, že ovulace u mě probíhá až tak mezi 17.-19. dnem. Proto jsme se domluvily, že další měsíc přijdu už den 12., ať to nepropásneme. 

A propásly…na ultrazvuku mi paní doktorka ukazovala volnou tekutinu po prasklém folikulu a vzniklé žluté tělísko. Je pravda, že po cestě mě dost píchalo na levé straně, což jen potvrdilo, že jsem ovulovala maximálně před pár hodinami. Nestačila jsem valit oči. “A není to moc brzo…?,”to bylo jediné, na co jsem se zmohla. Prý se to někdy může stát, že se ten čas mění. Na Ovitrelle už bylo pozdě, stejně všechno proběhlo tak, jak mělo. 

Další měsíc jsem jela na ultrazvuk den 11. Když mi paní doktorka zahlásila, že jsem opět ovulovala a opět ze stejného vaječníku, tak to už se zarazila i ona sama. Na pravé straně se něco dělo, ale spíše to ještě hibernovalo. Šla jsem tedy na ultrazvuk znova za tři dny. A zjistilo se, že levá strana je prostě šprýmař. Zřejmě mám kolem levého vaječníku volnou tekutinu, která předchozí dva cykly zmystifikovala. Co bylo pozitivní, tentokrát jsme to nepropásli! Dostala jsem Ovitrelle i s instruktáží, jak si sama píchnout injekci do břicha, kdybych v budoucnu potřebovala. Podotýkám, že jestli jsem měla fobii z jehel, tak za poslední tři roky jsem byla tolikrát “opíchaná”, že mě to nechává poměrně chladnou. A jestli si ty hormony jednou budu muset píchat, tak si je zřejmě zvládnu píchnout sama. 

Poslední měsíc jsem moc ani nepočítala, že na folikulometrii půjdu. Domlouvala jsem si už další vyšetření, které je potřeba udělat před ovulací, ale celé se to zkomplikovalo stáží mojí gynekoložky v nemocnici. Měla jsem si zavolat jedno odpoledne. Byla jsem 13. den cyklu a zhruba v poledne jsem snad poprvé úplně sama od sebe poznala ovulaci. Vyšetření teda bylo passé, ale jela jsem ten den ještě pro jistotu na ultrazvuk a doladit detaily na příště. No a fakt jsem to poznala správně. Levá strana, volná tekutina (ale prokazatelně větší množství než normálně) a na sliznici jsem měla tenkou linku, což se prý děje pár hodin po ovulaci. Magie…

Celková bilance

  • 5x jsem absolvovala folikulometrii během 4 cyklů (jeden měsíc dvakrát).
  • 2x jsem měla ovulaci podpořenou Ovitrelle, 2x jsem to propásla a byla těsně po ovulaci. 
  • 2x jsem si dělala těhotenský test. Jednou druhý měsíc, kdy jsem si vážně myslela, že jsem těhotná, protože jsem zhruba týden po ovulaci tři dny slabě špinila (což bych při užívání Utrogestanu neměla) a už se radovala, že je to implantační krvácení. Prdlajz! Prostě něco mezi nebem a zemí. Podruhé jsem si test dělala tento měsíc, ale vyloženě účelově. Beru teď totiž Utrogestan od ovulace až do doby, kdy dostanu sama menstruaci. Normálně mi to nevadí, i když mi to cyklus o pár dní prodlužuje. Tentokrát mi ale bylo poměrně dost zle z užívání, proto jsem se rozhodla udělat si dva týdny po ovulaci test, abych progesteron případně vysadila. 
  • 3x jsem zažila ovulační krvácení. Vždy po Ovitrelle a teď poslední měsíc i naprosto přirozeně. Podle toho jsem ale bezpečně poznala, že je to opravdu ono.
  • 2x mi bylo zle po užívání Utrogestanu. Podrobnější info v samostatném článku, kde chci psát, jak jsem reagovala na veškeré hormony, co jsem užívala.
  • 3x jsem obrečela neúspěch. Jen prosinec byl v tomhle nádherný měsíc. Přes kupu práce a Vánoce jsem na to prostě neměla čas. 
  • 3x jsem zažila cyklus bez jakéhokoliv premenstruačního špinění. Asi mi ho vážně způsobuje nedostatek progesteronu, který se ale na hormonálním profilu neukázal. A tohle je za mě nejpozitivnější zpráva uplynulých čtyř měsíců! 

Z této první fáze si odnáším několik zjištění. V ovulaci není zakopaný pes! Sice z levého vaječníku probíhá už tak kolem 12.-13. dne a z pravého až 15.-16., ale jinak je vše, jak má být. Nešpiním z myomu ani potenciální endometriózy, ale prostě mám přirozeně málo progesteronu. A hormony nejsou takovým strašákem, jak jsem si myslela, i když některé měsíce byly náročnější. 

Za pár týdnů mě čeká vyšetření průchodnosti vejcovodů a stimulace ovulace, která zvyšuje šanci početí až o 30%. Tak mi držte palce a stay tuned!