Musím říct, že stý článek je pro mě v lecčem emocionální. Vůbec jsem nečekala, že: a) u psaní blogu tak dlouho vydržím; b) by mě četlo víc než třicet lidí (a to známých); c) při stém článku budu stále bezdětná. Zvažovala jsem, jak tu stovku důstojně oslavit a neminout ji – přece jen je to pro mě jakýsi milník. A tak jsem se rozhodla si s Vámi zavzpomínat a provést Vás časovou osou, jak moje téměř pětiletá cesta neplodností probíhá. Dnes budu psát méně a vezmu si na pomoc své fotovzpomínky:
Květen 2018
Tahle fotka vznikla na jednom Garden Food festivalu. Po měsíci a půl od vysazení antikoncepce jsme byli plní optimismu, kdy nám přijde do života miminko. Nijak jsme se nesnažili, užívali si sami sebe s postojem, že až to přijde, tak to přijde…
Říjen 2018
Československo slavilo sté výročí (haha, jak symbolické) a já trochu začínala řešit svou plodnost. První pokusy s papírovými ovulačními testy (na prd), pak pořízení ovulačního mikroskopu (zdravím Verču!). Vyměnila jsem gynekologa a začala řešit své potíže s menstruačním cyklem. S novým gynekologem jsem opět pocítila příliv naděje – problém se vyřeší a já určitě brzy otěhotním.
Únor 2019
S moji mámou jsou byla v Irsku a zažívala velmi těžké časy. Gynekolog poprvé zmínil umělé oplodnění, na které jsem podle něj měla jít v létě – pokud do té doby neotěhotním. Objevil mi myom na děloze. Na špinění mi nasadil progesteron, který za mě tehdy prd účinkoval. Právě v Irsku jsem i přes jeho užívání krvácela (což je normální, ale to jsem v té době nevěděla). Hormonům a ženskému tělu jsem rozuměla jako koza petrželi a po téměř roce snažení se o dítě jsem byla psychicky dost vyčerpaná…
Březen 2019
S mým mužem jsme jeli na výlet do Brna do zážitkového hotelu Anybody. Právě během tohoto víkendu vznikla myšlenka, že naši rodinu rozšíříme a pořídíme si pejska…
Březen – Květen 2021
Období alternativního řešení neplodnosti. Po zmínce o umělém oplodnění jsem se naprosto zablokovala a o medicíně nechtěla ani slyšet. V té době jsem začala cvičit hormonální a klasickou jógu, docházela na čínskou medicínu a ládovala své tělo bylinnými preparáty. Dítě jsem moc chtěla, ale snažila se to maskovat tím, že si dávám dokupy tělo. Alternativa byla zajímavá zkušenost a trochu mě psychicky pozvedla ze dna, které jsem v únoru zažívala…
Srpen 2019
Je mi 28 a naše domácnost se už měsíc těší z nového člena – kavalírka Frankieho. Pes mi zachránil duševní zdraví. Moje srdce překypovalo a doteď překypuje velkou láskou, která zřejmě dost připomíná tu mateřskou. Můj tehdejší doktor říkal: „Pes Vám dítě nenahradí.“ Možná ne, ale bez něj bych už dávno byla totálně ztracená…
Duben 2020
Svět zastavila pandemie covidu a my se po dlouhých měsících neřešení dítěte začali pomalu vracet „do procesu“. Vyměnila jsem gynekologa, zakoupila nové digi ovulační testy a znovu jsme šli štěstíčku naproti…Marně.
Červen 2020
Můj muž měl svátek a my si vyšli na slavnostní piknik. Po příjezdu jsem zjistila, že opět krvácím mimo cyklus. Tohle se mi dělo už úplně běžně. Medicínsky jsem prý byla úplně zdravá, i když poprvé padla zmínka o endometrické cystě na vaječníku. Diagnóza endometrióza pro mě nebyla překvapením, má ji moje maminka, ale v té době jsem neměla vůbec tušení, co pro mě bude život s endo znamenat.
Září 2020
Konec září byl krásný a svatba zpečetila, co jsme dlouhé roky společně budovali. Zároveň pro nás byla svatba milníkem na cestě k dítěti – jestli do té doby neotěhotním, začneme věci řešit medicínsky.
Říjen – Prosinec 2020
Období řízeného sexu a medicínsky hlídané ovulace – pěkný hnus! Hormony dělaly v mém těle strašnou paseku – akné, bolest prsou, nafouklé břicho, bolest hlavy a sex na sílu. Nerada na to vzpomínám. V listopadu jsem veřejně spustila blog, který jsem v době lockdownu začala psát.
Leden 2021
Náš Frankoš se těšil z pořádné nadílky sněhu, my se těšili z mých průchozích vejcovodů. Test byl na pohodu a dal nám určitou naději, že v kombinaci s Clostilbegytem (lékem na stimulaci ovulace) by se snad konečně mohlo zadařit..
Květen 2021
Tahle fotka vznikla po naší první „face-to-face“ schůzce na reprodukční klinice. Po dvou měsících experimentování s Clostilbegytem, který moje tělo totálně rozhasil (cysta, podezření na rozšířený vejcovod), jsem toho měla plné brejle. Rozhodli jsme se jít do IVF. Na fotce se sice usmívám, ale byla jsem rozhozená jako prase – neznámý útvar komplikoval začátek procesu umělého oplodnění a bylo mi řečeno, abych jej šla operativně odstranit – pro sichr.
Červenec 2021
Můj muž mě vzal k mým 30. narozeninám na tajný výlet do Paříže. Výlet byl nádherný a já si odpočala od enormní psychické zátěže. Pár dní před odletem jsem byla poprvé na endoporadně, kde jsem se dozvěděla, že endo mi napadla ledasco. Odešla jsem s termínem operace – 9.11. Nebyla jsem přesvědčena, jestli je to ta pravá volba, proto jsem se rozhodla jít se ještě poradit v srpnu na reprokliniku.
Září 2021
Jdeme do umělého oplodnění! Operaci jsem zrušila, šla zkusit štěstí a přelstít endo těhotenstvím. Jak jsem se IVF strašně bála, nakonec vše proběhlo téměř ukázkově. Odebrali mi 14 vajíček, 10 oplodnili, 8 se jich skutečně oplodnilo, 7 přežilo do stádia blastocysty (5denní embryo) a 6 je geneticky v pořádku. Po třech a půl letech dostávání od vesmíru na prdel, tohle byla jedna velká euforie!
Říjen 2021
Ačkoliv IVF šlo hladce, endometrióza mě ničila čím dál tím víc. Opět jsem si v práci brala sick day, protože přes bolesti jsem nemohla stát na nohách. Běžně se mi při menstruaci objevovala krev ve stolici (potvrzena endo na střevě) a listopadový transfer posunula nutnost rektoskopie – endo prorostla ve střevě tak moc, že nebylo jisté, jestli mi nehrozí jeho ucpání. Život zas nebyl dobrý…
Listopad 2021
Jedu do Brna natáčet rozhovor pro pořad Na dřeň. Blog má první narozeniny a mě pozvali mluvit o neplodnosti do rádia. Křesťanského. Jela jsem s malou dušičkou a asi s tříhodinovým zpožděním, ale když jsem slyšela výsledek, byla jsem velmi mile překvapená. Vaše ohlasy byly skvělé a mě to utvrdilo v tom, že mluvit o neplodnosti a sdílet celou tuhle patálii byl dobrý životní krok. Zároveň jsem se přidala do pacientské organizace EndoTalks a začala pomáhat ženám s endo.
Leden 2022
Mydlinka je na palubě! Po všech komplikacích s rektoskopií a covidem jsme konečně šli na první embryotrasnfer. Plní očekávání a lásky jsme se téměř deset dní radovali z toho, že jsem možná těhotná. Radost vystřídal ten největší srdcebol, který jsem kdy zažila. Mydlinka se neuchytila a mně psychicky začalo peklo na zemi…
Březen 2022
Na narozeniny mé kamarádky Týnky jsme podstoupili transfer No. 2. Ačkoliv jsme neměli velká očekávání a spíše jsme byli obezřetní, transfer zcela proměnil celé mé prožívání. Tolik lásky, kolik jsem ke Světlušce cítila, jsem nezažila ani poprvé. Osm dní bylo krásných, ten devátý začalo tělo dávat najevo, že Světluška dosvítila. Bylo mi jasné, co to znamená – psychika opět v háji a operaci endo se nevyhnu.
Duben – Červen 2022
Tahle fotka vznikla v dubnu v Budapešti. Zoufale jsme potřebovali oba vypadnout a dočerpat pozitivní energii. Jaro 22 mám trochu v mlze – jela jsem na autopilota a mezitím podnikala obří životní rozhodnutí. Dala jsem výpověď v práci, vrátila jsem zpět k užívání antikoncepce a do diáře si zapsala termín 1.9. Bála jsem se operace jako čert kříže, ale už jsem to chtěla mít za sebou. Dva nevydařené embryotransfery se na mě dost podepsaly a už jsem nedokázala bez úzkostí zvládat věčné bolesti, nafouklé břicho, špatné trávení, špinění, které mi endo způsobovala. Ani mě nepřekvapilo, že jsem opět chytila covid…
Červenec 2022
Políbila mě múza a a začala jsem nahrávat podcast. Něco, co pro mě znělo nejvíc honosně, pak bylo na realizaci jednodušší, než jsem si myslela. I když ne vše šlo tak, jak jsem si představovala. A pro mě to byl nový impuls a nový způsob, jak se s Vámi propojit a strašně mě to baví!
Září 2022
Mám to za sebou! Operace proběhla úspěšně, po pěti hodinách na sále jsem byla konečně zcela bez endo. Operace mi převrátila život. Ztracený optimismus se začal pomalu navracet a já neskutečně uctívala své tělo – hojilo se zázračnou rychlostí. Endo problémy vymizely, brzy jsem se vrátila do práce a budovala své podnikatelské bejby. Takto spokojená už jsem nebyla dlouho…
Prosinec 2022
Končí rok 2022. Kruci, to ale bylo dílo satanovo! Díky těmto dvěma klukům jsem ho přežila. Spoustu věcí mi vzal, spoustu sil mi vzal, spoustu slz padlo a spoustu úzkostí a melancholií vyvolal. Ale taky toho poměrně dost dal – život bez endo, novou naději, nové začátky, nové cesty. Je těžké věřit, že rok 2023 bude tím rokem, kdy se staneme rodiči. Po tak dlouhé době je prostě těžké tu naději mít. Ale jak se říká, naděje umírá poslední…a já se budu snažit i nadále přijímat ten život, jaký je. I když mi to někdy půjde velmi těžko.
Díky, že tu se mnou jste! Díky, že tomu dáváte smysl! Díky, že komentujete, píšete, sdílíte, doporučujete a že mě v tom nenecháváte samotnou. Nebudu si dávat závazek, že připíjím na další stovku. Ale připíjím na další posty, díly podcastů a interakci s Vámi. Ať tu neplodnost jednou porazíme!
Až mi ukápla slza Jani. Jste nesmírná bojovnice ❤️ moc na Vás myslím a věřím na zázraky ✨✨✨ Držte se 😊🎁
Teri, moc děkuji! Já taky věřím, i když to někdy jde obtížně….❤