Když jsem na svůj soukromý Instagram sdílela, že držím bezezbytkovou dietu, spousta lidí si myslela, že se jedná o nějaký ekotrend – držet se zásady nulového odpadu a všechny zbytky jídla zužitkovat. Což o to, takový trend bych ráda v běžném životě ráda dodržovala., bezezbytkovou dietu jsem ale měla nasazenou ze zcela jiných důvodů. 

Co to vlastně je?

Ještě než se o svých zkušenostech rozpovídám, na úvod několik obecných informací. Bezezbytková dieta spočívá v tom, že se ze stravy vyloučí veškeré potraviny, které se špatně tráví.  To znamená, že zbytky těchto potravin zůstávají ve střevech delší dobu, a zatěžují tak trávící trakt. Tato dieta se doporučuje zejména při zánětlivých či jiných onemocněních střeva, před kolonoskopií či po operačních zákrocích právě na střevě. Co tedy smíte jíst? Když jsem si vypisovala seznam povolených a zakázaných potravin, na první dobrou jsem v tom neviděla žádný systém. V prvé řádě musíte z jídelníčku vyloučit vlákninu – to znamená všechny celozrnné výrobky, müsli, ovesné kaše, čerstvou zeleninu a ovoce. Z čerstvé zeleniny jsem mohla jíst jen ledový salát, z vařené mrkev, petržel, celer, dýni a dušený špenát. Z ovoce banán, na jemno nastrouhané jablko a pak jen všechno v podobě pyré (nicméně nesmělo to obsahovat žádná zrníčka, takže třeba jahodové přesnídávce jsem se obloukem vyhýbala). Samozřejmostí je zákaz všeho, co nadýmá – kynutá těsta, luštěniny, houby aj. Nesmíte tučné výrobky (jogurty jsem mohla do 3% tuku, sýry do 30% tuku v sušině, maso do cca 20% tuku). Vyhýbat se konzervovaným, průmyslově zpracovaným a přeslazeným potravinám. Žádná výrazná ochucovadla a koření – z koření jsem snad používala jen mletý kmín, skořici, sůl a čerstvé bylinky. Sbohem jsem dala také kávě, ořechům, alkoholu a všemu smaženému. U některých lidí se také vysazují mléčné výrobky, které mají tendenci zažívání zatěžovat, ale protože nemám alergii ani intoleranci laktózy, mléčné výrobky jsem normálně konzumovala. Bez nich bych se asi zbláznila a hlavně nevím, z čeho bych doplňovala bílkoviny. Bezezbytková dieta má také striktní pravidla pro upravování potravin – můžete je pouze vařit, dusit, vařit na páře, péct na sucho či v alobale. 

Moje zkušenost

Bezezbytkovou dietu jsem držela celkem 38 dní. Před operací mi bylo doporučeno ji držet pět dní před, aby byla jistota, že se ve střevech nebudou držet žádné zbytky. Tím, že mi hrozila resekce, bylo nutné, aby byla střeva kompletně prázdná. Kdyby nebyla, tak by to bylo velký špatný a hrozil by vývod. Jak už víte, vývod byla noční můra všech můr, a tak jsem se rozhodla začít s dietou už deset dní předem, abych byla vážně klidná. Jak to šlo? Z počátku poměrně dobře. Protože ráda vařím, rozhodla jsem se, že si tu bezezbytkovou dietu udělám v rámci mezí hezkou a nechci jíst každý den jen kuře na vodě s rýží/bramborovou kaší (brambory vcelku jsem totiž také nesměla). Dělala jsem si různá rizota, těstoviny s kuřecím masem a špenátem, plátky vepřové pečeně (ta i na vodě byla chuťově skvělá) s dušenou mrkví a kaší, žemlovku, ve velkém vývary a hezky bezezbytkové byly i boloňské špagety s pár úpravami. Co mě od začátku trochu vysí..štvalo byla konzumace den starého bílého pečiva. Takhle, jestli jsem měla k nějaké potravině citový vztah, byl to chleba. Najednou jsem chleba nemohla, protože kůrka/droždí/kvásek. Den staré rohlíky mně tolik nevadily, ale třeba veka? To byl hnus, velebnosti. Doteď mám asi zbytek v mrazáku. Pořád dokola jsem točila vysokoprocentní libovou šunku, Eidam třicítku, Lučinu nebo marmeládu (tu ale výjimečně). Ze snídání/svačin/večeří se brzy stal jeden velký stereotyp a já už se nemohla na šunku a sýr ani podívat. Každopádně před operací to byla ještě relativně pohoda, protože ten čas nebyl tak dlouhý. Navíc mě držela motivace, že fakt musím být důsledná. Co mi ale tehdy nedošlo, že s velkou pravděpodobností budu muset dietu držet i po operaci. A taky že jo…

Blbé je, že když už jsem měla vše úspěšně za sebou, tak moje motivace byla oslabená. Nezhřešila jsem ani jednou, protože jsem stará poctivka a měla jsem strach, co to s mými střevy udělá. Abych byla upřímná, ono se celé to trávení po operaci asi týden a půl vracelo do normálu. Dokud jsem byla v nemocnici, šlo všechno jako po másle. Jakmile jsem se vrátila domů a začala jíst mléčné výrobky, tak jsem někdy lítala na záchod sedmkrát za den. Pan primář mě varoval, že se po operaci střeva někdy stává, že mě to bude po každém jídle nutit na záchod. Já ale doufala, že když se operovalo jen na povrchu, tak to nebude můj případ. A naštěstí skutečně nebyl, ale první týden doma byl opravdu veselý. Proto si moc nedovedu představit, jak by to vypadalo, kdybych se na dietu vykašlala a jedla normálně. Pořád jsem se snažila rozmazlovat těmi obědy – palačinky na sladko i slano, rajská, svíčková (dokonce jsem si mohla udělat i domácí knedlík podle zásad), zapečené kolínka se šunkou, sýrem a lučinou, krůtí kuličky z mletého masa atd. Nicméně čím déle jsem dietu držela, tím více jsem toužila po normálním jídle. Měla jsem pořád neskutečnou chuť na kafe a na něco dobrého. Dost často jsem si dělala puding, protože ten jsem měla povolený. Aktuálně jsem expertka na všechny druhy Premium řady od Dr. Oetkera. Ten už  jsem ale ke konci taky nemohla vidět. Největší zoufalství jsem zažívala, když mi manžel v dobré víře koupil v obchodě asi čtyři dobrůtky, které bych teoreticky mohla jíst. Krekry z hnědé rýže (nemohla, protože jsem mohla jen bílou rýži), kukuřičné skořicové snídaňové cereálie (kukuřice = nesmím), sušené mango (nesmím, jen v pyréčku) a pak teda obyčejně rýžové chlebíčky, ty jsem jako jediné mohla. Ale těmi jsem hasila chuť na změnu předchozí týden. To bylo poprvé a naposled, kdy jsem se rozbrečela, že už mám té diety plnou pr*el! Co bych ale chtěla vypíchnout, tak velkou ochotu mého okolí mi připravit bezezbytkovou variantu jídla. Takhle jsem absolvovala výborný oběd u tchýně, rodinnou oslavu (tam velký klobouk před mou tetou, která připravila takové bezezbytkové párty jídlo, že mě to po téměř měsíci diety vystřelilo do gastronebe), maminčino bezezbytkové jídlo na další rodinné oslavě a taky velké poděkování paní domácí z penzionu, kam jezdíme na terapeutický výcvik, která mi čtyři dny vařila bezezbytkově. Moc si toho považuju. 

Jak mi bylo na dietě fyzicky? Musím říct, že vlastně moc dobře. Ještě před operací jsem znatelně poznala, že mě tolik netrápí nafouklé břicho a je mi tak nějak “lehko”. Je fakt, že jsem bývala dost unavená, a to zejména ty poslední dny před dnem D, protože to jsem jedla jen přesnídávky s piškoty nebo čirý vývar. Logicky mě přestalo trápit nadýmání a měla jsem pocit, že se mi mnohem lépe vyprazdňuje. Po operaci se to zase zhoršilo, než střeva najela do normálu. Trochu jsem se bála, že budu trpět zácpou z nedostatku vlákniny, ale musím říct, že až na výjimky jsem chodila na záchod pravidelně každý den. Někdy jsem mívala větší pocit hladu, protože jsem rychleji trávila, ale řešila jsem to právě nějakou ovocnou kapsičkou/rýžovými chlebíčky/pudingem. Moje tělo si přivyklo krásně. Co jsem ale jako nevýhodu viděla, byl poměrně velký úbytek váhy. Teda, zhubla jsem necelé čtyři kila, což se nezdá jako tolik. Nicméně při výšce 173 centimetrů je pro mě 58,5 kila vážně málo. Všechno oblečení mi plandalo (což mi tolik nevadilo, protože mě aspoň netlačily kalhoty/sukně na jizvy), ale lítaly mi na rukou prstýnky a celkově jsem si přišla poměrně nehezky vyhublá. Hodně jsem se bála, co se mnou pak udělá návrat k normální stravě. 

Back to normal…

Aktuálně už třetí týden jím relativně normálně. Teda stále se vyhýbám smaženému, luštěninám a ryze nadýmavým věcem, ale stravuju se už i v restauracích. Prvních pár dní bylo divokých – dost mě například bolelo břicho po prvním krajíci chleba. Za svůj první oběd v restauraci (Pho Bo) jsem zaplatila dvaceti minutami v křečích na záchodě. Musím ale přiznat, že jsem čekala, že bude tělo reagovat bouřlivěji. Průjem jsem neměla snad z ničeho, břicho mě taky bolívalo jen občas. Díky operaci enda ze střeva mě i nadále netrápí nafouklé břicho (i při normální stravě) a netrpím pocitem nedostatečného vyprazdňování. V trávení opravdu pozoruju jeden z největších rozdílů před a po operaci. Zatím jsem nabrala jen necelé kilo, ale snažím se vážně vědomě nezačít jíst jako prase, abych to tělo nezhuntovala. Ráda bych přibrala na svoji původní váhu, ale postupné tempo se zdá být tou nejlepší cestou. Zjistila jsem, že mi vůbec nechybí alkohol. Od začátku srpna jsem měla asi deci piva (které mně bohužel vůbec nechutnalo) a asi dva loky bílého vína. Jelikož jsem nikdy nebyla velký fanda alkoholu, nijak mě to netrápí. 

Podtrženo, sečteno – bezezbytková dieta nebyla takový strašák, za jaký jsem ji měla. Ano, nebylo to jednoduché a dost často jsem si představovala, jak bych si dala chipsy, cappuccino, dortík, čerstvý chleba, ale udržela jsem se a myslím, že se vyplatilo. Rozhodně bych bezezbytkovou dietu nedoporučovala někomu, kdo ji držet nemusí a rád by něco zhubnul. Na bezezbytkové dietě není nic moc příliš zdravého – obávám se, že spoustu vitamínu a živin chybí a není to nic, co by se podle mého názoru mělo držet dlouhodobě a už vůbec ne u lidí bez onemocnění střev. Co mě bezezbytková dieta naučila, je jíst pomalu. Před tím jsem měla problém s hltáním, na dietě jsem ale musela každé sousto pořádně rozžvýkat, a to mi naštěstí zůstalo i teď.

Malá fotogalerie mé bezezbytkové kuchyně: