Ráda bych uzavřela svoji zkušenost s operací, pobytem v nemocnici a vrhla se do dalších témat (např. jak to šlo s rekonvalescencí, bezezbytková dieta, moje podcastové začátky atd.). Ale abych téma nemocnice mohla opustit, rozhodla jsem se napsat ještě jeden článek. Před tím, než jsem do nemocnice šla, vůbec jsem nevěděla, co budu potřebovat, co si sbalit a jaké vychytávky by mi celý pobyt a pooperační stav zpříjemnily. Proto jsem se rozhodla sepsat takovou KPZ (krabičku poslední záchrany) věcí, které pro mě byly klíčové, a které by mohly být užitečné ženám, které se na svoji první operaci chystají:

  • Župan s kapsami – píšu ho hned jako první věc, protože jsem měla župan bez kapes, a to se ukázalo být trochu nevýhodou. Každá operace je jiná a ne vždy má každý drén a ne vždy ho máte pět dní jako já. Ale je fajn ty kapsy mít, protože když pak chodíte po oddělení/nemocnici, strčíte si ten pytlík do kapsy. Tím pádem pak nevypadáte jako nechutný zombík vláčející si lidem na obdiv vlastní tělesné tekutiny. Někdo to neřeší, mně to ale trochu nepříjemné bylo. 
  • Vlhčený toaletní papír – aleluja! Tuto vychytávku do každé domácnosti, když Vás přepadne střevní chřipka. Protože jsem měla den před operací projímadlo, věděla jsem, že na ten záchod půjdu opakovaně. A nic není víc nepříjemné, než když si po desáté návštěvě toalety dřete zadek klasickým toaleťákem. Vlhčený papír byl zázrak, i když i přes to se mi trochu odřít podařilo, ale rozhodně to nebylo tak zlé. Našla jsem pro něj ale i využití později, a to když jsem mírně špinila/krvácela a nechtěla jsem nosit kalhotky s vložkami. Zkrátka když jsem cítila, že je to potřeba, otřela jsem se vlhčeným papírem (stejnou službu udělají i intimní ubrousky nebo samozřejmě klasický papír/ručník). Dost doporučuju hlavně před vstáváním. Vyhnete se pak vytírání pokapané podlahy nohou, viz. Jana den po operaci, haha.
  • Sudocream – na odřený zadek jako dělaný! Sudocream je mastička, kterou používají zejména maminky pro miminka na opruzeniny. U nás doma je to ale populární všelék na ekzém/suché lokty/pupínky po holení a právě odřeniny. 
  • Maska na spaní a špunty do uší – pro mě jsou tyto dvě věci klíčové, kdykoliv jedu spát mimo domov. Vadí mi přemíra světla a hluku a nejsem schopna usnout. Špunty jsem v nemocnici nevyužila, protože jsem byla sama na pokoji, ale s maskou jsem spávala. Ačkoliv jsem si mohla zatáhnout žaluzie, ale první dny se mi k nim nechtělo vstávat.
  • Sprchový gel – možná to zní jako dost primitivní tip, ale já jsem třeba zvyklá se doma mýt tuhým mýdlem. Nevím, co mě osvítilo, ale do nemocnice jsem si koupila sprcháč. A dobře jsem udělala. Sestřička říkala, že mýdlo je na jizvy nevhodné, protože na mýdle ulpívají šupinky staré kůže, které bych si do nezahojených jizev mohla zavést, a způsobit si tak infekci. 
  • Ústní voda – Využila jsem jí jen párkrát, protože mi nedělalo problém zajít si vyčistit zuby. Nicméně jsem tento tip dostala od kamarádky z EndoTalks a myslím si, že ústní voda je výborná věc, když je Vám fakt zle, neudržíte se moc na nohou a nejste fanda nepříjemného pocitu v ústech.
  • Suchý šampón – stejný případ jako ústní voda. Když je Vám zle, necítíte se na to umýt si vlasy a nechcete vypadat jako byste strčili hlavu do kádě s olejem – suchý šampón jako když najdeš. 
  • Balzám na rty – dost mě mrzelo, že jsem si ho nesbalila i na JIPku. Od intubace jsem měla neskutečně suché a popraskané rty , které mě dráždily. První dny pro mě byl balzám na rty vážně záchrana, mazala jsem se s ní snad co hodinu a do dvou dnu jsem měla vystaráno. 
  • Zábava – dny v posteli jsou občas dlouhé a i když máte na pokoji televizi, ne vždy tam jen nějaká bohulibá zábava. Já měla s sebou tablet se všemi aplikacemi jako je Netflix, Disney+, HBO; sluchátka, čtečku knih a časopisy. S tím jsem si hezky vystačila celou dobu. 
  • Menstruační kalhotky – jak už jsem několikrát zmiňovala, nejsem fanda vložek. Menstruační kalhotky nosím roky, zejména když špiním. V nemocnici jsem je využila jen jednou, kdy už jsem začala mírně krvácet a bylo mi nepříjemné, že bych hodně pošpinila postel. Menstruační kalhotky jsou skvělé v tom, že pokud silně nekrvácíte, vydrží Vám až 12 hodin, nemusíte řešit žádnou výměnu, jsou pohodlné a absorbují zápach. Já mám odzkoušené Snuggs pro slabší menstruaci a už jsem jich otočila několik. 
  • Jídlo – je fajn nespoléhat na to, že Vaše nemocnice půjde naproti Vaší dietě (já si stěžovat nemohla, ale mám od holek s endo informace, že v jiných nemocnicích na to dost prděli) a taky ne vždy se to jídlo potká s Vašimi chuťovými standardy. Myslím si, že je dobré vzít si nějaké zásoby z domova – piškoty, přesnídávky, nutripitíčka a jiné věci, které jsou v souladu s šetřící či jinou dietou, kterou je nutné po operaci dodržovat.

Nebudu tady psát všechny věci, co jsem si balila, u kosmetiky a další hygieny není třeba se podrobně rozepisovat, ručník je jasný, oblečení jsem žádné nevyužila, akorát párkrát jsem si vzala ponožky, aby mi nebyla zima na nohy. Měla jsem s sebou dvoje papuče (jedny na doma a pak cukle (to je ostravský výraz pro pantofle) na ven). Co jsem vůbec nevyužila, byla noční košile – milovala jsem tu jejich nemocniční a každý den jsem si rozmazleně řekla o čistou. Nepotřebovala jsem ani vložky (jistily to menstruační kalhotky a první den po operaci jsem dostala buničinu od sestřiček). Koupila jsem si i klasické vlhčené ubrousky, ale tím, že jsem chodila do sprchy pravidelně a nedělalo mi to problém, nebylo třeba je používat. Holky mi psaly, že si braly malý polštářek, ať se jim lépe spí a připomíná jim to domov, ale já si žádný nebrala. Je ale fajn mít něco, co Vám dělá radost – ať je to nějaký talisman, věc připomínající domov, oblíbená dobrůtka či pití (které můžete), abyste si to udělaly co nejvíce pohodlné. Někdo měl instrukci si koupit a přinést kompresní punčochy (nutné při operaci, aby se zmírnilo riziko trombózy) – já ty svoje nemocniční dostala s tím, že mám na ně od pojišťovny nárok. 

Máte něco vy, co Vám přišlo při pobytu v nemocnici nepostradatelné? Podělte se s námi v komentářích! Kdo je připraven, není překvapen. Proto možná moje největší doporučení je – zkuste se dopředu pobavit s někým, kdo už operaci absolvoval (ideálně podobnou, jako je ta Vaše). Dost to snižuje úzkost, můžete se zeptat na vše někoho, kdo ve Vás nevyvolává syndrom bílého pláště a možná dostanete pár vychytávek, které by Vás samotnou dopředu nenapadly. Pokud Vás čeká operace s endo, jsem k dispozici já nebo náš tým v EndoTalks – doporučuju mrknout na stránky či YouTube kanál, který Vám může spoustu infa předat.

Hodně štěstí!