129. JSEM V PŮLCE!

Jak jsem si v těhotenství příliš nedovolovala koukat dopředu a vážně žila z týdne na týden, tak jsem se překulila do přesné poloviny. 20 týdnů! WOW! A protože pořád žiju plusmínus stejný režim jako před otěhotněním, nějak mi ten čas hezky plyne. Polovina těhotenství není jen jakýmsi mentálním mezníkem, ale taky těhotnou ženu v tomto období čeká druhotrimestrální screening. Nebyli jsme výjimkou.

Na screening jsem se moc těšila. Už na klinice nám říkali, že právě tento velký ultrazvuk je nádherný zážitek a že by si ho manžel neměl nechat ujít. Ten zatím nezmeškal ani jednu kontrolu a já mám radost, že jsme tam vždy spolu a vidíme to oba. První screening byl zaměřený zejména na vývojové vady typu Downův syndrom atd. Protože miminko bylo v té době poměrně malé (cca 7 centimetrů), projela se jen hlavní anatomie (jestli nevykazuje nějaké odchylky a patologie) a pak bylo klíčové měření (stehenní kost, šíjové projasnění a kontrola nosní kůstky) v kombinaci s odběry krve. Druhý screening je také zaměřen na vývojové vady plus zevrubně zkoumá anatomii a morfologii miminka. Laicky řečeno – miminko se zkontroluje od hlavy až k patě, změří se důležité parametry, podívá se na zoubek všem orgánům a prozkoumá se jeho srdíčko. Narozdíl od prvního screeningu se tentokrát nedělaly odběry a stěžejním byl jen ultrazvuk.

Hned na první těhotenské poradně nám bylo řečeno, že druhý screening má u nich dvě části. Velký ultrazvuk provede moje paní doktorka, která se zaměří právě na morfologii miminka a kontrolu jeho orgánů. Nemají ale speciální přístroj na zkoumání srdíčka, a tak nás v druhé části externě čeká fetální kardiologie. Vím, že v některých ambulancích jsou schopni provést všechno během jednoho vyšetření, v některých ambulancích Vás pošlou na specializované pracoviště (např. Nemocnice, genetické pracoviště apod.) a v některých Vám to takto rozdělí na dvě části. Nemusíte tedy panikařit, pokud Vás lékař odešle na kardiologii zvlášť – není to tak, že by bylo se srdíčkem něco zle (pokud Vám to po některém ultrazvuku lékař neřekne). Jen je potřeba speciální přístroj a kvalifikovaná osoba, která srdce podrobně vyšetří. Je fascinující, že už kolem toho 20. týdne lze vypozorovat šelest na srdíčku, nebo nějakou jinou vadu srdce, se kterou je dobré počítat dopředu a podle toho se nastavit poporodní péči atd. 

Nám obě vyšetření krásně vyšla v rozmezí pár dnů. Nejprve jsme šli k mojí paní doktorce na velký ultrazvuk. Začínala jsem zrovna 21. týden (20+1) a byla jsem hodně zvědavá. Nejen že jsem se těšila, až uvidím miminko, ale byla jsem zvědavá i na ordinaci, protože celý měsíc předtím tam probíhala rekonstrukce. Tolik jsem se nebála jako předchozí kontroly, a to hlavně proto, protože někdy na konci 18. týdne jsem začala cítit první pohyby. Nejprve jsem si nebyla jistá, jestli je to ono – připomínalo to lehké ťukání, někdy už i kopnutí a občas se to podobalo pocitu, jako bych měla v břiše tik. Nejprve jsem jej cítila jen na levé straně v podbřišku, ale postupem času se buď začalo miminko po břiše více hemžit, nebo jsem byla k pohybům více citlivá. Tři dny před velkým ultrazvukem už pohyby cítil i manžel, a tak jsem si byla jistá, že dítě je živé a má se čile k světu. Před vyšetřením jsem si procházela v hlavě, co by se mohlo pokazit. Moc mě toho nenapadalo. Orgány byly viditelné už při prvním screeningu, páteř se jevila vcelku bez rozštěpu, minule paní doktorka počítala i prstíky na rukách, a tak snad žádná vada neslučitelná s životem nehrozí. Jasně, nabízela se otázka: Co srdíčko? To se ale dozvíme až za pár dní. Ambulance dostala rekonstrukcí úplně nový kabátek a ačkoliv jsem si nikdy předtím nevšimla, že by byla nějaká zastaralá, nebo bych se tam necítila dobře, uvědomila jsem si, kolik útulné a vizuálně příjemné prostředí dělá. V čekárně jsem se proto úplně uklidnila a uvolnila. Vzali nás se zpožděním, ale sestřička byla velmi milá a zašla nám říct do čekárny, že zrovna vyšetřují paní, jejíž miminko úplně nespolupracuje. Naprosto jsem s paní soucítila a vybavila si náš první screening. Očekávala jsem, že to bude opět podobně, a tak jsem i manžela dopředu varovala, že se může vyšetření natáhnout klidně až na hodinu. 

U sestřičky probíhala klasická agenda – zvážit, změřit tlak a udělat rozbor moči. Přibrala jsem od minula kilo – takže celkově mám od otěhotnění nahoře cca tři kila. Což je tak akorát. Myslím, že průměr je tak pět kilo, horní hranice je cca osm a spodní nula. Hold někdo přibírá až později. Tlak jsem měla jako obvykle v normě (to, že minulý týden jsem měla 79/55, je věc druhá). Očividně nervozita mi jej na poradnách vždy trochu zvyšuje. A šlo se vyšetřovat! Musím říct, že zážitek jsme měli neskutečný a diametrálně odlišný od předchozího screeningu. Naše miminko spolupracovalo ukázkově. Oproti minulé kontrole, kterou téměř celou prospalo, bylo tentokrát nesmírně akční. A to tak, že jednou koplo do místa, kde byl zrovna ultrazvuk, tak silně, až jsme se obě s paní doktorkou lekly. Všechno se jevilo být v nejlepším pořádku. Miminko velikostně odpovídá ukončeným dvaceti týdnům. Na obličeji jsme viděli oči, nosánek, pusu a bradu – vyšla nám naprosto neskutečně krásná 3D fotka a přišlo mi neuvěřitelné, že z aliena s kuřecím pařátkem se za čtyři týdny vyklubal opravdový človíček s lidskými rysy. A má bradu po mně! Podle ultrazvuku to nevypadalo na žádný rozštěp – ať už v obličeji, nebo páteře. Zkontrolovaly se mozkové komory, srdíčko, bránice, žaludek, ledviny, močový měchýř (ten miminko nechtělo nejprve ukázat, ale stačilo se k němu vrátit později). Přišlo mi neuvěřitelné, že na ultrazvuku už šly krásně vidět obě kosti (loketní a vřetenní) v ručičkách. Trochu jsme se nasmáli při počítaní prstů, protože na jedné ruce to vypadalo na šest – což kdyby tak skutečně bylo, mohlo by to ukazovat v kombinaci s dalšími anomáliemi na nějakou vadu. Sama paní doktorka říkala, že se jí to taky stalo na druhém screeningu, ale miminko bylo nakonec pětiprsťák. Nožičky také v pořádku, pěkně si je tam mimino protahovalo. Pak se ještě podívala na pupečník a placentu. Moje placenta zřejmě poputovala, protože z předu se mi posunula dozadu, a tak není divu, že pohyby jsem cítila poměrně brzo a zřetelně. Placenta vepředu má tendenci pohyby tlumit. Musím se přiznat, že mi při tomto ultrazvuku ukápla slza. Miminko bylo nádherné, zdravé a já si fakt nemohla přát více. Na závěr se mi ještě paní doktorka podívala vaginální sondou na čípek – vše v pořádku, nijak se nezkracuje, je dostatečně dlouhý, jako by v tuto dobu těhotenství měl být. Na moji žádost mi ještě vzala kultivaci z pochvy – poslední dobou jsem se necítila úplně komfortně. Nedovedla jsem to dobře popsat – netrápilo mě svědění, ani nějaké divné výtoky, ale prostě mi občas bylo nepohodlně. Paní doktorka říkala, že to vypadá na nějaké lehké podráždění, ale nic, co by mělo mě nebo miminko ohrozit. Domluvily jsme se, že počkáme na výsledky kultivace a pak případně přeléčíme.* Protože vše dobře dopadlo, dostali jsme zelenou vycestovat k moři, a to bez nějakých speciálních doporučení. Z ordinace jsme odcházeli šťastní jako blechy, s žádankou na vyšetření cukrovky (to se dělá mezi 24.-28.týdnem) a termínem další poradny za měsíc. 

*Nakonec se z toho vyklubaly kvasinky. V těhotenství se u mě zřejmě projevují jinak. Já to znám vždy v podobě svědění, pálení a nepříjemného výtoku. Dostala jsem krém, který se na noc zavádí a už po druhém dni aplikace velké zlepšení. Je ale potřeba říct, že ten nekomfort jsem necítila každý den. Doktorka mi říkala, že je to v těhotenství běžné kvůli hormonálním změnám a nekteré ženy ani nepoznají, že je něco špatně. Koupila jsem si ještě před poradnou v lékárně intimní pěnu Ginexid, která je právě fajn v těhotenství nebo při nějakých infekcích. Paní doktorka mi ji schválila, že s ní má dobré zkušenosti. Tak doporučuju, pokud na infekce trpíte, nebo se čas od času necítíte pohodlně – dělá to zázraky. 

O čtyři dny později jsme ještě absolvovali vyšetření srdíčka. Kliniku jsme měli kousek od domu a nakonec to byla velká rychlovka. I s čekáním jsme za 25 minut odjížděli domů. Pan kardiolog byl moc milý, i když toho při vyšetření moc nenamluvil, a tak jsme ani jeden s manželem nevěděli, jestli je všechno v pořádku. Prohlížel si srdíčko ze všech stran, pořizoval si několik snímků, párkrát nám pustil i echo, a tak jsme zase po dvou měsících slyšeli tlukot srdíčka. Nakonec to okomentoval velmi vtipně: “Až na tu neúctu k lékaři, máte miminko naprosto v pořádku.” Miminko ten den bylo dost divočák a nejen, že mě celé ráno fakt kopalo všude možně, panu doktorovi se pořád otáčelo a utíkalo před ním. A tak jsem v jednu chvíli měla sondu napravo v podbřišku, po pár sekundách zase vlevo u pupíku. Je to dacan, to dítě! Každopádně druhý screening jsme zvládli bez ztráty kytičky a opět s tím nejlepším výsledkem. Teď už nebránilo nic tomu zaplatit dovolenou a naposledy si jí ve dvou užít! 

U mojí doktorky jsme za velký ultrazvuk neplatili nic. Nevím, jestli je to součást pojištění nebo nadstandardní péče, kterou jsme zaplatili. Na kardiologii jsme platili 950,-. Vím, že existuje ještě nějaký velmi podrobný druhý screening, který dělají doktoři s certifikací, a ten si zřejmě musíte uhradit sami. Jaký jsme měli my, netuším. Ale protože vše vyšlo, jak mělo, nikdo nás nikam dál neposílal. A mně to takhle úplně stačí.