87. JSEM ZPĚT!

Ahoj všichni,

po více než dvouměsíční pauze píšu článek. Na blog jsem se chtěla vrátit už dříve, ale dopřávám si rekonvalescenci se vším všudy, takže bohužel sledování Zoufalých manželek dostalo kolikrát přednost. Jak už jste si mnozí všimli, kromě blogování jsem se vrhla do podcastování (Spotify x WordPress). Je to zatím miminko v plenkách a určitě Vám povím někdy na blogu více o tom, jak vůbec tento nápad vznikl. Nicméně dnes bych ráda navázala tam, kde jsem posledně skončila – na začátek letošních prázdnin. 

Jak už jsem psala, dala jsem ve škole výpověď. Prázdniny jsem tedy částečně trávila ukončováním staré práce, kde jsem samu sebe překvapila tím, jak jsem byla poslední den sentimentální. Částečně jsem začala rozjíždět práci novou. Na začátku léta jsem byla v procesu zařizování nové terapeutovny a zabydlování se na novém místě. Musím říct, že po dlouhé době jsem byla vážně v životě spokojená. Těšila jsem se na nové začátky. Dobře jsem ukončila starou kapitolu, kde jsme se se všemi rozešli více než v dobrém a práci jsem předávala člověku, ze kterého jsem měla dobrý pocit. To pro mě bylo dost důležité. Zároveň už jsem měla velkou volnost v tom určit si, kdy budu pracovat a kdy si pojedu na dovolenou. Pořád mě svíraly strachy, jak to všechno bude, až mi přestane chodit výplata (oficiálně jsem končila 24.8.), jestli za půl roku nebudu muset hledat jinou práci, ale pořád převládalo více těšení se než paralyzující obavy. Na léto jsem si plánovala prázdniny od plození dětí a endometriózy. S endo se to povedlo jen částečně…

Bylo trochu naivní si myslet, že endo řešit nebudu, protože: a) termín operace se čím dál více blížil; b) hned na začátku července jsem měla předoperační konzultaci u mého pana endodoktora. Nebudu Vám lhát, já na ty ultrazvuky fakt nerada chodím. Vůbec mi nevadí, že mě někdo vyšetřuje – za posledních skoro pět let jsem těch vyšetření absolvovala tolik, že to beru jako rutinu. Navíc mám velké štěstí, že endo u mě nezpůsobuje bolestivý sex a nikterak mi ani nevadí vaginální sonda na ultrazvuk, takže to pro mě není fyzicky nepříjemné. Mnohem více mě děsilo, co se na tom ultrazvuku najde. Poslední info o rozsahu mé endometriózy jsem měla ze srpna 2021, kdy jsem absolvovala magnetickou rezonanci. A nijak povzbudivé to nebylo – levý vaječník téměř sežraný, k němu přitáhnutý vejcovod, střevo postižené na dvou místech s podezřením na infiltraci endometriózou dovnitř střeva, ložisko před močovým měchýřem, na vazu dělohy, v rektovaginálním septu a početné srůsty. Za poslední rok jsem endometriózu přikrmila velkým množstvím hormonů, několika bolestivými menstruacemi, kdy jsem bolestí brečela, v dubnu jsem měla bolesti téměř denně, krvácení/špinění mimo cyklus téměř obden. Taky si pamatuju na poslední ultrazvuk před březnovým transferem, kdy se pan doktor na klinice podivoval, co za prapodivný útvar to u toho levého vaječníku mám a že by stálo za to jej vytáhnout. Sice jsem teď byla už dva měsíce na hormonální antikoncepci, takže jsem doufala, že endometrióza je zakonzervovaná, ale nedělala si iluze, že to bude bůhví jak růžové. Navíc jsem po dvou měsících užívání absolvovala pseudomenstruaci a ačkoliv děloha mě tolik nebolela, střeva a břišní stěna mě bolela strašně a moc na to analgetika nezabírala. Cítila jsem ve vzduchu docela průser a nabývala podezření, že tu endo mám určitě i na pobřišnici (to nejde zjistit jinak než laparoskopií/operací).

S tímto pozadím a s malou dušičkou jsem šla do endoporadny. Byla jsem připravena na ledasco, ale rozhodně ne na to, co přišlo. Pan doktor mě nejprve vyšetřoval pohmatem, nahmatal uzlík v rektovaginálním septu a konstatoval, že tam stále je (jaké překvapení!). Vyhodnotil, že ačkoliv mám magnet rok starý, tak jej opakovat nebudeme, ale že se teda pořádně mrkne na dutinu břišní pomocí expertního ultrazvuku. Možná to tady nebudu obšírně popisovat, ale zázraky se, přátelé, dějí. Na ultrazvuku vypadalo, že moje vaječníky jsou úplně čisté. Jediný endometriom (endometrický cysta) na nich nebyla patrný. Pořád jsem měla ložisko na vazu dělohy, srůsty, ložisko před močovým měchýřem, nicméně pan doktor konstatoval, že na ultrazvuku se nález jeví menší než před rokem. Nemohla jsem věřit vlastním uším. Ptala jsem se, jestli za to může ta antikoncepce. Na to pan doktor reagoval, že tyto účinky jí nejsou prokázány, ale že někdy dochází k spontánnímu ústupu endometriózy. Téměř 9 měsíců v IVF a moje endo je menší? Znělo mi to naprosto surreálně. Vyslovila jsem také strach, že bych mohla mít adenomyózu (endo vrostlou v děložní stěně). Adeno je zákeřák, protože pokud chcete mít děti, lékaři ji nijak operativně řešit nebudou, bylo by to velké riziko. Jenže vy pak nemáte žádnou záruku, jestli budete schopni otěhotnět. Adeno může vytvářet v děloze agresivní prostředí, a embryo se tak neuchytí. Pan doktor říkal, že to je bohužel problém inteligentních lidí, že si aktivně vyhledávají informace a pak ví, jaké ty katastrofické scénáře jsou. A že on ho bohužel vyvrátit nemůže. Nicméně po důkladném zkoumání magnetické rezonance a dnešního ultrazvuku měl domněnku, že bych adeno mít nemusela. Ano, mám jeden patnáctimilimetrový myom, ale ten tam mám už téměř čtyři roky a porostl asi o dva milimetry. Takže si to pojďme zrekapitulovat – mám zřejmě čisté vaječníky (a tam říkal pan doktor, že se hodně bál, co by s nimi dělal, protože zásah do nich by mohl byl velmi riskantní) a možná nemám adenomyózu. Mohlo to být lepší?! Mohlo – mohla mi zmizet celá endo a nemusela jsem jít na operaci, ale nežijeme v pohádkách. Stále to byl vynikající výsledek!

Na závěr jsme ještě procházeli operaci. Rozsah zůstával stejný nehledě na čisté vaječníky. Cca 3-4 hodinová operace. Nejvíc se pan doktor bál odstraňování ložiska u močového měchýře, protože do něj musel zasáhnout. Navíc jsem měla levý močovod přirostlý snad k několika orgánům, takže jej museli vypreparovat. A v tom místě je také spousta nervů, které spojují mozek a močový měchýř. Když se špatně řízne, mohla bych ztratit ponětí o tom, kdy je můj močový měchýř naplněn a do konce života bych se musela cévkovat. Stejně tak bych se mohla zásahem do měchýře narušit jeho funkce a mohla bych mít potíže s čůráním nebo trpět na časté infekce. Rizikem byla také operace na střevě. Tam jsem ale k tomu mohla přispět důkladným dodržováním bezezbytkové diety před operací, aby byla střeva kompletně čistá, a nemusel se tak vyšívat vývod (to byla moje největší noční můra). Taky se mohlo stát, že tím, že mě budou řezat střevo a také přes pochvu (aby se dostali k tomu ložisku v rektovaginálním septu), může dojít k nějakému prapodivnému spojení a všechno by odcházelo ven jedním otvorem – a to, sakra, nechcete! Některé komplikace byly řešitelné několikanásobnými operacemi, některé byly neřešitelné a mně se nahodil reflex utéct z toho a zkrátka si tam tu endo nechat, ať to stojí, co to stojí. Nicméně pan doktor mě na závěr uklidnil, že rizika jsou 1-2% a já si řekla, že to už bych měla fakt smůlu, kdybych do té statistiky spadla. Byla jsem odhodlaná zkusit endo aspoň částečně porazit! Nejvíce jsem ocenila doporučení, ať si zkusím dát zátěžové prázdniny. Když budu ve výborné kondici, tak se tělo bude rychleji hojit. Stejně tak mi doporučil pan doktor dýchat podle Wim Hofa. Že ačkoliv to může znít dost alternativně, tak už existují studie na to, že toto dýchaní má dobrý vliv na činnost parasympaticu a že to dobře působí nejen na rekonvalescenci, ale i na endo obecně. 

Odcházela jsem spokojená. Odcházela jsem s nadějí, že po operaci můžu být stále plodná. Že možná celou endo vytáhnou a že budu žít chvíli život bez bolestí, úzkostí a špinění. Ani jsem si to nedokázala představit. A hlavně jsem odcházela s esem v rukávu – že existuje něco, co pro dobrý výsledek můžu sama udělat. A udělala. Léto jsem opravdu trávila aktivně – plavání, denní jóga, dlouhé procházky. Dýchat podle Wim Hofa bylo náročné, ale věděla jsem, proč to dělám. Přechod na bezezbytkovou dietu byl krutý, ale jestli něco mám, tak sakra pevnou vůli. O operaci Vám podrobněji napíšu někdy příště, ale spoiler alert: veškerá dřina se vyplatila!

Toto léto bylo dobré léto. Užívala jsem si, že mě psychika drží, že se těším na hezké věci, že mám prostor odpočívat, dobíjet baterky na dovolené v Chorvatsku, potkávat se s lidmi, které mám ráda a po třech letech vyrazit na festival (kde jsem zjistila, že už to tak trochu není pro mě). Myslím, že léto pro mě bylo časem, kdy jsem samu sebe dobře fyzicky připravila na operaci. A psychicky? Je otázka, jestli se na to vůbec připravit dá. Strach jsem měla jako prase, ale nepoddala jsem se mu. Hnala mě síla silnější – být relativně zdravá a mít jednou vlastní dítě. A to vám je síla “jako bejk”!

Doufám, že jste měli krásné léto a budu se na Vás těšit zase za týden.