66. KLAPKA, KAMERA, TRANSFER POTŘETÍ!

Nebojte se – nepřeskočila jsem v čase a nemám za sebou dva neúspěšné transfery. Mám za sebou dva neúspěšné pokusy o transfer. Původní plán byl listopad 2021 – musela jsem na rektoskopii vyloučit zúžení střeva. Úspěšně. Prosinec 2021 – covid. Leden 2022 – visel nad ním otazník.

Takhle, zatím neexistovalo nic, co by mělo lednový transfer ohrozit. Nicméně po předchozích zkušenostech jsem už byla obezřetná. Když jsem prodělala covid, chvíli jsem se radovala, že jsem získala imunitu a budu mít na pár měsíců klid. Jenže pak se začaly objevovat zprávy o omikronu, jak dokáže obejít očkováni i prodělanou nemoc. Raději jsem tedy po nástupu do práce v lednu konzultovala výhradně v respirátoru. Byla zavedena také nová pravidla ohledně testování ve školách. Testovali jsme se výhradně všichni, očkovaní i neočkování, dvakrát týdně. Nemusím vám říkat, že každé pondělí a čtvrtek jsem zažívala téměř infarktové stavy, ať se na tom antigenu neukáže druhá čárka. Neukázala. Covid nám tedy do toho vidle tentokrát nehodil.

Další věc, ze které jsem měla obavy, byla otázka, co udělal covid s mým menstruačním cyklem. Čím dál častěji se setkávám se zkušeností žen, jak se jim po očkování změnila menstruace. O souvislosti mezi cyklem a prodělaným covidem jsem toho příliš nevěděla, ale všeobecně vím, že nemoc může mít na menstruační cyklus vliv. První ultrazvuk před transferem jsem měla domluvený na 5. ledna. Měla bych být jedenáctý den cyklu. A tady začaly trochu nervy, jak to s tou mojí ovulací bude. Není to pravidlem, ale většinou se vaječníky v ovulaci střídají. Jeden měsíc z levého, druhý z pravého. Podle této teorie bych měla ovulovat z levého. A ten byl vždy trochu rychlejší než pravý a kolikrát mou gynekoložku v minulosti potrápil, jestli už k ovulaci došlo/nebo teprve dojde. Byla jsem nachystaná na nějakou zradu – například tři kontroly, strach z toho, že se nic neděje a když mě den před ultrazvukem začalo bodat právě na levé straně, tak se přidala i obava z toho, že ovulace probíhá a transfer se nestihne.

Mám fakt ráda naší kliniku. Mám tam ráda zejména personál. Přiznala jsem paní doktorce, že jsem nervózní, že k transferu nedojde. Ta byla velmi empatická, začaly jsme žertovat, a tak ze mě nervozita trochu opadla. Šlo se na ultrazvuk a světe, div se! Sliznice šest milimetrů a na pravém (!!) vaječníku byly dva folikuly, které vypadaly, že rostou více než ty ostatní. Pro transfer byla potřeba sliznice alespoň osm milimetrů, domluvily jsme se tedy, že přijdu ještě za dva dny v pátek. Když sliznice doroste, jde se na věc. Nevěřila jsem vlastním uším. Konečně kontrola bez komplikace. Moc jsem se radovala. Radost mi nezkazila ani zpráva z magnetické rezonance, kterou jsem si po půl roce vyzvedla z nemocnice. Naštěstí jsem většině nerozuměla, nicméně endometrióza už mi téměř sežrala levý vaječník (možná už z něj ani neovuluju a přebírá to ten pravý. Při odběru na něm bylo pouze pět folikulů oproti patnácti na druhé straně). Dále střevo přirostlé k levému děložnímu vazu, konečník přirostlý k pravému (tam bylo to podezření na stenózu) a pak další ložiska, která už jsem měla potvrzená z expertního ultrazvuku. No co už. Hlavně, že mě pustili těhotnět.

V pátek ráno proběhl druhý ultrazvuk s tím nejsladším výsledkem. Sliznice na devíti milimetrech, folikul na necelých osmnácti, transfer bude!!! Myslím si, že půlka Ostravy musela slyšet, jak mi spadl kámen ze srdce. S paní doktorkou jsme začaly probírat technikálie. Protože jsem měla udělaný test ERA, bylo přesně dané, kdy má být transfer proveden. V mém případě je to 146 hodin od píchnutí Ovitrelle (v angličtině se tomu říká HCG trigger a pro mě bylo velkým překvapením, že pro spuštění ovulace se píchá těhotenský hormon). Ovitrelle mi píchla sestřička ještě na klinice a transfer byl naplánovaný na čtvrtek dopoledne. Příprava byla jednoduchá a totožná s přípravou na EndomeTRIO. Dva dny po Ovitrelle jsem si měla začít zavádět Utrogestan – jednu tabletu třikrát denně. A to je všechno! Paní doktorka si dělala legraci, že musím otěhotnět napoprvé, že pro ni byly ty počty strašákem, ať to spočítá dobře. Vážně tu podporu od nich zbožňuju. Celá rozjuchaná jsem volala manželovi, ať si poznačí čtvrtek jako den D. Vyšlo to dokonale. Ve středu jel do Prahy skládat advokátský slib a trochu jsme se báli, aby transfer nevyšel právě na ten den. Myslím si, že jeho první den jakožto samostatného advokáta začne skvěle – zavedením našeho embryomiminka. Mám husí kůži…

Covidu jsme se vyhnuli, v mém těle se přirozeně schylovalo k ovulaci, sliznice byla ideální výškou i tvarem, Ovitrelle celý proces spustila. Mohlo se ještě něco pokazit? Kromě nepředvídatelného konce světa, napadení planety mimozemšťany, dopravní katastrofy, už zbývalo asi jen jediné…aby se náš zmražený Plaváček úspěšně rozmrazil. Existuje asi 2% pravděpodobnost, že to embryo nezvládne. Je to téměř mizivé, ale s naším štěstím se to stát mohlo. Nicméně řeknu Vám spoiler – naše embryjko to zvládlo skvěle a transfer se skutečně uskutečnil! Veškeré podrobnosti příště!