62. IVF VERSUS OPERACE

Toto dilema se poprvé objevilo v létě a trvalo nám poměrně dlouho zaujmout k němu nějaký postoj. Rozhodnout se správně. Kvalifikovaně. Tak abychom nelitovali a neohlíželi se zpátky. Myslím, že se nám to povedlo a důkazem je šest zdravých embryomiminek v mrazáku. Měli jsme štěstí, že v prvním kole rozhodování jsme měli svobodnou volbu. Protože o pár měsíců později přišlo dilema znovu. Jen my jsme v něm hráli pramalou roli.

Když jsem si v říjnu volala se svým panem doktorem z endoporadny a začali jsme probírat výsledky magnetické rezonance, připadala jsem si jako ve špatném filmu. Přece nemůžeme mít takovou smůlu, že se nám to těsně před finišem takhle masakrálně pokazí! Zaznělo: “Musíme vyloučit potenciální stenózu, která by byla kontraindikací k transferu.” Tolik cizích slov – to by si jeden myslel, že mu někdo nadává. Stenóza se stala mým novým nepřítelem spolu s endometriózou a neplodností. Co to vlastně je? Už jsem to psala v předchozím článku, ale jen pro připomenutí:  Stenózou by v mém případě mohlo být zúžení stěny střeva následkem vrostlé endometriózy. No a když endometrióza v těhotenství zbytní, celé mi to zacpe, ucpou se střeva a jak řekl pan doktor, byl by to slušný disaster. Jak ji teda vyloučit? Rektoskopií! 

Na termín jsem čekala čtyři týdny. A aby nedošlo k mýlce – čekala jsem teprve na úvodní konzultaci. Dost jsem se děsila, že samotné vyšetření proběhne až za další měsíc kvůli aktuální covidové situaci. Nejen že listopadový transfer byl nenávratně v tahu, bála jsem se i o ten prosincový. Na konzultaci jsem šla opravdu nervózní. Nicméně jako už tolikrát za poslední měsíce měla jsem velké štěstí na neskutečně milou paní doktorku. Vzhledem k tomu, že ona sama endometriózu ve střevech operuje, spolupracuje s mým panem doktorem a měla v systému snímky z magnetu, byla o mém případu dost informovaná. Nemusela jsem tak dlouze popisovat, co po ní vlastně chci. Ptala se, jestli tedy zatím radikální řešení (operaci) odmítám. Což jsem potvrdila s tím, že čekám na transfer a šla bych ráda zkusit otěhotnět. Paní doktorka říkala, že to na malou stenózu v horní části konečníku vypadá, ale nijak se tím nevzrušovala. Ptala se mě na potíže – na to, jestli trpím zácpou či průjmy, což díkybohu netrpím. A pak mi mezi řečí řekla, ať si svlíknu kalhoty, kleknu si na všechny čtyři, že mi vyšetří konečník. S tím jsem úplně nepočítala. Navíc mě ten den dost bolelo břicho, protože jsem chytla asi nějakou virózu. Musím paní doktorku pochválit, protože byla velice citlivá a vyšetření trvalo tak třicet sekund a absolutně nebylo nepříjemné. Zhodnotila to, že aktuálně tam nic necítí a vše vypadá v pořádku. Poprosila sestřičku: “Najděte mi co nejbližší termín na rektošku, ať paní může jít těhotnět.” A světe div se, termín jsem dostala přesně za týden. Myslela jsem, že jim oběma vlepím pusu! Měla bych mít pár dní před menstruací, tím pádem bych potenciálně stihla transfer v prosinci. Paní doktorka se ještě ptala, kolik těch embryí máme a když slyšela počet, tak říkala, že to vyjít musí a že mi bude moc držet palce, abych se té operaci vyhnula. Odcházela jsem nadšená. Konečně to začalo vypadat dobře.

Z rektoskopie jako takové jsem strach neměla. Je to rychlé ambulantní vyšetření, kdy Vám do konečníku zavedou rektoskop – je to taková kovová tyč s čočkou, aby si mohli prohlédnout, jestli tam nemáte nějaké anomálie. Vyšetření neprobíhá pod narkózou a je popisováno jako nebolestivé, ale mírně nepříjemné. Díkybohu jsem nemusela absolvovat žádné kompletní vyprazdňování střev, jako to bylo u magnetické rezonance. Musela jsem si akorát dvě hodiny před zákrokem zavést takový speciální roztok, který by měl vyčistit právě prostor tlustého střeva a konečníku. To byla asi nejhorší část. Protože po zavedení musíte počkat 15-20 minut a pak jít na záchod. Přísahám, že to bylo nejdelších patnáct minut v životě a fakt jsem se bála, že se po…Samotné vyšetření byla rychlovka. Odložila jsem si do půl pasu, pak jsem si klekla na všechny čtyři na lehátko a musela jsem se položit na lokty, abych měla prohnutou páteř (zkrátka taková pozice psa v józe). Paní doktorka říkala, že mi bude vše popisovat, abych byla klidná a hlavně sebou nemám  škubnout. Vyšetření pro mě bylo naprosto v pohodě, asi jediné nepohodlí jsem zažívala, když mi musela roztáhnout svěrače. To bylo maličko bolestivé, ale samotné zavedení rektoskopu bylo bez jakéhokoliv nepohodlí. Celkový čas vyšetření tak tři minuty! A hlavně s nejlepším výsledkem. “Žádná stenóza tam není a není tam ani patrné, že by endometrióza prorostla dovnitř”. Tak tohle jsem ani nečekala. Když říkala, že to na malou stenózu vypadá, tak jsem si říkala, že hlavně že je malá a že stále existuje naděje, že mě s ní pustí na transfer i tak. Ale že žádná stenóza není a že endo nevrostla dovnitř, tak to je skvělé! Samozřejmě pak hned dodala, že operace nade mnou pořád visí, ale že nevidí důvod, proč bych nemohla za pár týdnů na transfer. Domluvily jsme se na tom, že dvakrát zkusím transfer a pokud by se nezadařilo, kontaktovala bych pana endodoktora ohledně termínu operace a my se viděly na sále. Popřála mi hodně štěstí, hezké Vánoce a já jako ve snu odcházela. Transfer bude!!! A dokonce bude do měsíce! 

Šla jsem to oslavit snídaní v oblíbené kavárně. Lívance byly za mě jasnou volbou a začala jsem rozposílat radostné zprávy všem, kteří na mě mysleli. Manžel byl zrovna v Brně na písemných advokátních zkouškách a původně jsme si domluvili, že si dáme raději vědět až odpoledne, ať ho to nerozhodí. Nicméně dobré zprávy by ho mohly nakopnout, tak jsem mu psala hned. Po snídani jsem jela do práce a tam se poobjímala ten den a den následující asi s x lidmi. Ta upřímná radost druhých mě dojímala a já měla úsměv od ucha k uchu. Opravdu jsem zažívala velký pocit štěstí. Vůbec nevím, jak to za měsíc dopadne, ale dostala jsem tu možnost. Dostala jsem možnost otěhotnět. Po skoro čtyřech letech. Ty vole! Omlouvám se za vulgarismus, ale tohle je pro mě zkrátka velká věc. Hned po vyšetření jsem psala výsledek i mému panu doktorovi a ověřovala si, že i za něj je transfer v pořádku a případná operace by proběhla po dvou nevydařených pokusech. Pan doktor mi odepsal o den později moc hezký mail a já dostala podruhé zelenou. Už mi nic nebránilo v tom otěhotnět. Pan doktor mi ještě popsal, že místo, kde endometrióza vrostla, je na konci tenkého střeva a tam by žádný problém pro těhotenství být neměl. Hurá! 

Původně jsem měla dostat menstruaci až dva dny po rektoskopii. Očividně se moje děloha nemohla otěhotnění dočkat, protože jsem ji dostala hned večer po vyšetření. A tentokrát jsem ji přečůrala Nalgesinem, který je za mě zázrak a já normálně fungovala. Hned jsem se objednala na kliniku na první kontrolní ultrazvuk a transfer by měl vyjít někdy kolem 15.-16. prosince. Uvidíme, kdy se moje tělo uráčí ovulovat – to může být v podstatě kdykoliv, že jo. Každopádně letos nás čekají nádherné Vánoce. Já v té době ještě nebudu vědět, jestli jsem těhotná, pokud se ubráním časnému testování, což chci. Chci si totiž zažít ten pocit, že to budou první Vánoce, kdy budeme tři (a pes!). Těším se neskutečně. Těším se na to pidimiminečko, jak spolu budeme chystat Vánoce, které mám fakt moc ráda. Běžně mě prudí, když mi někdo říká, že věci mají svoje načasování. V tomto případě to ale skutečně platí. Kdybych šla na transfer v listopadu, u nás doma by byl blázinec. Manžel připravující se na advokátní zkoušky a vyšilující manželka, jestli je těhotná, nebo ne. Takhle to budeme spolu prožívat, budeme mít na to čas a taky spoustu vánočního rozptýlení. Tak teď už jen nesmím chytnout covid a můžu stříhat metr. Embryjko číslo jedna, moc se na Tebe těšíme!

Ještě jsem se s Vámi chtěla podělit o jednu náhodu, co se mi přihodila. Den před rektoskopií jsem byla večer venčit psa a před naším vchodem zřejmě nějaké dítě rozbilo svícen vyrobený ze zavařovačky. Všude byly střepy, ale ležela tam taky malá keramická podkova, která zůstala celá bez jediného zlomu/škrábnutí. Ačkoliv na tyhle věci příliš nevěřím, vzala jsem si jí domů. Pro štěstí. A vzala jsem si ji s sebou do batohu na vyšetření. Ta náhoda se mi moc líbila, i když je to jen jakýsi symbol. Nicméně podkovičku si vezmu i za pár týdnů na transfer. Co kdyby to štěstí přinesla podruhé…