Milí přátelé,

jsem zpět! Moc jsem se na Vás těšila. Aby dnešní článek dával smysl, vracíme se v čase na konec srpna a takhle chronologicky budeme pokračovat i v dalších týdnech. Malý spoiler na začátek: nejsem těhotná, ale zatím jsem k těhotnění nedostala šanci. Vše se dozvíte, ale pěkně postupně…vítejte zpátky!

Naposledy jsme byli na klinice začátkem srpna. Když jsme se rozhodli, že odložíme operaci a zkusíme nejprve umělé oplodnění, domluvili jsme se, že není na co čekat a půjdeme do toho co nejdříve. Já měla jednu podmínku: Podstoupit nejprve magnetickou rezonanci, ať se nezkreslí výsledky případnou stimulací (i když zpětně si říkám, že by to bylo fuk). Termín nadcházející menstruace jsem měla přibližně na konci srpna, proto jsme si domluvili další kontrolu na klinice těsně před začátkem menses. Pokud to bude na ultrazvuku vypadat dobře, půjdeme do toho hned. Paní doktorka mě na začátku trochu vystrašila, protože říkala, že na květnovém ultrazvuku jsem měla viditelných pouze jedenáct folikulů – deset na pravém vaječníku a jeden na levém, což úplně neodpovídá mé věkové kategorii a ani výsledkům AMH hormonu (zásobárna vajíček). Měla bych jich mít tak cca dvacet. Když nás pak seznámila se statistikou, kolik bychom mohli po všech procedurách a genetice získat zdravých embryí – verdikt zněl 1-2. To nás samozřejmě nepotěšilo, ale co se dalo dělat. Mohla jsem se jen modlit, že se to zkreslilo užíváním Clostilbegytu a že se to zase upraví.

Štěstí nám přálo a pět dnů před návštěvou kliniky jsem dostala termín magnetické rezonance (jak to probíhalo, jsem psala TADY). Všechno v ideálním načasování, i když jsem byla rozhodnuta, že na to kašlu a prostě si ten magnet doplním až po odběru vajíček. Strašně jsem se na kliniku těšila. Byl pátek a poprvé jsme jeli na mateřskou pobočku do Brna, protože v Ostravě probíhal sanitární den. Moc jsem si přála, aby moje vaječníky vypadaly dobře a nebylo tam patrných třeba jen pět folikulů, a tím by se celý proces posunul. V Brně nás překvapilo, kolik lidí tam bylo. V Ostravě jsme zvyklí, že potkáme tak maximálně jeden pár. Tady na recepci stálo ve frontě asi šest párů a celá čekárna byla téměř plná. Co na mě  hned udělalo dojem, byla čekárna koncipovaná jako kavárna, takže jsme si sedli ke stolečku a hned k nám přišla slečna servírka, co si dáme za kávičku a na pití. Zkrátka abychom se cítili dobře. Na řadu jsme šli téměř hned. Jako první jsem šla na ultrazvuk, abychom věděli, jak to vypadá. Když paní doktorka zobrazila pravý vaječník, nervozitou jsem snad ani nedýchala. A pak začala počítat…a došla ke krásnému číslu patnáct!! Levý vaječník je trochu lemra líná – mám jej menší a více přimknutý k děloze a bylo na něm viditelných folikulů pouze pět. Nicméně podtrženo sečteno – můžeme v dalším cyklu nastimulovat až dvacet(!!!) folikulů. Samozřejmě ne v každém musí být vajíčko a ne všechna vajíčka budou zralá a kvalitní (díky, endometriózo!), ale už to byla jiná písnička než před třemi týdny. Je to dvacet potenciálních šancí a ne jen jedenáct. Samotnou mě překvapilo, že folikuly jsou viditelné na vaječnících už před menstruací, a že se tak dá odhadnout dopředu, jaké by mohly být v dalším cyklu výsledky.

Pak mi paní doktorka vypsala stimulační protokol – rozpis léků, které budu brát, kdy a jakým způsobem. Zvolila krátký stimulační protokol. Znám ženy, co mají dlouhý a znám ženy, co mají krátký a podle jakého klíče se to nastavuje, netuším. Zkrátka jsem doufala, že paní doktorka věděla, co dělá. Pak nám řekla, že kontroly během stimulace mohou probíhat v Ostravě, ale odběr a transfer musí být proveden v Brně – údajně kvůli pojišťovny. Pro nás osobně to problém nebyl, ale říkali jsme si, že tahle informace mohla zaznít už na začátku, abychom s tím počítali. Pak se mě ještě paní doktorka ptala, jestli jsem stihla tu magnetickou rezonanci a poprosila mě, abych jim pak výsledky předala, aby věděli, co a jak. Popřála nám hodně štěstí a pak si nás přebrala naše IVF koordinátorka.

IVF koordinátor je zdravotní sestra a je to v době stimulace takový mezičlánek mezi Vámi a lékařem. Dostali jsme neskutečně sympatickou paní. Byla z nás překvapena, jak jsme pozitivně naladěni a jak se na celý proces těšíme. Říkala, že se spíše setkávají s tím, že se lidé stydí, že tady vůbec musí být a co nejdříve chtějí odejít (před rokem bych zřejmě patřila přesně do této skupiny lidí). Vysvětlila nám znovu celý proces: Až dostanu menstruaci, mám jí zavolat. Ona mě pak objedná na první kontrolu, která je 5.-6. den cyklu, aby se vidělo, jak na stimulaci reaguju. Jelikož mám krátký protokol, celkově tak stimulace trvá cca 10-14 dní, je to ale individuální. Každý den si budu aplikovat stimulační léky Gonal – F, moje dávka byla 275 jednotek. Stimulační pero nebylo zlé. Jednotky se na něm daly nastavit a vyměňovaly se na něm vždy jen malé jehličky. Ukázala mi, jak s perem zacházet a kde přesně to na břiše aplikovat. Po první kontrole bych pak měla dostat ještě další injekce Cetrotide, které zpomalují růst velkých folikulů, aby nepraskly už před odběrem, a zároveň aby měly šanci dorůst ty menší velikosti. Na závěr se pak aplikují dvě injekce Ovitrelle, která mi byla už starou známou z loňského roku. Ta spouští finální proces zrání vajíčka, uvolňuje ho a dochází tak k ovulaci. V IVF spontánně k ovulaci nedochází ( je to nežádoucí, proto ten Cetrotide). Folikuly se pak pod narkózou propíchnou tenkou jehlou a odsaje se z nich tekutina s vajíčky. Nicméně je důležité, aby se zralá vajíčka skutečně uvolnila, jinak by se nemělo co odsávat. Dostali jsme i předběžnou kalkulaci celého procesu – žádná levná sranda, ale podle očekávání. S sebou jsme si odvezli první várku léků, ať už je mám nachystané. Fajn bylo, že zatím jsme platili pouze jen léky, na které částečně přispívá pojišťovna. Teď jsme dopláceli něco přes čtyři tisíce. 

Nadšení jsme odjížděli domů a já se snad poprvé těšila, až dostanu menstruaci. Aplikace hlásala, že by to mohlo být v pondělí, což byl 27. den cyklu. Aplikace to průměruje podle předchozích cyklů. Věděla jsem ale, že po užívání Clostilbegytu to mám jako na houpačce. První měsíc 19. den, další 27., pak 32., takže to mohlo přijít hned v pondělí, ale taky třeba až v pátek. Pro jistotu jsem zrušila svoji účast na výjezdovém školení z práce, které mělo být v pondělí a úterý. Nevěděla jsem, jak budu reagovat na léky a nechtěla jsem si poprvé píchat injekci v cizím prostředí. Člověk míní, život mění…menstruaci jsem samozřejmě dostala opravdu až v pátek. A to odpoledne jsem odjížděla na celý víkend do Brna na rozlučku se svobodou své blízké kamarádky. Takže nejen, že injekce napoprvé v cizím prostředí, ale i vidina menstruace a nejhoršího dne přesně v den rozlučky mi dělala vrásky. No, co nadělám. Alespoň už ta menstruace přišla a stimulační dobrodružství začíná! Trochu se bojím, jak se zvládnu píchnout, ale kamarádka mi nabídla, že při nejhorším mi to prostě píchne sama. Všichni mě neskutečně podporují a jsem vlastně moc ráda, že se IVF netajíme a můžeme to s druhými sdílet. V pátek jsem ještě volala své koordinátorce a na první kontrolu jdu ve středu ráno. Vyšlo to moc hezky, protože pak odpoledne odjíždím až do pátku s dětmi na adapťák. Možná to není ideální, ale zase si říkám, že aspoň přijdu na jiné myšlenky. Uvidíme, jak mi bude. Když to bude zlé, tak zkrátka nepojedu, ale šanci tomu dám. 

Vstupujeme do 1. fáze! Je to tady! Snad to přežiju ve zdraví. Bojím se, ale těším se! Tak nám držte palce.