130. MŮJ DRUHÝ TRIMESTR

Je to neskutečné, ale dvě třetiny jsou za mnou a čekají mě poslední tři měsíce! O druhém trimestru se říká, že bývá ten nejpohodovější. Máte za sebou nejrizikovější měsíce, ustupují nevolnosti, s těhotenstvím se netajíte, pomalu vám roste bříško, začínáte cítit pohyby a pokud jste zvědaví, zjistíte i pohlaví miminka. Zároveň Vás velikost bříška ještě tolik neomezuje a spoustě žen se vrací energie a chuť do běžného života. Začátkem chci říct, že druhý trimestr byl opravdu v lecčem hodně pohodový, ale také mě v jiných věcech překvapil (nemile!). Rozhodla jsem se tento článek koncipovat po měsících, aby byl přehlednější.

Čtvrtý měsíc

Do čtvrtého měsíce jsem stále vstupovala ještě s hořkostí a nejistotou ohledně výsledků testu na syfilis. Naštěstí vše dobře dopadlo, jak už víte z předchozích článků. Někdy kolem 14. týdne mi zcela přestaly nevolnosti. Tak jak ze dne na den přišly, tak taky odešly. V tomto měsíci už jsem se více soustředila na vyváženější stravu – teď už se mi nedělalo téměř z ničeho nic. Nebo respektive dělalo se mi zle z McDonaldu a instantních polívek (na ty jsem měla v prvních měsících chuť téměř neustále). Jako by si tělo řeklo, že potřebuje něco zdravějšího, nefabrikovaného a bez glutamátů. Potřebovala jsem si téměř denně dávat jablka a stále mě provázela chuť na kysané a sterilizované věci – okurky, zelí, žampiony, kukuřičky. Měla jsem pocit, že ocet bych mohla pít na litry, kdybych se nebála, že mi to vypálí celou trávicí trubici, haha. Co mě ale začalo zlobit, byl nízký tlak. Po incidentu v porodnici jsem už naštěstí neomdlela, nicméně zle mi na střídačku bývalo běžně. Protože máme doma tlakoměr, občas jsem si pro zajímavost tlak změřila. Udělala jsem svůj “rekord” – 79/55. Naštěstí tento stav probíhal většinou jen dopoledne, a tak jsem se hodně soustředila na dostatek tekutin, hroznový cukr, abych nikde dlouho nestála a taky pomohla malá svačinka (např. Jablko). Začalo se mi zvětšovat břicho, a tak jsem si koupila prvních pár těhotenských věcí – těhotenské legíny, kraťasy, jedny šaty a nějaká větší trička. Loni jsem celé léto prochodila v croptopech (krátké trička), teď už jsem ale začínala vypadat směšně, a tak jsem je schovala do skříně. Musím říct, že jsem moc mile překvapená z mateřské kolekce Lidlu. Většinu oblečení jsem si objednala právě tam. Průběžně mi rostla prsa, a tak kosticové podprsenky už začaly být “no go” a koupila jsem si pár bavlněných sportovního typu, které mě nikde netlačily.  Oblečení na doma jsem kradla manželovi – potřebovala jsem větší kraťasy a trika, aby mi bylo pohodlně. Během čtvrtého měsíce jsem na váze přibrala něco kolem kila, celkově jsem tedy měla nahoře dvě od mé původní hmotnosti. Po vyloučení syfilisu jsem si začala těhotenství nesmírně užívat. Vrátila se mi trochu energie, začala jsem více cvičit těhotenskou jógu a chodit plavat. Plavání je v těhotenství kontroverzní, ale moje gynekoložka mi jej schválila, a to bez použití nějakých speciálních probiotických tampónů. Důležité bylo netrávit dlouho v mokrých plavkách a mělo by to být v pořádku. Protože jsem ráda plavala už před otěhotněním, moc mě to bavilo. Trochu jsem zvolnila v tempu, ale i přes tři líné měsíce jsem byla poměrně ve formě (což se třeba o zadýchávání do schodů říct nedalo). Trochu se mi zlepšila i zácpa, i když pořád to nebyla značka ideál. 

Pátý měsíc

Pátý měsíc mi vyšel přesně na červenec, kdy se střídaly horké dny s trochu chladnějšími. Byla jsem zvědavá, jak horka zamávají s mým tlakem, ale musím říct, že jsem nějak velký extra rozdíl nezazamenala. Snažila jsem se netrávit venku příliš času, v kanceláři mám klimatizaci a doma jsme měli poměrně slušně. Jediné, co mi vadilo, byl vydýchaný vzduch v tramvaji a pocit, když na mě přímo svítilo slunce. Naštěstí cestu mám do dvaceti minut, tak se to dalo přežít. Už jsem vzdala, že bych pustila někoho staršího sednout, bála jsem se, aby se mi neudělalo zle a někde se neskácela. Dost jsem pracovala, i když jsem si na začátku léta vytyčila, že si budu dělat volné pátky – to jsem si plnými doušky užívala. Zhruba v půlce měsíce jsem zjistila, že už mě začínají tlačit veškeré kalhotky a musím si koupit nejen větší, ale hlavně beze švů. Nemám moc ráda umělé materiály, ale objevila jsem v Tezenisu bavlněnou verzi a teda je to sakra rozdíl! Co mě začalo zlobit, byl pocit nepohodlí “tam dole”. Psala jsem Vám to už v článku o druhém screeningu, ale nakonec za nekomfort mohly kvasinky. Věděla jsem, že něco není oka, ale teda nikdy se u mě neprojevily takto. Dostala jsem na přeléčení krém, který se na noc vaginálně zaváděl a musím říct, že aplikace byla velmi nepříjemná. Aplikátor mi přišel příliš dlouhý a několikrát jsem se tím plastovým koncem píchla. Zároveň jak jsem byla celá podrážděná, tak zavádění aplikátoru bylo občas bolestivé. Co naplat. Je to vyléčené, to je hlavní. Během léčby jsem měla pocit, že chodím čůrat častěji než předtím. Dva dny jsem cítila i různé tlaky v podbřišku – u stydké kosti a taky bolesti v křížích, a tak jsem dostala strach, jestli nemám zánět močového měchýře. Ačkoliv jsem zánět několikrát měla, a to Vám teda byla řádná bolest – nemohla jsem vyloučit, že v těhotenství se bude projevovat jinak. Kvasinky jsem taky nepoznala. Protože jsme měli za týden odlítat na dovolenou, raději jsem si zašla ke gynekologovi. Jakákoliv infekce se vyloučila, jen malý pán měl na ultrazvuku hlavu vraženou rovnou v mém močovém měchýři. Není divu, že jsem měla pořád pocit, že se mi chce na záchod. Možná se mi ulevilo i psychicky, nebo se chlapeček v následujících dnech otočil, protože najednou už jsem nechodila tak často a neměla pocit, že jsem se špatně vyčůrala. Byla jsem ale ráda, že jsem si pro jistotu zašla, protože zkontrolovali miminko, čípek (jestli se nezkracuje), a já tak mohla v klidu odletět. Hodně mě trápila i bolest kostrče, kříží a kyčlí. Sice jsem měla parádní jógovou sestavu zaměřenou na protažení esíček, ale ne vždy to pomáhalo. Nesmírně jsem se těšila na fyzioterapii, kterou jsem kvůli podezření na zánět močáku musela posunout až na šestý měsíc. Začala jsem spát s těhotenským polštářem, který mi dělal velmi dobře (děkuji ještě jednou Adri za věnování!). 

Dost mi během pátého měsíce chutnalo, hlavně jsem měla chuť na sladké. Snažila jsem se mírnit, ale ne vždy to šlo. Váhově to ale pořád nevypadalo zle, přibrala jsem asi dvě kila – celkově tedy od začátku něco málo přes čtyři kilogramy navíc. 

Na konci osmnáctého týdne jsem začala cítit pohyby, které pak o dva týdny později cítil i manžel. Miminko se vesele hemžilo každý den, šlo jej cítit i dotykem a zase to všechno dostalo jiný rozměr.  Začali jsme se pomalu připravovat, že za pár měsíců bude chlapeček na světě. Moje máma nám pomohla s vizualizací ložnice, aby se nám tady vešla postýlka a přebalovací pult. Koupila jsem si v akci první mušelínovou zavinovačku a povlečení do postýlky. Začali jsme dávat dohromady seznam věcí, co je potřeba pořídit – respektive co bychom si mohli propůjčovat od kamarádu, co už mají odrostlé děti. 

Psychicky mi většinu část měsíce bylo moc dobře. Ukončila jsem v tomto období svoji psychoterapii, na kterou jsem se dvěma přestávkami docházela osm let. Loučení bylo krásné a já se vážně cítila natolik podpořena, že jsem externí podporu nepotřebovala. Trochu nervózní jsem začala být při podezření na zánět močového měchýře. A taky jsem se trochu bála, abych nezačala předčasně rodit. Hlavně teda na dovolené, přece jen v Bulharsku v 24. týdnu rodit nechcete. Nicméně mě uklidnila návštěva u doktora, kde bylo vše v pořádku a ani žádná infekce se neprokázala. A tak jsem se rozhodla, že si to chci zejména užít! 

Šestý měsíc

Poslední měsíc druhého trimestru začal krásně – přesně na moje dvaatřicáté narozeniny. Ty jsem slavila v kruhu nejbližších. Po dlouhých pěti letech to byly narozeniny, které jsem si užila se vším všudy bez jakékoliv hořkosti. Pár dní potom jsme odjeli na zmiňovanou dovolenou. První dva dny byly skvělé. Moře, bazén, skvělé jídlo, my dva a velká pohoda. Třetí den ráno jsem zjistila, že špiním. Naštěstí jen maličko, každopádně se mi to v těhotenství od implantace nestalo. Než jsem začala burcovat místní doktory, zavolala jsem si svojí doktorce. Dohodly jsme se, že pokud se to nebude zhoršovat, nezačnu krvácet nebo mít bolesti v podbřišku, nasadím hořčík a dám si klidový režim. Klepu, že naštěstí se to zvládlo takto. Ten den jsem se samozřejmě nekoupala a byla pos*aná až za ušima. Naštěstí další dny to bylo v pohodě. Bohužel situace se jednorázově opakovala den před odletem. Tentokrát to byl jen malý flíček na kalhotkách, ale na pohodě mi to nepřidalo – ba naopak. Celou noc jsem nespala, měla srdce až v krku a miminku se to zřejmě nelíbilo, protože mě pořád kopalo. Naštěstí jeho kopance mě utvrzovaly v tom, že ono je v pořádku. Držela jsem si palce, aby to prostě vydrželo den do ČR, pak už se to dá řešit. Stejně jako předtím to byla jednorázová záležitost, já se objednala za dva dny k doktorovi s podezřením, jestli se mi nevrátily kvasinky – poslední dva dny u moře se mi zase objevil vaginální dyskomfort. Paní doktorka mě na kontrole uklidnila, že je vše v pořádku, že to mohl být překrvený čípek/dojezd přeléčené infekce, každopádně já ani miminko jsme nejevili žádné známky patologie. Rovnou jsme udělaly těhotenskou poradnu, abych za týden nemusela chodit znova. Chlapeček měl už přes 600 gramů, symetricky roste, pomalu se kulatí a na 3D ultrazvuku měl manželovu pusu. Spadl mi největší kámen ze srdce. Na kvasinky to nevypadalo, ale nějaké nepohodlí se může v těhotenství objevit. Dostala jsem tip na používání klotrimazol krému – ať pořád nemusím něco zavádět a přeléčovat. Špinění se mi zopakovalo ještě jednou, a to o dva týdny později, kdy jsem odjížděla na víkend do Prahy. To už jsem pojala podezření, jestli v tom nemá prsty psychosomatika. Doma jsem to nezažila ani jednou a na dovolené nebo před cestou ano. Opět to byla jednorázovka a vše bylo v pořádku.

Po návratu z dovolené sužovala ČR vlna veder a ačkoliv jsem do té chvíle neměla pocit, že jej v těhotenství blbě zvládám, teď už jsem ten pocit měla. Lítal mi tlak, špatně jsem spala, vedro bylo všude – zachraňoval mě alespoň ten klimatizovaný kancl v práci. Už mi hodně vyskočilo bříško a kopance miminka začala být viditelná už i na pohled. Trochu se mi zlepšila bolest kyčlí a kostrče, což jsem uvítala. Taky jsem začala víc přibírat – něco jsem přičítala all inclusive dovolené, ale moc se na ní vymluvit nedalo. Pořád jsem se snažila cvičit jógu a hodně alespoň procházkovat.

Pomalu jsme začali shánět výbavičku pro chlapečka. Koupili jsme do našich kamarádů postýlku a vybrali kočárek. Začali jsme sledovat online kurz první pomoci pro dítě a nějak se čím dál víc chystali na to, že zanedlouho už tady s námi miminko bude. Já si mimo jiné začala zjišťovat věci k mateřské a rodičku, což když jste OSVČ, není žádná procházka růžovou zahradou. Užívala jsem si  čas v práci, protože mi chybělo posledních pár týdnů do mateřské. 

Konec druhého trimestru se nesl v duchu různých vyšetření. Kromě klasické těhotenské poradny jsem absolvovala test na těhotenskou cukrovku (o něm samostatně v jiném článku), dentální hygienu, preventivní prohlídku u zubaře a taky u svého praktika (tam je fajn, aby Vám naměřil EKG, pokud byste rodily císařským řezem, což je můj případ). Obojí je v těhotenství doporučeno a dostanete od nich do těhotenské průkazky razítko a zapíšou Vám tam důležité informace o Vašem zdravotním stavu. Konec druhého trimestru ale radostný nebyl, protože těhotenskou cukrovku mi bohužel potvrdili.

Musím říct, že šestý měsíc byl pro mě jak fyzicky, tak psychicky hodně náročný. Jak jsem si doposud těhotenství užívala, na začátku září už jsem začala pomalu stříhat metr k porodu. Dost jsem se bála, co na mě může ještě v tom třetím trimestru číhat. Tak snad to nějak zdárně doklepeme- jak já, tak chlapeček. Vzhůru do poslední třetiny!