První fázi IVF máme úspěšně za sebou. Šest geneticky zdravých embryí čeká na svůj den D – volejte třikrát sláva! Vím, že tuto informaci už víte, ale je potřeba si nějaké radosti připomínat. Protože je všechno nachystáno na transfer, mohli bychom ho postoupit hned další cyklus. Rozhodli jsme se ale ještě pro vyšetření Endometrio, takže transfer musel měsíc počkat (v ideálním případě, pokud se něco nepokazí).

Příprava na Endometrio je vlastně stejná jako příprava na transfer. Byli jsme s IVF koordinátorkou domluvené, že až dostanu po odběru vajíček menstruaci, zavolám si na kliniku. Zhruba 10.-12. den cyklu bych měla přijít na kontrolní ultrazvuk a domluvit se na dalším postupu. Jednoduché jako facka. Přišla menstruace (a byl to zase pořádný hnus, ale o tom až jindy), spojila jsem se s klinikou a dostala termín kontroly 10. den cyklu. Z předchozích zkušeností vím, že 10. den cyklu u mě může být za pět minut dvanáct před ovulací (někdy přišla i 12. den), nebo naopak mám ještě dost času. Než jsem vůbec začala problém s otěhotněním řešit pořádně skrze medicínu, mívala jsem ovulaci až kolem 16.-18. dne. Jak je možné, že se to tak posunuje a mění, to se mě neptejte. Na to bych ráda znala odpověď, ale beru to tak, že v mém těle je zkrátka možné úplně vše. 

Na klinice byli opět všichni neskutečně milí. Pogratulovali mi k nádhernému výsledku genetiky a paní doktorka říkala, že jsem jim pěkně zamíchala se statistkou u žen trpících endometriózou. Očekávalo se málo kvalitních vajíček a málo blastocyst a ejhle! Dělám si z toho srandu, že jak jsem bývala šprtka na škole, tak jsem šprtka i v IVF (jako bych to mohla ovlivnit, haha). Šlo se vyšetřovat. Pamatujete si, jak jsem mívala dost hrůzu z ultrazvuků, co tam najdou? Tak ta se opět zhmotnila. Folikulů jsem měla po stimulaci na vaječnících pořád habaděj. Nicméně žádný nevypadal, že by se chystal do akce. Zkrátka na ovulaci to vůbec nevypadalo. Co mě překvapilo ještě víc, že jsem prý měla úplně minimálně narostlou sliznici. Že s ovulací občas hrajeme hru na Sherlocka Holmese, to už jsem si zvykla. Ale se sliznicí jsem problém neměla nikdy, ba naopak. Tu jsem mívala krásně narostlou už brzo. Paní doktorka mě uklidnila, že se to někdy stává. Že po hormonální stimulaci potřebuje tělo nějaký čas, ať se samo srovná a začne přirozeně fungovat. Ještě neházela flintu do žita, měla jsem přijít za dva dny, jestli se něco nezačne dít. Na ultrazvuku ještě viděla, že mám opět vaječníky dost u sebe (díky, endo!), a to jsem se začala poprvé bát, co ty hormony s mojí endometriózou udělaly. Zřejmě moc dobra ne…

Za dva dny (v pátek) se scénář opakoval. Největší folikul měl pod stejnou velikost, takže neporostl ani o píď. Děložní sliznice byla aktuálně na pěti milimetrech, od minula se posunula o milimetr. Ideál je alespoň sedm. Paní doktorka mi vysvětlila, že by sice mohli vzít vzorek i takto nízké sliznice, ale že by nemusel být relevantní. A vzhledem k tomu, jak je Endometrio drahé, tak nechcete vyhodit desetitisíce za nejistý výsledek. Bylo mi sympatické, že se rozhodla necpat do mě žádné hormony, abychom sliznici popohnali. Vzhledem k tomu, že dříve vše fungovalo ukázkově, byla velká pravděpodobnost, že se k tomu moje tělo opět vrátí. Jen nevíme kdy…Listopadový transfer najednou ztrácel jasné obrysy. S takovou komplikací jsem vůbec nepočítala. Při strachu ze všech těch finálních počtů a zdravých embryí jsem totálně zapomněla, že i moje tělo to vlastně nemusí jen tak z měsíce na měsíc zvládnout. Bylo mi to líto. A taky jsem byla trochu nazlobená. Opět jsem si udělala nějaký časový harmonogram v hlavě a opět to vypadá, že se spálím. Paní doktorka to ale nechtěla zabalit a říkala, ať přijdu ještě v pondělí. To už jsem měla být patnáctý den cyklu a pokud by se k ovulaci chystalo, už by to bylo vidět. Když se nic dít nebude, zkusíme to další měsíc. Když pořád moje sliznice neporoste, zkusíme stimulovat. 

O víkendu jsem se snažila strávit zklamání. Pro legraci jsem v pátek začala s hormonální jógou. Pokud mám hormonální hladiny po stimulaci rozhozené, tohle by mohlo pomoct dát je dokupy. Hormonálku jsem necvičila minimálně rok a půl. Byla jsem ale překvapená, jak rychle jsem se do toho zpátky dostala. V neděli jsem začala na sobě pociťovat, že ovulace se blíží. Nechtěla jsem se úplně opít rohlíkem, protože v pátek tomu nic nenaznačovalo. Na kliniku jsem šla v pondělí ráno nervózní, ale docela smířená, že v listopadu prostě transfer nebude. Místo paní doktorky ordinoval pan doktor. A nový týden začal pozitivními zprávami…sliznice měla 10,3 mm!!! Za tři dny porostla o pět milimetrů. Neskutečné! Na pravém vaječníku se probudil jeden folikul a vypadalo to, že přirozeně bych za dva až tři dny ovulovala. Což odpovídá mým starým počtům: ovulace 18. den. Nemusím Vám říkat, jak velkou radost jsem měla. Tělo stimulaci zvládlo a zvládlo to náramně. Prostě potřebovalo víc času. Pan doktor se usmíval a říkal, že mě museli dost vystrašit, když to byla dnes třetí kontrola a teprve na té bylo něco vidět.

Příprava na Endometrio byla snadná. Zítra večer píchnout Ovitrelle na vyvolání ovulace. Za dva dny nasadit Utrogestan (progesteron na udržení sliznice) a ten zavádět třikrát denně jednu tabletu až do vyšetření. Jak to budu dělat v práci to nevím, ale zatím si tím radost kazit nebudu. No a příští úterý Endometrio. Ambulantní procedura, která se nedělá pod narkózou a je relativně rychlá. Do půl hodiny by mělo být hotovo. Doporučil mi, ať si hodinu před vezmu léky na bolest, že někdy může být vyšetření nepříjemné. Nepříjemné, bolestivé, je mi to šumák! Hlavní, že se to uskuteční a náš původní plán, že v listopadu půjdeme na transfer byl opět reálný. Jestli pomohla hormonální jóga, nebo to zkrátka chtělo čas – to netuším. Nicméně výsledek byl víc než vynikající!