Ještě než jsem jsem se rozhodla, že vysadím antikoncepci, moc jsem si neuvědomovala, že funguju v nějakém cyklu. Když se nad tím zpětně zamýšlím, má to zřejmě dva důvody. Když jsem byla mladá slečna a dostala svoji první menstruaci, o ženském cyklu se příliš nemluvilo. Zkrátka jsem věděla, že když dostanu menstruaci, od té doby už můžu otěhotnět (ne, že bych ve dvanácti letech plánovala mít sex), mám používat vložky a vést si menstruační kalendář, abych věděla, kdy mám menstruaci cca očekávat. O tom, že ženský cyklus má nějaké čtyři fáze jsem se dozvěděla asi na gymplu v biologii, ale moc jsem tomu nevěnovala pozornost. Proč taky. Když je vám cca 15, řešíte úplně jiné věci. V sedmnácti jsem začala užívat hormonální antikoncepci a tam už o žádné cykličnosti nemohla být řeč. Hormony jsem byla udržována lineárně v dokonalé rovnováze, neovulovala jsem, neměla žádnou folikulární nebo luteální fázi (ani ponětí, že něco takového pomalu existuje), jen si přesně co 28 dní pseudomenstruovala a toť vše. 

Jestli mě život s neplodností něco naučil, tak je to právě vnímání své cykličnosti a prohloubení znalosti svého těla. A nepřestávám být fascinována, jak mocná věc ženské tělo je. Nechci znít nijak bio-ezo-bizár, ale v momentě kdy jsem začala více rozumět, jak moje tělo během měsíce funguje, dalo mi to alespoň nějaký malý pocit kontroly. Asi před rokem jsem si koupila knížku “Cyklická žena”, a ta pěkně popisuje, jak právě onu cykličnost využívat v běžném životě. Nedávno jsem slyšela taky jeden zajímavý podcast na téma měsíčního cyklu a dozvěděla se několik zajímavých věcí, ráda bych zmínila zejména dvě: 

  1. Ideální cyklus trvá 28 dní. Tak to je údajně mýtus. Nejen, že statisticky ho více žen nemá, než má, ale když se dělala velká studie o tom, jak dlouho trvá průměrně cyklus ženy, vyšlo jim číslo 29. Zdravý cyklus se nicméně pohybuje od 21-35 dní. Že se vám zdá 21 dní fakt krátký čas? Mně taky. Nicméně pokud ovulujete těsně po menstruaci, má oplodněné vajíčko pořád dost času doputovat do dělohy a usadit se v ní. 
  2. Nejenom že se v každé fázi cyklu ději s ženou různé věci, ale také se chová jinak a hlavně její mozek funguje jinak! Fascinující! 

A tak mě začalo zajímat, jak vlastně během měsíce funguju já sama. Nejen ve fyzické rovině, ale co se se mnou děje i v běžném fungování. A ta pozorování jsou někdy poměrně dost zajímavá….

Fáze folikulární

Začnu svoji nejoblíbenější fází v měsíci, tzv. folikulární. Folikulární proto, že během ní začne dozrávat v jednom z vaječníků (ve folikulu, odtud ten název) vajíčko. Ta fáze trvá od konce menstruace do ovulace – podle ideálních tabulek tedy asi týden, nicméně už víme, jak to s tím ideálem funguje. Pro mě osobně je to čas v měsíci, kdy mám nejvíc energie, většinou mívám skvělou náladu, mám největší sexuální libido (asi po tom týdenním půstu, haha) a hlavně mám čistou hlavu. Často mi tohle začíná už v půlce menstruace, kdy si uvědomím, že je tady nový měsíc a nová šance. Zkrátka ta naděje, která se mi se začátkem menstruace odplaví, se ve velké síle vrací. V těle se zdánlivě nic pozorovatelně neděje. Žezlo drží estrogen, který teda nejen zodpovídá za uzrávání vajíčka, ale taky za to, že čím více se blíží ovulace, tím jsme krásnější (abychom se tomu potenciálnímu otci naších dětí líbilo, že jo!). Miranda Gray, která je právě autorkou knihy “Cyklická žena” tuto fázi nazývá dynamickou. Právě proto, že při ní skutečně máme nejvíce energie, jsme sebevědomé a nezávislé. V této fázi se prý nejlépe plánuje naplnění našich přání a cílů, protože jsme neskutečně motivované. No potvrzuju to! V tomto období si pokaždé říkám, že tenhle měsíc je měsíc s velkým M. To, že je skutečnost jiná, je mi v této fázi měsíce srdečně jedno…

Ve fázi dynamické fungujeme podobně jako muži. Jsme schopny logicky a racionálně uvažovat, jet na výkon, neohlížet se tolik na druhé, užívat si společnost lidí, dosahujeme nejlepších fyzických výsledků (ano, tady je ten čas pro posilování a budování pekáče buchet na břiše) a nepotřebujeme tolik spát. Mně je ten mužský princip v lecčem blízký, tak možná proto je tato fáze moji oblíbenou. Zároveň čím jsem starší, tím více chci být žena a méně chlap, takže je možná dobře, že tahle fáze je jen týden v měsíci. 

Fáze ovulační

Fáze ovulační je skvělá. A to ne teda jen kvůli toho, že teoreticky může vzniknout nový život, ale jsme nejkrásnější, nejvoňavější a nejpřipravenější se reprodukovat. Některé ženy toto období opravdu popisují jako nejvíce nenasytné, co se sexu týče. Už jsem o tom psala dříve, ale ovulace není samozřejmost. Může ji blokovat antikoncepce (záměrně), nebo různá onemocnění (PCOS), nebo hormonální nerovnováha. Zajímavé je, že i zdravá žena může zažít anovulační cyklus, tedy ten bez ovulace. Viníkem může být stres, který má vliv na hormonální systém, a tak vajíčko nedozraje, nebo se neuvolní, folikul také nemusí prasknout a místo uvolnění vajíčka vznikne cysta. Dlouho jsem měla za to, že ovulace probíhá vždy na střídačku – jednou z levého a podruhé z pravého vaječníku. To údajně nemusí být pravda. Stejně tak se může ovulace měnit. Já například vždy ovulovala později, cca kolem 17.-20. dne. Poté, co jsem začala brát extra progesteron, se ovulace dostavila 12.den (!!!). Nechápala jsem nic, ale paní gynekoložka říkala, že se to může stát. Tak jen chci tady potvrdit, že vážně nejsem tabulkový typ a ačkoliv jsem dlouhou dobu měla cykly cca 29 dní dlouhé, tak nikdy jsem neovulovala 14. den, jak mi předpověděly všechny chytré aplikace. Jak ale se nějakou dobu pozorujete a ovulaci hlídáte, nemusíte se potom úplně spoléhat na propočty nebo testy (ty jsou teda fajn zřejmě na stanovení toho konkrétního dne), ale stačí vnímat své tělo. Já konkrétně často trpím na nafouklé břicho v tomto období, někdy mě pobolívají prsa, píchá mě na jedné straně v podbřišku a párkrát jsem zažila i ovulační špinění/krvácení. 

V této tzv. expresivní fázi jsme nejvíce společenské, zaměřené na vztahy kolem nás. V ovulaci se doporučuje uzavírat dohody, byznys, zkrátka je to ideální čas, když chcete někoho dostat na svoji stranu – za to může právě to, že jsme krásné a působíme nejsympatičtějším dojmem. Je to pro nás taky emočně nejstabilnější období, jsme méně citlivé na kritiku a často se u nás objevují pozitivní emoce. Objevuje se u nás tendence pečovat o druhé (zřejmě to souvisí s biologickými procesy a přípravou na to být jednou mámou), jsme empatické a podporující, což dělá dobře nejen druhým, ale i nám samotným. 

Pokud se ale nějakou dobu snažíte otěhotnět, může být ovulace také poměrně stresujícím obdobím. Vychytat ten správný čas, být s partnerem na stejné vlně a držet si pěsti štěstí. Za sebe to mám tak, že právě často se tak snažím vnímat ty své fyzické projevy, že úplně zapomínám, jak funguju jako člověk. A když tyhle řádky píšu, mám vlastně chuť si to ovulační fázi víc prozkoumat. A nejen to hodit do módu – ovulace = jdu plodit děti. 

A aby to nebylo dlouhé jako maturitní slohovka, tak si dovolím tento článek rozdělit. Příště si dáme fázi luteální a menstruační, protože ačkoliv se asi netěší velké popularitě (u mně rozhodně ne), tak jsou pro naše správné fungování zásadní.