Když vaše okolí zjistí, že se snažíte už nějakou dobu otěhotnět, občas se neubrání určitému nešváru – dát vám radu. Úmysl v tom vidím dobrý, nicméně když se to otěhotnění dlouho nedaří, tak si sama pozjišťujete ledasco. A pak Vás často ty rady akorát naštvou…Udělala jsem menší průzkum kolem sebe a vybrala si top 5 “dobrých” rad, které lidi rádi dávají:

5. místo: Dej si od snažení pauzu

Podívejte se, myšlenka je to dobrá…nemám proti tomu zase tolik námitek. Když nějakou dobu žijete v kolotoči hlídání plodných dnů, trackování ovulace, sledování možných příznaků a pak nedočkavého testování, může to lézt na mozek. Může to lézt na mozek jak vám, tak i vašemu partnerovi. Protože jasně, nikdo z nás si nepředstavoval tu romantiku, že přijdete domů z práce, kdy jste toho měli až nad hlavu a jediné, po čem toužíte, je dát si nohy hore, pustit si seriál na Netflixu a dát si k tomu dvojku bílého. No a pak si uděláte ovulační test/partnerka zahlásí, že je den D a vy se jdete na sílu snažit, protože to přece neprokaučujete. Uznávám, je super si dát od tohohle pauzu. Pro nás ženy se to ale možná lépe říká, než dělá. Protože my ovulujeme. My to možná už trochu poznáme, že se to období blíží. A někdy je prostě těžké si říct, tak já to tenhle měsíc kašlu, protože co kdyby to tentokrát fakt vyšlo? Někdo ještě doporučuje změnit prostředí a odjet na dovolenou. Ta myšlenka je super, protože dovolená je sama o sobě skvělá! Vypnete, soustředíte se na jiné věci a pak to třeba spadne. A nebo taky ne…

4. místo: Kup si něco, o co se budeš starat

To je takový evergreen. Ta myšlenka za tím mi taky částečně přijde dobrá. Protože já jsem se vážně dostala do bodu, kdy se potřebuju starat o něco jiného než o sebe (případně o domácnost a manžela). Prostě ta příroda to fakt zařídila chytře…taky jsem četla spoustu příběhů, kdy si ženy, co nemohly otěhotnět, pořídily psa/kočku/činčilu a fakt do pár měsíců otěhotněly, protože neměly čas řešit dítě. Co je ale dobré si uvědomit, že je naprosto v pořádku koupit si zvíře, protože ho chcete a chcete se o něco starat. Je ale úplně špatné si koupit zvíře v domnění, že to povede k vysněnému těhotenství. Protože to tak být nemusí a co pak s tím zvířetem? Budete na něj naštvaní? Přestanete ho chtít? Bude vám připomínat, že to je další strategií, která na cestě k dítěti selhala? To není úplně fér. Takže jasně – rada fajn, ale docela nepromyšlená vzhledem k tomu, že to taky může nadělat více škody než užitku. My psa máme. A bylo to nejlepší rozhodnutí, které jsme udělali, protože je to naše “psí miminko”. Zároveň mě ani jednou za rok a čtvrt, co jej máme, nenapadlo, že jako prostředek k dítěti pes selhal. Díkybohu, za něj! A ještě perlička – moji kamarádce, co nemohla otěhotnět a měla dvě kočky, jedna známá řekla, že kočky negativně ovlivňují plodnost, že by se jich měla zbavit…no a těhle radách přesně mluvím!

3. místo: Neřeš to, ono to přijde samo/Nestresuj se!

Když mně bylo 16 a byla jsem zhnusená navazováním vztahů s klukama svého věku, rozhodla jsem se, že na to kašlu. Říkala jsem tehdy, že žiju sledováním Gilmorových děvčat a malinovým pudingem. No a pak se najednou objevil prima kluk, se kterým jsem pak strávila přes dva roky života. Takže ano, často když jsme urputní a něco moc chceme, tak to na truc nepřijde. Až když to nejméně čekáme. Tuto variantu připouštím. Ale mezi námi – s tím dítětem je to trochu jiná písnička. Protože i když to chcete neřešit, tak: a) najdou se takoví, kteří se ptají, kdy teda plánujete to miminko; b) někdo z vašeho okolí oznámí, že je těhotný, čímž vás konfrontuje s tím, že vy těhotná nejste, ale chcete; c) jak dlouho má taková neřešící fáze trvat? Protože jasně, je to příjemné si odpočinout od nějakého řešení a snažení se jít problému naproti, ale co když to teda pořád nefunguje? Měsíce utíkají a mladší nebudem…

Taková vyšší dívčí je pak “Nestresuj se.” Moje oblíbená věta nejen v těhotenství, ale v životě obecně…nestresuj se/moc se stresuješ/musíš se zklidnit. Nevím, jak to máte vy, ale když tohle slyším, nejraději bych poslala dotyčného do…patřičných míst. Jako psycholožka si dovolím říct, že o stresu vím hodně. Vím, jak ovlivňuje tělo, vím, jak nám ovlivňuje mysl, ale taky vím, že zatočit s ním je běh na dlouhou trať. A taky, nikdo z nás se nechce dobrovolně stresovat.  Samy hlavně víme, že tím stresem si tu situaci ještě ztěžujeme. A nepotřebujeme nikoho, kdo by nám to připomínal. Ke stresu mám já sama jen dvě myšlenky: a) cítit stres, když se nám nedaří otěhotnět, je naprosto normální reakcí a není potřeba se za to stydět; b) je v pořádku požádat o pomoc, když nám ten stres narušuje kvalitu života do té míry, kdy přestáváme schopni normálně fungovat v práci, v partnerském vztahu, ve volném času, zkrátka v jakékoliv oblasti života. Můžeme o tom mluvit s partnerem, s blízkou osobou a nebo se taky můžeme obrátit na odborníka – psychologa, psychoterapeuta a ve vážnějších případech i na psychiatra. Jsem psycholožka, ale už léta docházím na terapii. Terapie mi sice vytoužené dítě nepřičaruje, nicméně je to moje berlička, jak se z toho nezbláznit a jak samu sebe v těchto těžkých chvílích podpořit a ne ještě více rozbít.

2. místo: A děláte to teda dobře…?

Jak se blížím do finále, tak se čím dál víc nas*rám. Ano, i já jsem slyšela nějaké příběhy, že lidi nevěděli, jak se děti dělají, nebo se o sebe otírali a pak se divili, že jim nejde počít dítě. Nevím, jestli tomu fakt věřím, nebo to řadím do kategorie “Nejezdi na tobogánu, jsou tam nalepené žiletky a rozřežeš si zadek”. Ale jako jo, uznávám, že jsou lidé z věřících rodin nebo z rodin a prostředí, kde se o sexu nemluví. Nicméně si troufám tvrdit, že spousta lidí v mém okolí, včetně mě, jsou sexuálně aktivní dříve, než se rozhodnou plodit děti. Takže ano, víme, jak na to. Jestli to děláme dobře? No, klidně bych se nechala poučit starším a zkušenějším. V jaké poloze mám být, jestli mám mít hlavu na sever a nohy na východ, nebo si třikrát kýchnout a “milovat se za úplňku”. Ale vzhledem k tomu, kolik lidí nechtěné otěhotní, tak asi v tom procesu nebude žádné extrémní specifikum (ale v tom početí jako takovém věda určitě je, to si uvědomuju). Tuhle chytrou připomínku jsem zaslechla dvakrát. Jednou byla adresována přímo mě a byla jsem tak konsternovaná, že jsem se zmohla jen na “No, asi očividně ne…”. A podruhé to vyprávěl jeden můj známy o někom z okolí, kdy se už o dítě snažili delší dobu a on to okomentoval: “Tak já teda nevím, jak se snaží. Nám se to povedlo druhý měsíc…” A to je přesně ono! Podle sebe, soudím tebe. Lidi, raduju se s vámi, že se vám to brzy podaří, ale on je někdy zakopaný pes v něčem jiném. 

1.místo: Možná bys měla změnit partnera. S tím současným se k sobě asi nehodíte…

Uff…jenom jsem to napsala a je mi z toho mizerně. Já osobně jsem tuhle radu naštěstí NIKDY nedostala, ale o to víc soucítím s lidmi, kteří si tohle vyslechli. S prominutím, tohle považuji za nejvíc příšernou věc, kterou můžete ženě říct (ještě se teda o první místo dělí hláška: “Příroda ti dává najevo, že bys neměla mít děti. Asi to tak nemá být.”). Čeho tím dotyčný chce dosáhnout? Že vám znejistí i tu jedinou jistotu, kterou v boji s neplodností máte, a to je vaše partnerství? Kdo si neplodností neprošel, nemá ani páru, jaký je to nápor na muže, na ženu a všeobecně na jejich vztah. Jsou páry, které to nepřežijí. Jsou ale páry, které to ustojí, a mají takový vztah, který bychom jim mohli všichni závidět. Nechci tím teď ani v nejmenším hanit to, že to může jednoho z partnerů napadnout a může to být příčina rozchodu. Není to ale podle mě nikdy o té neplodnosti, ale o věcech, které se s ní pojí – jak na ni reagujeme, jak s ní ve vztahu zacházíme, jak komunikujeme svoji frustraci a jiné. Ano, to jsou věci, co vám můžou zlomit vaz a můžou vás vést k přehodnocení celého partnerství. Na druhou stranu, tohle si máte říct vy sami. Nikdo jiný z vašeho okolí. Ano, každý máme právo na názor, ale některé názory by měly zůstat nevyřčené. Možná jsem přecitlivělá a radikální, ale stojím si za tím…

A když už jsme u těch rad, tak jednu nevyžádanou posílám všem, kteří mají ve svém okolí někoho, kdo se snaží o dítě. Není nic jednoduššího říct: “Jsem tady pro tebe. Co pro tebe můžu udělat?” A jestli to bude rada, nebo prostě jen bezpečný prostor k vyslechnutí, to vám ten dotyčný rád řekne. (Tohle platí nejen na problém s početím, ale pro jakoukoliv těžkou životní situaci, např. ztráta partnera, úmrtí blízkého, ztráta zaměstnání, nemoc aj.)