124. PRVNÍ SCREENING S PACHUTÍ SYFILISU

Možná si říkáte, co to tady ta Jana plácá. Jaký syfilis? Na úvod všeho je potřeba říct, že žádnou pohlavní nemocí netrpím. Každopádně náš první screening udělaly výsledky odběrů více než “zábavným”. Ale pěkně popořadě. 

Ještě než jsem otěhotněla, vnímala jsem prvotrimestrální screening jako velký mezník. Když dopadne dobře, pak máte určitou povolenku oznámit druhým, že čekáte miminko. Zároveň se tím s velkou pravděpodobností vyloučí některé vývojové vady. Bylo pro mě velkým překvapením, že screening v prvním trimestru je zcela dobrovolný. Není součástí zdravotního pojištění a musíte si jej zaplatit sami (jak už jsem psala minule – některé pojišťovny na něj ale přispívají v rámci různých těhotenských balíčků. Já mám např. 205, která na těhotenství dává 2500,-). Zároveň to také neudělá každý doktor na počkání, ale musí mít k tomu speciální certifikaci. Měli jsme štěstí, že v naší ambulanci druhá paní doktorka certifikaci má, a tak jsme se nemuseli nikam složitě objednávat. Taky mi došlo, že to ani není tolik o tom screeningu, proč pak můžete těhotenství veřejně sdílet. Spíše statistiky udávají, že riziko potratu se po první trimestru snižuje o cca 60%, což není málo. A právě screening se dělá na konci prvního trimestru, proto to z něj dělá důležitý milník zcela oprávněně. 

Prvotrimestrální screening se skládá ze dvou částí – odběr krve a ultrazvukové vyšetření. Odběr by se měl ideálně udělat kolem 10.-11. týdne těhotenství (mně ho brali ve 12. (11+4) a jako norma se udává do 14. týdne), ultrazvuk je pak nejpřesnější mezi 12.-14. týdnem (já ho absolvovala ve 13., 12+6). Cílem tohoto screeningu je stanovení míry rizika, že se narodí miminko s nějakou vadou – buď anatomickou, nebo chromozomální. V té chromozomální se zaměřuje zejména na Downův syndrom, Edwardsův syndrom a Pataův syndrom. O Downovi se asi tolik rozepisovat nemusím, ale např. Edwardsův syndrom není slučitelný s životem, protože deformuje vnitřní orgány a miminka se dožívají max. roku života. Pataův syndrom je podobný prevít, který se projevuje mnohočetnými vývojovými vadami, těžkým psychomotorickým postižením a děti umírají většinou do dvou měsíců po narození. Což pro mě osobně je určitě vhodná informace, kterou chci před narozením miminka mít. Protože jsme měli hotovou genetiku embryjka už z kliniky, měli jsme všechny tyto syndromy vyloučené už dopředu. Přesto jsme neměli jistotu, že se třeba nenajde nějaká anatomická abnormalita nebo jiný problém, proto jsme se rozhodli screening absolvovat. Mimo vývojové vady se také vypočítává riziko předčasného porodu či preeklampsie*. Krom toho se měřením kontroluje vývoj miminka a posuzuje se právě jeho anatomie, byť ne tak podrobně jako ve 20. týdnu. 

*Preeklampsie je závažná komplikace, kdy špatně funguje placenta – miminko dostatečně nezásobuje kyslíkem a nevyživuje ho. Může to mít samozřejmě fatální důsledky nejen pro dítě, ale také pro matku, protože u ní dochází k vylučování různých látek, které zvyšují krevní tlak, ale mohou také poškodit vnitřní orgány. Proto se na těhotenské poradně vždy měří krevní tlak, kontroluje se přítomnost bílkoviny v moči a otoky končetin matky. Výše zvýšené může ukazovat na preeklampsii, kterou je potřeba včas řešit.

Odběry, kromě biochemických markerů pro vývojové vady, zkoumají také Vaší krevní skupinu, krevní obraz, hormony štítné žlázy, hladinu cukru v krvi (už v prvním trimestru se může zjistit těhotenská cukrovka) a také ověřují, zda netrpíte nějakou pohlavní chorobu, zejména syfilisem či HIV. A tady u mě nastal kámen úrazů. Týden po odběrech jsem měla zmeškaný hovor a sms od své gynekoložky, ať ji zavolám, že potřebuje něco k odběrům. To samo o sobě nevěstilo nic dobrého. Když jsem ji volala zpátky, začala větou “Jani, vy to nemůžete mít prostě jednoduché…”, a to jsem se málem vybulila. Vše bylo v pořádku, jen mi vyšly hraniční protilátky na syfilis. Paní doktorka mě ujišťovala, že se to někdy stává, že u těhotných žen to může vyjít dokonce falešně pozitivně, což není můj případ. Norma byla do 0,9, já měla výsledek 0,92, takže velmi těsně. Každopádně bylo potřeba udělat kontrolní odběr a výsledky poslat do národní referenční laboratoře pro syfilis do Prahy. Ačkoliv jsem to na první dobrou smetla ze stolu, že to je zkrátka chyba a počkám na ofiko vyvrácení, za pár hodin mě to začalo hlodat. Ne, neexistoval objektivní důvod k tomu, že bych chytila syfilis. Na pohlavní choroby nás testovali na klinice, před devíti měsíci mě operovali a nemám žádné příznaky. Přesto jsem strávila celý den na internetu googlením. A očividně u 1-5% těhotných žen opravdu vychází tento test falešně pozitivní. Je to tím, že test v rámci screeningu netestuje specifické protilátky, a tak to někdy může zareagovat např. na jinou virózu nebo na těhotenství, které ovlivňuje náš imunitní systém. Na výsledky jsem čekala přes dva týdny. Za tu dobu se u mě střídaly fáze klidu a fáze spirály, kdy jsem syfilis chytala ze záchodového prkýnka nebo sdíleného ručníku (ne, takhle ho chytit nemůžete, ale paranoia je mocná čarodějka). Za dva týdny pak volala sestřička, že v Praze se dělalo pět různých testů na potvrzení syfilisu a všechny byly negativní. A tak je z toho teď vtipná historka, kterou můj muž rád vypráví. Moje máma mě pobavila, když říkala, že miminko bude originální, protože kdo může říct, že jeho první nemoc v životě byla syfilis. No haha! Každopádně já to teď předávám dál, aby si pak někdo případně hned nerozvracel vztah, protože falešné výsledky se fakt dějí. Podívejte se na mě a na internet.

Týden po odběrech jsem šla na druhou část screeningu – ultrazvuk. Bohužel s nejistotou, jestli nemám syfilis, ale to už víme, že dopadlo dobře. Na začátku se klasicky měřil tlak, udělal se rozbor moči a zvážila jsem se. Půl kila jsem zhubla, ale se smíchem jsem to shodila, že dneska jsem se z nervozity konečně dobře vysr…(víte co). Ultrazvuk dělala kolegyně mojí paní gynekoložky, se kterou už jsem se potkala asi dvakrát, když jsme řešili ještě otěhotnění ambulantně. Začala mě vyšetřovat ultrazvukem přes břicho – tam nastala trochu potíž. Za a) miminko příliš nespolupracovalo a bylo obličejem otočené od nás. Což je zrovna u tohoto vyšetření blbé, protože potřebujete zjistit přítomnost nosní kůstky a změřit šíjové projasnění (tzv. NT, což je množství volné tekutiny pod kůží plodu za jeho hlavičkou; čím je hodnota vyšší, tím větší je pravděpodobnost vývojové vady). Za b) zřejmě mám díky endometrióze přitaženou dělohu hodně dozadu, a tak se nemohla přes břicho na miminko podívat z jiného úhlu, aby jej dobře změřila. Nevadí, šlo se na vaginální sondu. Miminko bylo sice stále “hubou ke zdi”, ale šly už dobře vidět jiné věci. Dvě ručičky, dvě nožičky, lebka, mozek, páteř, čtyřdutinové srdíčko, žaludek, močový měchýř, normální břišní stěna. Anatomicky bylo vše s miminkem v normě. Změřila mu i srdeční frekvenci a my poprvé mohli slyšet tlukot jeho srdce. Bylo to ohromné. Normální množství plodové vody, placentu jsem měla vysoko zepředu (což je fajn, problém je, když je nízko) – so far, so good. Legrace začala až při měření šíjového projasnění. Miminko se prostě otočit nechtělo ani omylem. Paní doktorka do něj různě šťouchala, nadzvedávala jsem si zadek pěstmi, smála jsem se, kašlala a miminko se akorát vždy ohnalo ručičkou, ať mu dáme svatý pokoj, že tady má něco rozdělaného. Trvalo několik dlouhých minut, než se teda uráčilo otočit z profilu, paní doktorka změřila vše, co potřebovala a bylo hotovo. Celou dobu jsme moc nevěděli, jestli je všechno v pořádku. Paní doktorka se zdála být trochu frustrovaná z toho, že se jí to nedařilo změřit a mně upřímně nedělalo příliš dobře slyšet, že mám blbě dělohu a nespolupracující miminko. Naštěstí mi pak na konci špitla, že to vypadá dobře a že to jde zadat všechno do programu a řekne nám podrobné výsledky. Mezitím mi ještě sestřička několikrát změřila tlak kvůli preeklampsii. Výsledky byly nádherné. Velmi nízká pravděpodobnost pro všechny vývojové vady, vyloučena preeklampsie i riziko růstové retardace. Samozřejmě není vyhráno, ale říkala, že většinou to s takovými hodnotami, jako máme my, dopadá skvěle a že mám báječné miminko. To poněkud vylepšilo náš celkový dojem z celého vyšetření. Taky nám oficiálně zapsali do průkazky termín porodu – stejný, jaký nám vypočetli na klinice, takže miminko růstem odpovídá přesně tak, jak by mělo být. Odešli jsme s krásnou zvětšenou fotkou a několika obrázky na flashce. Další kontrola v 17. týdnu, takže o téměř 4 týdny později. 

A bylo to tady! Náš další velký milník za námi a se skvělým výsledkem. Když pak o dva týdny později vyloučili syfilis, bylo to ještě sladší. Pak jsme mohli konečně vyjít veřejně ven s tím, že po dlouhých pěti letech čekáme miminko, a ta sdílená radost nabrala ještě větší intenzitu. A teď už vzhůru k druhému trimestru!