Toto pondělí to bylo přesně sedm měsíců, kdy jsem zveřejnila tento blog. Vypouštěla jsem ho tehdy s malou dušičkou, jestli dělám správnou věc. Nebála jsem se tolik obsahu – věděla jsem, že neplodnost není něco, za co člověka soudí (alespoň ne veřejně). Bála jsem se toho, jestli se mi nevymstí, kolik osobních a intimních informací o sobě sdílím. Protože jestli mě čtete pravidelně, tak dost podrobně znáte můj cyklus, moje diagnózy, moje názory a postoje. A ty se nemusí potkávat s těmi Vašimi. Taky se dobře znám a trochu jsem se bála, že mě psaní za chvíli omrzí, že se na to vykašlu a že to bude jeden z mých nápadů, co jsem s nadšením začala, ale nedokončila. Můžu ale s čistým svědomím říct, že jsem za sedm měsíců ani jednou nezalitovala, že jsem do toho šla a nemám v úmyslu jen tak přestat…

Má to jeden hlavní důvod, a to jste VY! Moc si vážím každé zprávy nebo komentáře, které od Vás dostanu. Vážím si slov podpory, naděje, poděkování, ale i sdílení Vašeho příběhu a Vašich zkušeností. Někdy jsou to příběhy spolučekatelek, někdy jsou to příběhy s happy endem a někdy to jsou příběhy smutné, kdy Vás potkalo mimoděložní těhotenství, nebo ztráta miminka v raném stádiu těhotenství. A je v tom pro mě velká síla, inspirace a pokora. Zároveň Vaše reakce sytí moji vnitřní feministku, která se znovu a znovu přesvědčuje o tom, jak jsme my ženy úžasné a silné. Je zajímavé, jak jsou v mnohém naše příběhy podobné. Jak prožíváme frustraci, jak se vyrovnáváme s každoměsíčním neúspěchem, jak reagujeme na jiné těhotné ženy v okolí. Má to však i druhou stranu mince. Můžeme mít s někým podobnou zkušenost, přesto nikdy nebude stejná, ale bude výjimečná. A ta výjimečnost, nebo se možná hodí říct unikátnost, je něco, co mě dost baví. Protože na mě působí dvěma způsoby: a) inspiruje mě; b) nutí mě přemýšlet nad tím, proč já bych to chtěla jinak. A obzvlášť ta druhá možnost je dost růstová. 

Těší mě také to, že mě občas čtou muži. A máte, pánové, můj velký obdiv za to, že se zajímáte, jak funguje ženské tělo. Že Vám není lhostejné, čím prochází Vaše partnerka a co Vás na cestě s neplodností čeká. 

Poděkování patří i ženám, které jsou už samy maminky a s neplodností se osobně nesetkaly,  nebo ženám, které ještě otázku dětí neřeší, přesto tady našly něco užitečného. A nebály se o to podělit, blog zasdílet nebo doporučit svým kamarádkám. 

Nechci znít pateticky, ale mám PMS a dost se v něm tentokrát dojímám. Takže…mám úžasné čtenáře! Respektující, podporující, přející, slušné a laskavé. Neberu to jako automatiku, proto jsem měla potřebu to zmínit.

Takže ještě jednou…DÍKY!!! A na dalších sedm měsíců!