34. PRVNÍ KONZULTACE ANEB KLINICKÉ DOBRODRUŽSTVÍ ZAČÍNÁ!

Jak už jsem minule psala, rozhodli jsme se vyhledat centrum asistované reprodukce, abychom se na naší cestě za miminkem posunuli o kousek dále. Měli jsme domluvené schůzky na třech různých klinikách, ale nakonec jsme se rozhodli hned pro tu první.

Nejsem si jistá, jestli každá klinika má svoje “know-how”, jak vést první konzultaci, ale chci se s Vámi podělit, jak to probíhalo u nás. Jestli mě čtete už déle, víte, že jsem systematik. Od konzultace jsem toho příliš nečekala, pořád jsem ještě vydýchávala, že mě užívání Clostilbegytu nikam neposunulo a byla naštvaná, že mám v břiše další útvar. Nicméně jsem si před začátkem konzultace potřebovala nějak sesumírovat naše dosavadní “snažení” a popřemýšlet, co je důležité zmínit. Určitě je fajn mít někde po ruce výsledky Vašich vyšetření, pokud je máte k dispozici, přehled o menstruačním cyklu a lécích, co jste užívali/užíváte. Zbytek nemusíte nijak předpřipravovat, lékař se zeptá na vše, co bude potřebovat vědět. 

A co se mě tam vlastně budou ptát?

Konzultace probíhala online po Skype. My jsme natrefili na sympatickou paní doktorku, což mě uklidnilo hned v počátku. Ne že bych doktory chlapy striktně odmítala, ale po předchozí zkušenosti s mým gynekologem mám vůči mužům v této profesi mírnou nedůvěru. A zkrátka jsem si moc přála i na klinice ženu lékařku, což se splnilo. Na začátku se nás paní doktorka zeptala, proč jsme se je vlastně rozhodli oslovit. V té době jsme pořád ještě měli plán zkusit inseminaci, i když jsme nevěděli, kdy by bylo možné ji provést. Na to plynule navazovalo moje vyprávění o tom, jak dlouho se o miminko snažíme, jaká jsme podstoupili vyšetření, jak probíhal předchozí postup u mojí ošetřující gynekoložky. Popsala jsem také, jaké problémy mám – malý myom, předminstruační špinění, dvě endometrické cysty a i neznámy útvar v okolí pravého vaječníku. Nadiktovala jsem jí data ohledně menstruačního cyklu – jak je dlouhý, kdy jsem poprvé menstruovala, jakou mám menstruaci, jestli je bolestivá, jak dlouho trvá. Potom se paní doktorka ptala, jestli jsem někdy v minulosti prodělala potrat, na rodinnou anamnézu, jakou vakcínou jsem byla očkovaná proti HPV viru, jestli jsem kuřák a jestli se léčím s jinými onemocněními.

Manžela se také ptala na rodinnou anamnézu, na jeho zdravotní stav, opět jestli je kuřák a jestli užívá nějaké léky/léčí se s nějakými onemocněními. Nadiktovali jsme ji také všechny hodnoty ze spermiogramu, který byl dělán v únoru tohoto roku a pro srovnání i ty z roku 2019. A pak začala povídat paní doktorka…

Vlastně s námi může být něco špatně…

Samozřejmě je těžké diagnostikovat něco na dálku, ale vzhledem k tomu, že už nějaká vyšetření za sebou máme, vyslovila paní doktorka pár hypotéz, proč se nám nedaří tak dlouho otěhotnět. 

Já: Protože mám dvě endometrické cysty, nebylo příliš překvapivé, že zazněla možná diagnóza endometriózy. To nebyla žádná novinka. Co bylo ale nové? Vysvětlení, jaký vliv má endometrióza na plodnost. Pro krátké připomenutí: endometrióza je onemocnění, kdy děložní sliznice roste mimo dělohu. Může tedy bránit početí mechanicky, a to tehdy, kdy se například usídlí ve vejcovodech a zabrání jejich průchodnosti, nebo pokryje ve větší míře vaječník a zamezí tak uzrávání vajíček a ovulaci. To se u mě ale vyloučilo – ovulace probíhá pravidelně a vejcovody jsou průchodné. Endometrióza je ale také onemocněním imunitním a podle paní doktorky stačí mít malé ložisko, a to může například zabít veškeré spermie v děloze. U žen s endometriózou je plodnost snížena až o 50%. Je tedy reálné otěhotnět přirozeně, ale čas početí se prodlužuje. 

Můj muž: Spermiogram podstoupil můj muž celkově dvakrát. Poprvé v zimě 2019 a pak o dva roky později, téměř s identickými výsledky. Všechny hodnoty vyšly v pořádku, až na jednu: morfologii (tvar) spermií. Za normu se považují 4%, manželovy hodnoty byly téměř o polovinu nižší. Dvakrát nám bylo ale v jiném reprocentru, kde vyšetření podstoupil, řečeno, že jsou normy příliš přísné, že má vlastně nadprůměr – lepší průměr. Když jsem výsledky posílala svojí gynekoložce, také se zamýšlela nad tím, že by to mohla být příčina prozatímního nezdaru. To potvrdila i doktorka z kliniky. Popsala nám, že k vajíčku se z celkového počtu spermií (milióny) dostanou jen desítky. A když mají nějak zdeformovaný tvar, je možné, že do vajíčka nemohou proniknout. A taky je možné, že se ty zdravé k vajíčku vůbec nedostanou. Takže stejný verdikt jako u mě. Přirozené početí je samozřejmě možné, ale opět se jeho doba prodlužuje. 

Co s tím?

Běžná šance na početí je každý měsíc kolem 15-20%. Když si odečteme, že se plodnost nás obou snižuje minimálně na polovinu, dostaneme maximálně 10%. A protože se snažíme tři roky, asi ani těch 10% není dostačujících. Protože je to asi jako v té scéně z Přátel. Kdyby se k vajíčku dostala nějaká normálně tvarovaná spermie, moje endometrické prostředí ji možná zahubí. Inseminace pro nás není vhodná. Ta se doporučuje jen pro normální spermiogramy. Navíc velký paradox je, že u páru, kdy není zjištěna příčina neplodnosti, je šance přirozeného početí 20%, u inseminace je ale maximálně 10 – 12%. Říkala, že si to nedovedou vysvětlit, proč se to takto snižuje, ale statistiky hovoří jasně. Samozřejmě jsme to mohli zkusit. Ale mezi námi – já už vlastně po té dlouhé době nechtěla zkoušet nic s minimální šancí. Možná před dvěma lety, rokem, ale teď už bych ráda cílila na nějakou větší jistotu. Stejně tak mi vysvětlila, že Clostilbegyt se nasazuje ženám, u kterých ovulace neprobíhá vůbec, a že právě u žen, které s ní problém nemají, dost často způsobují cysty. Tím bylo rozhodnuto – nikdy více. 

V našem případě teda existují dvě varianty – počít přirozeně, ale neznámo kdy. V tom případě by byla dobrá laparoskopie, aby se vyvrátila/potvrdila endometrióza a případně se odstranila její ložiska. Nebo podstoupit IVF, kde pak nehraje endometrióza roli, protože oplodnění probíhá laboratorně. Dozvěděli jsme se, že IVF probíhá dvojím způsobem: že se k vajíčku dá vzorek spermatu a “přirozeně” dojde k početí, nebo se vstříkne konkrétní spermie do vajíčka a oplodnění je laboratorní skrz naskrz. Vzhledem k manželově morfologii je ta druhá varianta pro nás ta nejlepší, protože se vybere zdravá spermie, k oplodnění skutečně dojde a nevyplýtváme zbytečně vajíčko. 

Bylo skvělé, že jsme se nemuseli pro nic rozhodnout hned. Než bychom začali s IVF, musíme si dodělat některá vyšetření – genetické, rozšíření hormonálního profilu a zásobu mých vajíček (AMH). Domluvili jsme se na osobní konzultaci za cca 3 týdny, kdy mě kromě výše uvedeného paní doktorka i vyšetří, podívá se na moje cysty a “neznámý” útvar a udělá si představu o tom, jak vypadá moje reprodukční soustava. Ptali jsme se pak i na další otázky, co nás zrovna napadly. Mě zajímalo zejména, jestli stimulací u IVF nevzniknou další cysty, když jsem takhle reagovala u Clostilbegytu. Bylo mě ujištěno, že stimulace u IVF je řízená a blokuje mozek, aby samovolně produkoval FSH hormon, který je zodpovědný za zrání vajíček – tím pádem by nemělo docházet k tvorbě cyst. Což mě dost uklidnilo. 

Říkala jsem to už minule, ale napíšu to i tady. Z konzultace jsme oba měli opravdu dobrý pocit. Měli jsme radost, že jsme byli informováni o všech možnostech a jejich výhodách/nevýhodách. Také nám konečně někdo nastínil, v čem může být zakopaný pes a že to vlastně není všechno v cajku. A byla to úleva. Pár hodin na to jsme se rozhodli..jdeme do toho! Chceme mít miminko. A chceme mít IVF miminko. A moc si držíme palce. Bojíme se, ale taky se těšíme. Zvláštní…