Třicet dva týdnů je za námi! Zbývá osm týdnů do termínu porodu, sedm týdnů do plánovaného císařského řezu a ode dneška můžu nastoupit na mateřskou. Taky mě dnes čekal poslední velký ultrazvuk, kterému se někdy říká třetí screening. Pro mě osobně se až na maličkosti tolik nelišil od jakýchkoliv jiných ultrazvuků. Českou gynekologickou společností je ale právě toto vyšetření indikováno jako povinné, co se třetího trimestru týče. Ideálně by se mělo provést mezi 30. – 32. týdnem (30+0 až 32+0). Já na něm byla právě 32+0 – vyšlo to tak, aby od poslední kontroly uběhly tři týdny a taky jsme se tak domluvili, protože mi už sestřička mohla vystavit papíry k mateřské. Cílem tohoto posledního screeningu je zejména posoudit růst miminka – jestli se vyvíjí správným tempem a symetricky, zkontrolovat znovu jeho orgány, polohu, množství plodové vody a také umístění placenty. Oproti druhému screeningu se znovu dělají odběry krve – nejčastěji se zaměřuje na rozbor krevního obrazu (spousta žen je v této pokročilé fázi těhotenství chudokrevná) a někde znovu testují pohlavní choroby. Ty mě pro tentokrát minuly, moje paní doktorka je dělává jen v rámci prvního screeningu a jsem ráda, že si ušetřím falešnou pozitivitu na syfilis. Nicméně výsledky odběrů mě příliš nepotěšily. Chudokrevná nejsem, ale mám snížený počet krevních destiček. Za pár dní mě čeká kontrolní odběr a pokud to znovu vyjde pod normou, zřejmě mě nemine návštěva hematologie. Ach jo, to je furt něco!
U sestřičky jsme projely klasickou agendu – váha, rozbor moči a měření tlaku. Od minula jsem na váze měla asi o 300g víc, takže jsem přibrala velký prd. S cukrovkovou dietou není divu. Moč byla v pořádku, jen tlak napoprvé dost překvapil. Vyskočil na 132/89. Nicméně jsem při měření mluvila, což může výsledek zkreslit a na podruhé už jsem byla na 112/79, což je úplně v normě. Trochu jsem se vylekala. Vysoký tlak není v těhotenství nikdy dobrý a musí se hlídat, protože by mohl ukazovat na riziko preeklampsie. Ale jak říkám, nemusím mít fakt všechno, tak snad to tak zůstane. Sestřička mi vyjela podklad k mateřské – hlavičku vyplňuje lékař a vy si pak dopíšete, ke kterému datu na mateřskou skutečně nastupujete. Vzala mi odběry a pak jsme se plynule přesunuli k paní doktorce. Ultrazvuky už pro mě nejsou tolik stresující, vzhledem k tomu, že chlapečka velmi živě cítím během celého dne. Teď jsem se akorát bála, jestli už se netlačí do porodních cest, protože má někdy tendenci strčit mi nějakou část svého těla (zřejmě hlavu) rovnou k čípku. Co si budem, není to nejpříjemnější pocit na světě. Naštěstí porodní cesty pro něj zatím zůstávají zapovězeny, což potvrdila i velikost čípku, která byla pořád krásných 32 mm. Od minula se zkrátila pouze o tři milimetry. Je srandovní, jak se během těhotenství kruh uzavírá. V prvním trimestru je na ultrazvuku často vidět pěkný prd, protože mimino je ještě prťavé. Ve třetím trimestru vidíte taky pěkný prd, protože mimino už je naopak moc velké, aby se tam vměstnalo, takže já jako laik tam často vidím jen různé útvary a fleky. Ať nekecám, dneska jsem poznala páteř, stehenní kost a lebku. Paní doktorka nám ale udělala nějaké 3D fotky – každopádně chlapeček je zřejmě po tatínkovi a nerad se fotí. Minule si strkal před obličej ručičky. Teď měl pro změnu před obličejem pupeční šňůru. Nakonec se ale povedlo jej alespoň trochu z profilu zachytit. Oddechla jsem si, že stále krásně symetricky roste, i když byl o pár dní menší, než by měl být. Ve 32+0 je jeho váhový odhad cca 1680 g. Každopádně se na to nedá moc spoléhat, protože je to jen odhad, navíc miminko bylo tak zkroucené, že paní doktorka měřila jeho bříško na několikrát. Každopádně mě uklidnila, že je krásný a vše je, jak má být. Rozhodně není větší, což se u cukrovky často stává. Jestli to půjde tímto tempem, tak bychom opravdu nemuseli mít čtyřkolového cvalíka. Množství plodové vody akorát, placentu mám stále vzadu, ale tentokrát se vytáhla snad úplně nahoru. Vůbec to její putování nechápu. Začala vepředu vysoko, pak dlouho byla vzadu nízko a najednou je vzadu vysoko. Mně je to v podstatě s plánovaným císařským řezem fuk, ale je to fakt magie. Miminko prošlo posledním velkým ultrazvukem na výbornou. Mně ještě paní doktorka zkontrolovala moje bolavé místo. Popsala jsem jí, že nejsem schopna identifikovat, jestli to jde od stydké kosti, nebo od nějakého vazu vedoucího k tříslu, nebo se mi dělá křečová žíla na vulvě. Od stydké kosti to nevypadá, na tříselnou kýlu taky ne a ani jako křečová žíla se jí to nezdálo. Každopádně ji úplně nevyloučila. Říkala, že dost možná to je namožený vaz a také, že někdy se v pánvi všechno rozvolňuje až moc a do spodních partií se posune, co nemá (např. tuk z břicha) a může to pak bolet, tlačit či otékat právě v oblasti stydkých pysků. Poradila mi, ať si zkusím ulehčit tím, že si budu břicho vázat šátkem. Mělo by to dobře působit i na stydkou kost a taky chlapečka “vytáhnout”, když bude pocitově příliš nízko a dělat neplechu u mého čípku. Kdybych měla ale nějaké velké bolesti, tak ať přijdu. Ty zatím nemám, v klidu to nepociťuju téměř vůbec. Zlobí mě to, když nějakou dobu sedím a pak se postavím a začnu chodit. To je pro mě prvních pět minut utrpení a chodím jako šnek. Což stejně k těhotenství patří.
Na závěr jsme ještě řešily praktické věci spolu s našimi otázkami. Další kontrola bude za tři týdny, tedy v 35. týdnu. Udělají se stěry na streptokoka – i když nebudu rodit přirozeně, je dobré to zkontrolovat a případně přeléčit. Poté se domluvíme už na check-inu do porodnice a je skvělé, že se to prý pokusíme udělat tak, aby si mě v porodnici přebrala právě moje gynekoložka. Bavili jsme se také o tom, co by se dělo, kdybych začala rodit dříve. Mám ji volat a do průkazky mi pro jistotu napsala, že mám indikaci k císařskému řezu právě po operaci endometriózy. Znovu jsme si potvrdily termín porodu a já moc doufám, že termínem zůstane. Ptala jsem se i na to, jak vlastně rozjíždějící porod poznat. Já vím, že to je pitomá otázka, ale přeci jen to je pro mě poprvé. Nevím, jestli se můžu spolehnout na svůj práh bolesti. A taky to nechci nechat rozjet do stavu, kdybych musela porodit přirozeně. Dostala jsem doporučení, že pokud by mi tvrdlo břicho (což stále nevím, jak vypadá), měla bych pravidelné bolesti/stahy a nepomohlo by si dát teplou sprchu, dát si termoform a odpočívat, tak raději jet do porodnice. A samozřejmě při prasknutí plodové vody není co řešit. Ale to si myslím, že bych snad rozpoznala, haha. Zapomněla jsem se akorát zeptat, kdy je dobré si zavolat do porodnice a zarezervovat si bondingový pokoj, když ten termín porodu máme, ale to si pořeším už s porodnicí.
Poslední velký ultrazvuk je za námi! Až na ty krevní destičky, dopadl výborně. Jsem zvědavá, co za „kejkle“ mě ještě v souvislosti s nimi čekají. Snad to bude v poklidu. Je bláznivé, že už mě čeká jen jedna kontrola na gynekologii a pak čauky do porodnice. Asi se to vážně blíží. Toto uvědomění posílilo i to, že už nám přišel kočárek, který je dočasně u mojí mamky (je to od nich dárek) a dneska jsem si ho u nich mohla znovu prohlédnout a osahat. Došlo mi, že za dva měsíce v něm budu vozit miminko. Těším se nesmírně a taky se pomalu začíná aktivovat panika. Budu rodit! A budu máma!!! To bude teprv dobrodružství…
Napsat komentář