O těhotenství se toho obecně ví mnoho. Pojí se s ním přibírání na váze, růst břicha a prsou, nevolnosti, únava, chutě či emoční výkyvy. Mohla bych pokračovat do nekonečna. Tím, že jsem po něm toužila dlouhé roky, měla jsem za to, že o něm vím v podstatě vše. Přesto mě některé věci překvapily. Rozhodla jsem se s Vámi o ně podělit a možná i otevřít prostor ke sdílení, co právě pro Vás bylo v těhotenství nečekané. 

  • Rychlý nástup příznaků. Tento bod je velmi obecný, ale nesmím ho opomenout. Jak jsem psala v jednom z prvních článků, když jsem otěhotněla, týden po transferu mi začaly nevolnosti. Původně jsem to připisovala sugesci a nervozitě, ale vzhledem k tomu, že se stejným pocitem žaludku na vodě a nechutenstvím k určitým potravinám jsem se potýkala další dva měsíce, patřilo to rozhodně k těhotenství. Zároveň si uvědomuju, že každá z nás je jiná a někomu začnou příznaky až mnohem později. Pro někoho jsou indikátorem zvětšená prsa o velikost či dvě. U jiné zase emoční výbuchy (nebyla jsem jiná aneb pamatujete na moji příhodu s výběrem brýlí?). Co chci ale zdůraznit – nenechte se odradit, když Vám někdo řekne, že na příznaky je brzy. Pro někoho ano, pro jiného ne. Tělo je zkrátka chytrý mechanismus.
  • Zácpa. Ačkoliv jsem věděla, že se u žen někdy během těhotenství objevuje, měla jsem ji zaškatulkovanou až v druhé půlce těhotenství. Přeci jen – s rostoucí dělohou se přeskupují orgány a dává tak smysl, že se trávení zpomaluje. Pak jsem zjistila, že trávení zpomaluje také progesteron, který se v začátcích těhotenství hojně tvoří a u mě byl ještě podpořen Utrogestanem, který jsem užívala až do dvanáctého týdne. Přestože mám hojné zkušenosti s pocitem nedostatečného vyprázdnění (díky, endo!), na zácpu jako takovou jsem netrpěla nikdy. A teda minimálně se mi stávalo, že bych nějaký den nešla na záchod. V těhotenství jsem to mívala jako na střídačce – jeden den to šlo, druhý vůbec. Ranní návštěvy toalety, na které jsem byla roky zvyklá, vzaly za své. Když už jsem na záchod potřebovala, tak až v druhé půlce dne. Výhodou bylo, že jsem tak zcela odbourala svůj blok jít “na velkou” na veřejný záchod. Když už se mi totiž chtělo, byla potřeba to využít. Kdekoliv. Paradoxně se mi zácpa zlepšila ve třetím trimestru. Možná za to mohla i změna stravy v rámci těhotenské cukrovky, každopádně jsem to uvítala.
  • Bolest kostrče. Bolela Vás někdy kostrč? Mě párkrát ano, když jsem spadla a narazila si jí. V těhotenství se mi ale od čtvrtého měsíce začalo stávat, že když jsem dlouho seděla na nějakém tvrdším povrchu, kostrč mě bolela nesmírně. Při sezení, při chození a velká lahůdka byla právě návštěva toalety. Když vezmeme v úvahu předešlý bod o zácpě, kdy jste rádi, že se vůbec někdy dílo podaří. A k tomu připočtěte kostrč, která při zatlačení bolí ještě víc než při sezení, tak je z toho jedna velká „paráda“. Bolest kostrče jsem několikrát konzultovala se svoji fyzioterapeutkou (fyzio doporučuju při těhotenství jako sůl!). Ačkoliv se mi jí vždy snažila rozmasírovat (poprvé mě překvapilo, že mi opravdu musela sáhnout až pomalu do zadku, aby jí dobře nahmatala) a dostala jsem několik cviků na doma, stále mě čas od času zlobí. Je prý dobré se pohoupat v bocích na gymnastickém míči. Pokud při práci hodně sedíte, bylo mi doporučeno si dát na deset minut pod zadek takovou tu nafukovací pecku. 
  • Celulitida. Možná jsem naivní, ale zhoršení celulitidy mě při těhotenství skutečně nenapadlo. Nebo respektive by se nabízelo, ale až třeba ve třetím trimestru. Celulitida se mi ale zhoršila hned. Myslím si, že před otěhotněním jsem ji měla vážně minimálně (děkuji, vesmíre), a proto to pro mě byl viditelný rozdíl. Možná se to pojí s tím, že jsem trochu přibrala i do stehen, každopádně radost jsem z toho neměla a doteď nemám. Vím, že je to hormonální, že se zřejmě zpomaluje tok lymfy, ale protože jsem druhý trimestr prožila celý přes léto, radostí jsem do stropu neskákala. 
  • Křeče v nohách. Na ty mě nepřipravil nikdo. Zhruba v šestém měsíci jsem začala mít nad ránem pocit těžkých nohou. Hodně mě bolely konce lýtek a achilovky. Postupem času se bolest prohloubila a začala přecházet do křečí. Naštěstí to u mě není nic dramatického. Vychytala jsem si, že když se v noci otáčím, tak si trochu pohýbám špičkami chodidel a protáhnu se. Pomáhá mi to zamezit křečím. Od kamarádky jsem podědila hořčíkový olej a když mě večer někdy bolí lýtka, pro jistotu se jím namažu. Jinak hořčík v kapsli beru už od začátku srpna, kdy mě začalo trápit špinění. EDIT: V den vydání článků jsem chytila nad ránem takovou křeč, že mě lýtko bolí ještě čtyři hodiny poté. Asi bude už jen hůř…
  • Viditelné žíly. Všude. Normálně jsou viditelné minimálně. Teď jsou prsa samá žíla. Nohy jsou samá žíla. Dokonce na břiše mi jdou vidět žíly. A mně to odjakživa z neznámého důvodu dělá zle, haha. 
  • Namožená bránice. Když mi začalo v druhém trimestru více růst břicho, začaly se mi objevovat bolesti v horní části břicha. Nebo spíš než bolestí se to projevovalo tahem. Nejprve jsem pojala podezření, jestli to není tvrdnutí břicha. Konzultovala jsem to právě na fyzioterapii a bylo mi řečeno, že mě zlobí bránice. Jak se děloha zvětšuje, začíná utlačovat bránici do stran a ta pak nefunguje, jak má a je přetížená. Proto je v těhotenství velmi důležité trénovat dýchání – jak do břicha (bude se hodit při porodu), tak do bránice (pod žebra). Pro mě je to úlevný mechanismus, kdykoliv ten tah/bolest cítím. 
  • Zmražené libido. Nejsem na to pyšná, když to píšu. Nejsem, protože mít zdravý a funkční sexuální život je pro mě důležitou hodnotou ve vztahu. Navíc od svých kamarádek, co už děti mají, často slýchám, jak byly v těhotenství náruživé, nebo se to proměňovalo, ale že téměř každá z nich zažila nějakou nenasytnou fázi. Já vůbec. Ne, že bych byla celou dobu asexuální. Ale překvapila mě nejen častá absence chuti na sex, ale taky mě přestaly vzrušovat doteky a věci, které byly do otěhotnění sázkou na jistotu. Bylo a je mi to nesmírně líto. Možná je to i do velké míry psychicky – aby se něco nestalo, abych nezačala špinit atd. Ale taky si uvědomuju, že kromě komunikace ve vztahu a vzájemného slazování potřeb, s tím aktuálně nic nezmůžu. A tak chci podpořit všechny ženy, které to zažívají/zažívaly podobně – nejste v tom samy. Já jen doufám, že se ten apetit po porodu vrátí! 
  • Bolest stydké spony. Láskyplně to nazývám bolestí “pipinové kostky”. To je Vám tak zvláštní bolest. Děje se mi to často, když vstanu po delší době sezení a jako by mi Venušiným pahorkem projela vlna bolesti. Někdo to přirovnává k bodnutí nože, já to tak intenzivní nemám, ale nepříjemné to je. Na vině je hormon relaxin, který se právě v druhé půlce těhotenství vyplavuje a uvolňuje všechny vazy v pánvi a okolí. Někdy se může stát, že se dokonce stydká spona rozestoupí, ale po porodu by se zase měla vrátit do normálu. Jak této bolesti předcházet? Těžko. Fyzioterapeutka mi doporučila sex. 
  • Vlasy. Chloupky. Nehty. O tom, že po porodu mi zřejmě začnou padat vlasy a kazit se zuby, už vím roky od své mámy. Teda alespoň já ji její bujnou kštici a zdravé zuby stála. Proto mě potěšilo, že v těhotenství mi vlasy rostou jako divé. Je pravdou, že jsem nikdy úplně pomalým růstem netrpěla, ale před rokem jsem měla vlasy sotva k ramenům a najednou je mám skoro pod prsy. Stejně rychle mi rostou i nehty a teď když se po gellaku obnovily, si zase užívám jejich pevnost a délku. Chloupky jsou jiná kapitola. Dost se mi zpomalil jejich růst na nohou. Aktuálně si holím nohy tak jednou za týden a půl, a to jen proto, že si říkám, že bych už asi měla. Je to pro mě příjemný bonus, obzvlášť v létě mi to ušetřilo spoustu času. 
  • Termoregulace. Jakožto člověk, který neustále trpěl ledovýma nohama a spíš mi bylo většinu času chladno, nejsem zvyklá na pocit tepla. Co pocit tepla. Vedra! Návaly jsem měla první měsíc na umělém přechodu, pak se to vrátilo do normálu. V těhotenství se mi návaly vrátily. Někdy je mi takové vedro, že mě manžel ovívá časopisem a já se polonahá snažím aklimatizovat. Extra parné léto tomu samozřejmě nepomohlo. Jsem zvědavá, jaké to bude po porodu. 
  • Vnímání vlastního těla. Poslední bod mě překvapil nejvíc. Roky jsem se těšila na těhotenské bříško. Na to, že ve mně poroste nový život. Že si zažiju období, kdy člověk neřeší váhu a vzhled. Nechápejte mě zle. Mám velmi ráda svoje bříško. Dokonce si myslím, že těhotenství mi svědčí. Přesto se ty tělesné změny občas odehrávaly tak rychle a nečekaně, že jsem s nimi zkrátka mentálně prala. Mám pocit, že se o tomto tématu tolik nemluvi, a proto mu chci v následujících týdnech dát sólo prostor. 

Myslím, že by mě napadlo těch věcí více, ale vybrala jsem pro mě nejvýraznější, nad kterými jsem se někdy pozastavila. A co vy? Co překvapilo Vás? Jak už jsem psala v úvodu, budu ráda, když se podělíte.