75. TRANSFER Č.2

Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. Známé pořekadlo, které ale v případě neúspěšného transferu příliš neplatí. Respektive pro mě ne. Doma jsme se domluvili, že měsíc si dáme pauzu na psychické i fyzické vydechnutí a v březnu bychom do toho šli znova. Na konci února jsem dostala  překvapivě menstruaci asi o čtyři dny dříve, než jsem čekala. Jak už jsem někdy psala, na ultrazvuk k transferu se chodívá 10.- 12. den cyklu. Protože mám cykly delší, bývá u mě něco patrné většinou až tak den třináctý, nicméně riskovat prošvihnutí ovulace jsem nikdy předtím nechtěla.  Proto se také stávalo, že jsem musela na kontrolu jít i třikrát. Tentokrát mi ale desátý až dvanáctý den nehrál do krámu. Jelikož jsem menstruaci dostala dříve, termín ultrazvuku mi vyšel přesně na období, kdy jsem byla na Vysočině na terapeutickém výcviku. Rozhodla jsem se, že už nechci kvůli transferu nic vynechávat, a tak jsem se zcela záměrně objednala až na den třináctý, který vyšel na mé jarní prázdniny.

Těžko na cvičišti….

Idylicky jsem si malovala, že to půjde stejně dobře jako při prvním transferu. To už právě 13. den cyklu byla pěkně narostlá sliznice a připravený folikul k ovulaci. Ještě v ambulanci mi tehdy píchli Ovitrelle a za šest dní se konal transfer. Podle této zkušenosti jsem si plánovala, že by teď vyšel transfer na neděli, a tím pádem by v práci nikdo nevěděl, že k nějakému doktorovi jdu (nechtěla jsem totiž tentokrát nikomu nic říkat po předchozí zkušenosti). Zároveň mě ale trochu hlodalo, jestli je v těle všechno v pořádku. Předchozí měsíc jsem víceméně prošpinila, navíc dřívější menstruace není u mě nic běžného, spíš naopak. Na ultrazvuk jsem šla v pondělí. Ordinoval pan doktor, kterého jsem zatím viděla jen jednou. Sliznice byla krásně narostlá už teď – téměř devět milimetrů. Na vaječnících ale zatím nebyla známka chystající se ovulace. Folikuly byly sice i na levé i na pravé straně, ale pouze na dvanácti milimetrech, což je pro spuštění ovulace nedostatečné. To mě malinko znejistělo, ale rozhodně to nebyl “zlatý hřeb”. Pan doktor se docela pozdržoval ultrazvukem u levého vaječníku a zaznělo: “Máte tady nějaký útvar, ale nevím, co to může být. Vypadá to trochu jako rozšířený vejcovod.” V tu chvíli jsem měla déja-vu o rok zpět, jen jsme byli na opačné straně pánve. Vrátilo se mi také trauma z ultrazvukových vyšetření právě kvůli toho, co mi tam zase najdou. Pan doktor se mě vyptával, kde všude mám endometriózu a že teda neví, jestli to endometrióza je, nebo je to ten vejcovod. Vypadal dost ztraceně. Uklidnila jsem ho s tím, že něco podobného se mi stalo loni na pravé straně a útvar za pár měsíců sám zmizel. Šťastná jsem z toho ale nebyla ani trochu. Nejen, že teda na kontrolu musím znovu za dva dny, ale pan doktor doporučil, že pokud by byl transfer neúspěšný, že už by s tou operací neváhal. No jo pořád…abyste se s tou operací nepo…

Za dva dny jsem šla na kliniku znovu. Konečně tam byla moje paní doktorka, která mě fakt uklidňuje. Samozřejmě si zprávu o mém záhadném útvaru přečetla a říkala, že kdyby to byl rozšířený vejcovod, neboli tzv. Hydrosalpinx, mohl by to být trochu problém. Hydrosalpinx je vejcovod, který je ucpaný tekutinou a dost často dochází právě k jeho rozšíření na jednom z konců. Problém to může dělat při uhnízdění embrya – chemicky ovlivňuje implantaci. Nebo by se mohlo stát, že se tekutina uvolní – nejčastěji skrze dělohu a vezme s sebou uchycené embryo. No, nic dobrého ten hydrosalpinx není, co si budeme. Ultrazvuk ale přinesl dobré zprávy. Folikul na pravé straně byl skoro na šestnácti milimetrech, sliznice na desíti – takže transfer bude! Na údajný hydrosalpinx to podle ní také nevypadalo, spíše to přičítala mému endometriózou prožranému vaječníku. A vzhledem k tomu, že četla všechny mé endo zprávy, neměla jsem důvod jí nevěřit (nebo jsem jí spíš věřit chtěla). Ovitrelle jsem si měla píchnout o den později dopoledne a transfer byl naplánovaný o šest dní později – tedy 16.3. ve středu. Skvělou zprávou bylo, že embryo nám mohli převést do Ostravy, což vše logisticky zjednodušilo. 

TT = transfer time

Den před transferem mi ještě volala sestřička, jestli bych měla zájem o EmbryoGlue. EmbryoGlue je v IVF světě takové kontroverzní téma. Nebudu zabíhat do detailů, ale jedná se o speciální roztok, do kterého se embryo naloží. Svým složením by pak mělo přispívat k lepšímu přilnutí embrya k děloze, tím pádem zvýšit jeho přichycení. A teď ta kontroverze. Půlka internetu, včetně různých klinik, tvrdí, že se jedná o byznys tah s absolutně nevýznamnou úspěšností. Druhá vlna tvrdí, že podle klinických studií se zvyšuje šance na otěhotnění až o cca 7%. Na to ale ta první strana reaguje, že si studie zaplatil výrobce. Zkrátka aby se v tom čert vyznal. My jsme se rozhodli, že si za něj připlatíme. Ať je to malé procento navíc nebo placebo – každé podpoření může být v našem případě dobré. 

Jak probíhá transfer, jsem podrobně popisovala už poprvé, budu proto stručná. Na klinice šlo vše jako po másle. V Ostravě to není takové domácké jako v Brně a nemají tam transferové sály, ale pouze operační. Manžel proto dostal speciální oblek a návleky, já si vystačila s elegantní sukýnkou jako minule (jo a tentokrát jsem si ji vzala domů jako suvenýr, haha). Embryjko jsme neviděli, nicméně nám sestřička s paní doktorkou podrobně ukazovaly dění alespoň na ultrazvuku. A opravdu jsme viděli, jak embryjko s tekutinou vstříkly do dělohy. Což jsme minule neviděli. A protože se jedná o kontrastní látku, viděli jsme to moc pěkně. A tak dostalo embryjko krycí název Světluška. Transfer byl pro nás zase moc pěkný zážitek. Manžel mě celou dobu hladil po ruce, komunikovali jsme s paní doktorkou a sestřičkou a bylo to vážně příjemné. Ještě jsem si chvíli poležela na lehátku, dostala přes sebe přehozenou peřinu a sestřička nám nabídla, že nám udělá společnou fotku, ať máme památku. No a opět jsem byla těhotná! Tentokrát jsem si neschopenku nevzala, byl mi doporučen stejný režim jako minule – pokračovat v zavádění Utrogestanu, po čtrnácti dnech test a nedělat žádné kejkle a kratochvíle. A zeptala jsem se, jak je to teda s tím sexem po transferu. Respektive, jestli je problém sex, nebo i orgasmus. První týden podle naší paní doktorky bychom se měli vyvarovat úplně všeho, aby děloha byla v klidu a embryjko se mohlo uchytit. Druhý týden už je to v pohodě, jen při sexu používat kondom – spermie obsahují prostaglandiny, které mohou vyvolat stahy dělohy. Samozřejmě je ve hře i možná infekce, proto raději bezpečně. Záhada objasněna, hned se mi to bude dodržovat snáze.

Článek píšu večer po transferu. Trochu mě pobolívá břicho, ale to mě bolelo i minule. Čeho si ale všímám, jak se mi úplně změnilo vnímání celé situace. O víkendu jsem ještě byla největší skeptik a nejraději bych přetočila čas na začátek dubna, abych už věděla, co a jak a jak se mám do budoucna zařídit. Teď jsem medicínsky těhotná. A překvapuje mě, kolik lásky mě zas zaplavilo. Moc si přeju, aby Světluška svítila až do prosince. Jsem rozněžnělá a vrací se mi opět představa, že bych mohla být máma. Máma Světlušky. Tak uvidíme, jak to za čtrnáct dní dopadne. A úplně na závěr chci říct, že se cítím moc dobře v rozhodnutí na neschopenku nejít. Aktuálně mi to dává smysl a vůbec si neumím představit, že bych zítra byla doma. A jelikož mi to tentokrát v Ostravě sami od sebe nenabídli, věřím, že je to normální praxe, že žena opravdu může normálně fungovat, pokud se na to cítí. Samozřejmě bez nějaké divočiny, haha!