Naše druhá medicínská fáze se pomalu chýlí ke konci (předčasnému) a dopadla trochu jinak, než jsem si ji na začátku představovala. Výsledek se dozvím zhruba za 2 týdny, kdy mám termín menstruace. Ne že bych chtěla být škarohlíd, ale troufám si tvrdit, že těhotná nebudu ani tento měsíc. Ale pěkně popořadě…
Obavy, očekávání a realita
Tomuto období jsem dala pracovní název “druhá fáze” a spočívala v tom, že kromě hlídání ovulace lékařem a následného užívání progesteronu jsem ještě začala být stimulována Clostilbegytem. Takhle, ačkoliv se snažím dopředu informovat o tom, co budu do svého těla dávat a jaké účinky to má, jsem zkrátka laik. A moje představa byla, že Clostilbegyt se nasazuje : a) ženám, které neovulují, a tento lék ovulaci vyvolá; b) ženám, u kterých ovulace normálně probíhá, ale lék nastimuluje více než jeden folikul, tím pádem se zvyšuje šance početí. Mám takový dojem, že když jsem ještě chodila k předchozímu gynekologovi, říkal, že se šance zvyšuje až o 30%. No a když standardně je šance počít 20%, připočítáte 30%, tak už máte slušnou naději, že by to mohlo klapnout. Jenže realita v mém případě byla jiná…
Ačkoliv jsem se zejména bála vedlejších účinků užívání, byla jsem poměrně překvapená. První měsíc jsem nepozorovala vůbec nic. Druhý měsíc byl v tomto náročnější – píchání v obou vaječnících, nafouklé břicho (toho jsem se mimochodem nezbavila ani čtyři dny po ovulaci a teď jsem přešla plynule na Utrogestan, takže splasknu asi…nikdy?), psychicky jsem se cítila fakt blbě a měla pocit, že moje tělo je v konstantním stresu – žaludek na vodě a citlivé břicho, jako když jsem nervózní. Nicméně nebylo to něco, co by mi zabránilo v normálním fungování. S čím jsem ale dopředu nepočítala, byly “následky” užívání. Jasně, příbalový leták hlásal možný hyperstimulační syndrom a výskyt cyst, ale to jsem uzavřela tím, že jsem hlídaná lékařem a že výrobci vždycky straší, protože se musí chránit.
Ultrazvuku, ultrazvuku, co tam vidíš?
První měsíc jsem jela na ultrazvuk s velkým očekáváním, jestli jsou nastimulovaná alespoň dvě vajíčka. Nebyla. Je pravda, že u jednoho bylo podle velikosti vážně patrné, že je pod vlivem hormonů. Nicméně místo druhého cysta, možná endometrická. Nevzrušovala jsem se. Jednu takovou už mám a extra paseku mi nedělá. Druhý měsíc už jsem tak natěšená na ultrazvuk nejela. Bála jsem se, co tam gynekoložka najde tentokrát. A bála jsem se oprávněně. Už to, že folikul hledala několik minut, bylo nestandardní. Pak jeden objevila, ale velký tak, jako bych nebyla vůbec stimulovaná. Co ale na ultrazvuku dominovalo, byl třícentimetrový útvar – tentokrát na druhém vaječníku. Atypický tvar na folikul, atypický tvar na cystu. Pak bylo vysloveno podezření, že by se mohlo stát něco s vejcovodem- laicky, že se rozjel a mohl se stát neprůchodný. A to už mi vstávaly vlasy hrůzou na hlavě. Nicméně v této fázi cyklu to bylo těžké blíže diagnostikovat. Domluvily jsme se, že po menstruaci přijdu na kontrolní ultrazvuk, jestli tam útvar pořád přetrvává, nebo třeba s menstruací praskl/vstřebal se.
Domů jsem jela totálně rozstřelená. Hlavou mi jela spousta katastrofických scénářů. Byla jsem naštvaná na sebe, že jsem se do toho uvrtala, na hormony, které místo aby šanci zvyšovaly, mi způsobují cysty nebo rozjíždí vejcovody. A začala jsem se bát, abych náhodou neskončila “neplodnější” než předtím. Štvalo mě taky to, že jsme se s manželem domluvili, že poslední měsíc s Clostilbegytem vyzkoušíme inseminaci a už si začali domlouvat schůzky na klinikách. Pak přišla tahle jobovka, že to podle plánu nepůjde. A po zkušenostech s dvěma cykly užívání jsem byla rozhodnuta, že Clostilbegyt už do svého těla dávat nechci.
Ale jak to tak bývá, když se zavřou jedny dveře, otevřou se zpravidla jiné. Máme za sebou první konzultaci na repro klinice a jsme nadšení! Ačkoliv jsme si představovali jiný léčebný postup a jinou časovou posloupnost, tak nám konečně někdo pořádně vysvětlil, že ona ta neplodnost není zas až tak bez příčiny, jak jsme si doposud mysleli. Ale o tom všem až příště!
Díky, že píšeš 🙂
Díky za zpětnou vazbu!<3