Jak víte, hormonální léčbu jsem poměrně dlouho odmítala a svůj vztah k hormonům jsem pojmenovala jako komplikovaný. Byl. A možná ještě pořád trochu je, ale dívám se na to rozhodně jinak než před rokem. A to z jednoho důvodu – už jsem zkusila snad všechny alternativní cesty a výsledek žádný. Dospěla jsem tedy do bodu, kdy jsem ochotná to risknout. So bring it on, hormones! 

Léky na hormonální bázi užívám už téměř půl roku. Respektive půl roku užívám Utrogestan (což je progesteron), některé měsíce mi byla píchnuta hormonální injekce Ovitrelle a od tohoto měsíce užívám na stimulaci ovulace Clostilbegyt. Asi jedním z důvodů, proč jsem hormony dlouho odmítala, byl obyčejný strach. Myslím, že jsem od přírody docela bolestínek – respektive mám respekt z bolesti a nemoci. A protože se snažím otěhotnět už tři roky a za tu dobu jsem četla/slyšela x zkušeností s užíváním hormonů a jejich vedlejších účinků, že jsem si apriori vsugerovala, že to bude docela peklo. Že mě bude bolet břicho, bude mi zle, budu mít jiné bolesti, zavodním se, budu mít výkyvy nálad a pak taky pěkně přízemní hloupý důvod, že dost přiberu. Což jsem úplně nechtěla. Strašily mě příbalové letáky. Extra. Jenže…když se opravdu z celého srdce chcete stát mámou, tak si řeknete “Nakašlat”. Jestli to má pomoct k otěhotnění, vydržím všecko! 

Rozhodla jsem se Vám tedy napsat moje zkušenosti s užíváním hormonálních léků. Je to můj individuální pohled a zřejmě každý bude na ně reagovat jinak. Ale abyste měly představu. 

Ovitrelle

Pokud mě čtete už delší dobu, tak o Ovitrelle jsem už v několika článcích mluvila. Ale jen pro připomenutí – jedná se o lék, který spouští závěrečné zrání folikulu a spouští ovulaci, konkrétně do cca 40 hodin po aplikaci. Aplikuje se pomocí injekce a pokud vám to píchne sestřička, tak nejčastěji ji dostanete do ramene. Nicméně už mě sestřička i učila, jak si ji píchnout sama do břicha, kdyby to náhodou někdy byla potřeba. Správně načasování aplikace vám musí ohlídat lékař. Je potřeba, aby byl folikul už dostatečně narostlý, matně si pamatuju, že moje gynekoložka říkala, že to musí být alespoň 17 mm (ovulace probíhá, když folikul doroste do cca 18-30 mm v průměru a za den folikul naroste tak cca o 1-2 mm). 

Ovitrelle jsem zatím měla aplikovanou třikrát. První měsíc mě poměrně dost bolela hlava a měla jsem žaludek na vodě v den aplikace a den po ní. Dvakrát jsem po Ovitrelle poznala ovulaci podle ovulačního krvácení, ale fakt krvácení, ne špinění. Pokaždé to byla ale jednorázová věc, která trvala pár hodin. Nepřisuzuju tomu ale přímý vztah, protože s ovulačním krvácením jsem se setkala i v měsících, kdy jsem Ovitrelle neměla. Navíc tento měsíc s Ovitrelle bez krvácení/špinění. Podtrženo, sečteno – Ovitrelle není žádná hrůza. Někdy je nepříjemná ta bolest hlavy poté, ale je to u mě vážně krátkodobá záležitost.

U Ovitrelle je dobré vědět, že obsahuje látku, které je shodná s hormonem hCG v těle ženy, tedy těhotenským hormonem. Je dobré počítat s tím, že pokud si budete dělat těhotenský test do cca 11. dne po aplikaci, vyjde falešně pozitivní. Je tedy dobré dělat ho až tak 13. den, kdy už látka z těla vyprchá a nezkreslí výsledek.

Utrogestan

Jelikož poměrně brzy po ovulaci začínám špinit a taky jen 30% oplodněných vajíček se zvládne zahnízdit v děložní sliznici, dostala jsem na podpoření přírodní progesteron, konkrétně lék Utrogestan. Ten se zpravidla nasadí po ovulaci (nesmí dříve, protože by jí mohl zastavit) a berete jej po předepsanou dobu, já třeba až do menstruace. Můžete si vybrat, zda budete tablety polykat, nebo je zavádět. Po přečtení příbalového letáku a cizích zkušeností s užíváním mi bylo jasné, že je rozhodně budu zavádět. Při polykání totiž bylo některým ženám extrémně špatně, že není třeba dráždit hada bosou nohou. Zavádím 2 tablety na noc. Asi jedinou nevýhodou zavádění je fakt, že ne všechno se zvládne vstřebat. No laicky řečeno, je z toho “bordel” a je dobré s tím počítat (intimka na noc to jistí). 

S Utrogestanem mám největší zkušenosti, protože jej užívám už půl roku. První měsíc byl extrémně náročný. Utrogestan totiž poměrně dost simuluje těhotenské příznaky – nevolnost, bolení žaludku, motání hlavy, extrémní bolest prsou (takovou jsem nikdy nezažila) a první měsíc se mi nafouklo břicho tak, že mi na něm byla nepříjemná i guma od legín. Co je ale pozitivní, že tělo si očividně na užívání zvyká. Takže bolestivě nafouklé břicho jsem měla pouze první měsíc. Prsa mě pobolívají – někdy víc, někdy míň, ale taky už jsem zvyklá. Někdy mi bývá “blivno”, někdy se mi více motá hlava, ale vlastně to není žádná katastrofa. A když mám pocit, že už je to fakt špatné a menstruace nepřichází, dělám si 2 týdny po ovulaci těhotenský test. To abych se zbytečně nedopovala, když mi lék nedělá dobře. Co chci ale pochválit, že předmenstruační špinění téměř vymizelo, nebo je maximálně 2-3 dny před. Nemám takové výkyvy nálad a nedojímám se čtyřikrát u seriálu. Menstruace se mi hezky rozjíždí první den. Ovulace se posunula a probíhá od 13.-16. dne. A hlavně mám vždy těch 14 dní, aby se vajíčko případně stihlo zahnízdit. Ne jak předtím, že jsem začala špinit 6 dní po ovulaci. Takže i přes občasné nepohodlí jej určitě chci užívat dále, protože za mě plní přesně to, co má.

Clostilbegyt

Z Clostilbegytu jsem měla upřímně hrůzu. Je to totiž už stimulační hormon, který je určený k stimulaci ovulace. Předepisuje se buď ženám, u kterých ovulace neprobíhá vůbec, nebo ženám, které normálně ovulují, ale užíváním se zvyšuje šance na početí. Clostilbegyt jsou takové malé tabletky, podobné Celaskonu, které se užívají 5.-9. cyklu. Dost se doporučuje, aby cca 10.-14. den došla žena na ultrazvuk, aby se ohlídalo, jak její vaječníky reagují na lék a předešlo se případnému hyperstimulačnímu syndromu. Příbalový leták je docela hrozivý – rozmazané vidění, blesky před očima, bolest hlavy, nevolnost/zvracení, bolest podbřišku, pocity horka, případné deprese a úzkosti. No, lákavý balíček. O to větší pro mě bylo překvapení, že jsem necítila téměř NIC. Asi jediná věc, co se objevila, byl zvýšený pocit horka a občasné pocení, ale pokud bych si to nepřečetla, tak bych to rozhodně nepřipisovala účinkům léků.

11. den jsem šla na kontrolní ultrazvuk. Trochu jsem doufala, že by mohla uzrát dvě vajíčka, tedy by byla dvojnásobná šance na početí. Nicméně dozrálo jen jedno, ale s krásnou velikostí 23 mm, což je asi nejvíc, co jsem kdy měla. A místo druhého vajíčka přibyla nová cysta. Nebylo jasné, jestli je znova endometrická, nebo dermatická, ale je tam. Vzhledem k tomu, že je na vaječníku, ze kterého jsem “papírově” měla ovulovat, mám teorii, že možná folikul vážně zrál a byly by nakonec dva, ale že se z něj stala cysta. Což se může stát přirozeně, nebo jako důsledek užívání hormonů. Je to ale v podstatě jedno. Mám ty cysty zatím dvě, maličké, na každém vaječníku jednu, ale prý to není žádná hrůza. Takže věřím povolaným a neřeším. Každopádně Clostilbegyt se může užívat tři cykly a ty asi odužívám vzhledem k nulovým nepříjemným pocitům. Je otázkou, jestli třeba už ten třetí cyklus nezkusíme zkombinovat s inseminací. Ale uvidíme. 

Závěrem bych chtěla říct, že pro mě hormony nejsou taková katastrofa, jak jsem si myslela. Věřím, že je lékaři předepisují s dobrým úmyslem a vědí, co dělají. Alespoň já jim důvěřuju. Přesvědčila jsem se o tom, že tělo je extrémně silné a adaptuje se téměř na cokoliv. Zatím se nepotvrdil žádný z mých velkých strachů. Nepřibrala jsem ani deko, bolest je snesitelná a hlavně léky neberu 24/7, takže mám vyhlídku, že i případné negativní projevy po dobrání odezní. Třeba s Utrogestanem to mám odzkoušené. 

Pokud nějaké hormony berete, budu ráda, když se podělíte, jak je snášíte. Pokud Vás to výhledově čeká, tak Vám držím palce, ať překonáte počáteční strach. Všechno zvládnete. Když já, tak vy taky!