Za poslední tři roky jsme si tuhle otázku položili snad stokrát. Vybavuje se mi scéna z Přátel, kdy Chandler tlumočí Monice výsledky jejich testu plodnosti. “Mí kluci jsou líní zvednout zadek a ty, kteří to dokážou, zabije tvoje děloha.” Zkrátka moje představa byla taková, že když se někomu nedaří počít dítě, je v tom nějaký velký problém. Jak to ale máme my?

Moje vyšetření

S prvními vyšetřeními jsme začali zhruba rok po mém vysazení antikoncepce. Nejprve gynekolog kontroloval, zda ovuluju. Nebyl to cílený ultrazvuk, ale nějak ty návštěvy u něj vyšly zrovna okolo ovulace, takže buď šlo vidět, že vajíčko ve folikulu dozrává (takže se ovulace blíží), nebo se už uvolnilo (ovulace proběhla). Následovalo stanovení hormonálního profilu. Tam jsem byla přesvědčena, že se potvrdí nedostatečná funkce žlutého tělíska, která vede k nedostatku progesteronu. Všechno tomu nasvědčovalo – premenstruační syndrom, špinění před a po menstruaci, pomalé rozjíždění menstruace apod. Nicméně všechny hormony vyšly v normě. O rok a půl později jsme opakovaly odběry na hormonální profil s mou současnou lékařkou, která také vyslovila podezření na nedostatek progesteronu – ale opět vše v normě. Přesto mi ale progesteron nasadila, premenstruační špinění opravdu téměř vymizelo a menstruace se rozjížděla hned první den. Takže ze strany hormonální by otěhotnění bránit nic nemělo. 

Pak jsem dlouho podezřívala myom. Můj gynekolog mi k němu nic neřekl, takže jsem se ptala až nové gynekoložky. Ta mě ale uklidnila, že je velikostí velmi malý (15 mm) a že je navíc umístěn tak, že by neměl mechanicky bránit početí ani prosperujícímu těhotenství. Takže v myomu to taky není. 

V říjnu 2020 jsem začala chodit na folikulometrii (ultrazvukem hlídaná ovulace), dostávala injekci na podporu a vyvolání ovulace, takže základní předpoklad pro početí byl znovu potvrzen a navíc hormonálně podpořen. 

Ve hře ale ještě zůstávaly dvě proměnné: a) endometrióza; b)průchodnost  vejcovodů. Když mi našli v červnu endometrickou cystu, začala má doktorka uvažovat směrem, že bych endometriózou trpět mohla. Máme ji v rodině a i když není její genetický podklad 100% prokázán, moc by mě to nepřekvapilo. Endometrióza je onemocnění, kdy děložní sliznice roste jinde než v děloze – může být ve vejcovodech, na vaječnících, na střevech či jiných orgánech. Může pak mechanicky bránit početí nebo průchodu vajíčka vejcovody. Nicméně endometrióza se dost špatně prokazuje, pokud sliznice neroste právě na vaječnících (ty by v mém případě měly být v pořádku (až na drobnou cystu)). Je pak potřeba udělat laparoskopické vyšetření a podívat se do dutiny břišní, jestli sliznice nepáchá neplechu tam, kde nemá. Původně jsme se domluvily s gynekoložkou, že pokud by nezabrala folikulometrie a hormonální stimulace, zákrok bych podstoupila, abychom měly jasno. Nicméně v době covidové se “banální” zákroky příliš neprovádějí, a tak jsme se rozhodly, že tuto cestu opustíme.

V únoru 2021 jsem pak podstoupila vyšetření průchodnosti vejcovodů. Měla jsem nejprve docela vítr, že jej budu absolvovat v nemocnici pod rentgenem, ale medicína jde kupředu a nakonec se jednalo o naprosto rychlé, bezbolestné, ambulantní vyšetření. A hlavně s nejlepším možným výsledkem – průchozí! Takže pokud opravdu endometriózu mám, tak nezasahuje reprodukční systém natolik, aby bránila přirozenému početí. Ale člověk nikdy neví, že jo…

Vyšetření manžela

Vyšetření absolvoval i můj muž. V únoru 2019 ho poslal můj gynekolog na spermiogram. Vyšetření neinvazivní a výsledky byly do pár dní. Při spermiogramu se zkoumá několik hodnot: množství spermií, podíl mrtvých spermií, jejich pohyblivost, morfologie aj. Verdikt zněl: “Pěkný spermiogram”, i když jedna hodnota byla pod normou. Bylo nám ale řečeno, že jsou přísné normy a nemáme se tím znepokojovat. O dva roky později toto vyšetření absolvoval pro jistotu znovu, abychom věděli, na čem si stojíme, než začneme s hormonální léčbou “naostro”. Výsledek byl téměř totožný jako předchozí. Na reproklinice nám opět pan doktor řekl, že to není nic, čím bychom si měli lámat hlavu, že v porovnání s jinými spermiogramy je tento nadprůměr/lepší průměr. Řekl ale pro mě dvě poměrně důležité věci: a) takový výsledek je ideální pro inseminaci (o které čím dál více začínáme uvažovat); b) často páry podstupují IVF, i když není průkazně zjištěn konkrétní problém. Že to může být kombinace malých věcí na obou stranách, které nejsou z vyšetření úplně patrné.

Podtrženo sečteno

Zatím nám nebylo zjištěno nic závažného, co by bránilo přirozenému početí. Vím, že na klinikách asistované reprodukce je ještě možnost genetického vyšetření (jak u muže a ženy) a imunologické vyšetření u ženy (tím se právě zjišťuje nehostinné prostředí dělohy, jako měla Monika z Přátel), ne vždy se tato vyšetření ale dělají. Já bych ho rozhodně podstoupit chtěla, protože znám ve svém okolí případy, kdy byl problém ve fragmentaci DNA u partnera, tzn. že spermie byly nositelem poškozené DNA, což pak může vést k potratům nebo neuhnízdění vajíčka. Co bych si tedy vlastně přála? Nejvíce samozřejmě otěhotnět bez dalších zásahů a vyšetření. A když budou další vyšetření na místě, tak bych si konečně přála znát důvod, proč se nám ještě nezadařilo. Nicméně připouštím, že můžou být věci mezi nebem a zemí a může to být tak, jak říkal doktor v reprocentru. A už jsem pomalu srovnaná s tím, že třeba podstoupíme umělé oplodnění, ačkoliv biologicky vypadá, že je vše v pořádku. Protože čekat na zázrak přes tři roky? To už je opravdu zkouška trpělivosti „level master“, na kterém rozhodně nejsem a vlastně ani být nechci…