Minule jsme se společně začali dívat na proces IVF podrobněji. Rozdělila jsem jej na pomyslné tři fáze – stimulace, oplodnění + vývoj embryí, transfer. Stimulaci jsme spolu už pokryli (TADY), dnes se podíváme na zbývající části.

Oplodnění + vývoj embryí

Máme zralá vajíčka, máme spermie. A teď se začnou dít kouzla! Dříve se postupovalo tak, že se vajíčko dalo do vzorku spermatu. Pak se čekalo, jestli se nějaká spermie probojuje a dojde k oplodnění. Sice to simuluje co nejvíce přirozený proces, nicméně úspěšnost nemusí být bůhví jaká. Proto od této metody většina klinik upouští. Asi nejčastěji se pro oplodnění využívá metody ICSI. To znamená, že se pomocí speciálního mikropřístroje vpraví do vajíčka jedna spermie. Samozřejmě ani to není záruka 100% úspěšného oplodnění (spermie nemusí být kvalitní, nebo nemusí být vajíčko úplně dokonalé), ale úspěšnost se tím dost zvyšuje. Při špatném výsledku spermiogramu, obzvlášť při problémem s morfologií (tvarem) se užívá metody PICSI. To znamená, že se předvyberou zralé a morfologicky správné spermie. Jak je odhalí? Vzorek se vloží do kyseliny hyaluronové, která se přirozené vyskytuje na povrchu vajíčka. Ty spermie, které na sebe naváží hyaluron, jsou zralé a v pořádku. Oplodnění takovou to spermií zvyšuje úspěšnost oplodnění ještě více než u ICSI. Poslední metodou, kterou konkrétně naše klinika provádí, je MACS. Pomocí magnetického výběru buněk lze odhalit spermie, které jsou nějakým způsobem poškozené, staré a brzy by zanikly – ty pro oplodnění nejsou vhodné. ICSI ani PICSI tyto rozlišovací schopnosti nemají.

Krátké shrnutí k možnostem oplodnění:

ICSI = vpravení jakékoliv spermie do vajíčka;

PICSI = vpravení morfologicky správné a zralé spermie do vajíčka;

MACS = vpravení nepoškozené spermie do vajíčka.

Jakou metodu použili v našem případě, si nejsem jistá. Zvažovala se PICSI kvůli manželově špatné morfologii – ta byla ale při posledním spermiogramu v pořádku, takže těžko říct. 

Vajíčka jsou úspěšně oplodněna a embrya jsou na světě. Co teď? Na naší klinice se automaticky provádí prodloužená kultivace. To znamená, že embrya jsou ve speciálním inkubátoru ponechána pět dní, kdy jsou neustále sledována kamerou. Má to výhodu, protože v inkubátoru je nasimulováno prostředí, které odpovídá prostředí ženského těla, aby měla embrya ideální podmínky pro vývoj. Zároveň se díky kameře nemusí vytahovat ke kontrole pod mikroskop, aby se zjistilo, zda se nacházejí ve stupni vývoje, ve kterém by měly určitý den být. Prodloužená kultivace je skvělá v tom, že embrya se pak zavádějí do dělohy ve stupni blastocysty (ta podle rychlosti svého vývoje ještě může být expandovaná nebo hatchující), což odpovídá stádiu embrya, které doputovalo vejcovodem  do dělohy. Opět se tak simuluje přirozený proces otěhotnění. Co je nevýhodou, že do stupně blastocysty se průměrně dostane třetina až polovina oplodněných vajíček. Když jich máte dvacet, je to v pohodě. Když máte čtyři, tak je to v pohodě méně. Slyšela jsem, že na některých klinikách zavádějí/mrazí embrya i ve fázi moruly, to je fáze embrya cca třetí den po oplodnění. I to může být určitě úspěšné a zřejmě získáte i více embryí než při čekání další dva/tři dny. Nicméně dle studií bývá nejúspěšnější právě zavedení blastocysty.

Blastocysta se také jako vajíčka posuzuje podle své kvality. U nás na klinice jsem se s tím takhle podrobně nesetkala, ale někde můžete natrefit na údaj např. 4AA, 5BB, 4AB. Číslo (1-5) by mělo vypovídat právě o stupni, ve kterém se embryo nachází. Např. 4 = blastocysta, 5= expandovaná blastocysta. Písmenka (A-C) pak hodnotí kvalitu uspřádání buněk ve vnější části/obalu (to je první písmenko) a ve vnitřní části embrya (to je druhé písmenko). Přičemž A je nejlepší hodnocení, C nejslabší. Je to poměrně věda, ale pokud Vás to zajímá, informace najdete na tomto ODKAZU.

Po pěti dnech se buď zavede vajíčko zpět do dělohy, nebo se embrya zmrazí pro další použití. V některých případech se ještě před zmražením odebírá vzorek embryí, který se posílá na preimplantační genetiku. Zjišťuje se tak, jestli jsou embrya geneticky v pořádku. Preimplantační genetiku si samozřejmě můžete zaplatit hned, nebo na ni máte nárok při špatných výsledcích genetiky a hradí vám ji pojišťovna. To je náš případ. Preimplantační genetiku také doporučuje klinika v případech, že se embryu nedaří zahnízdit, nebo žena opakovaně potrácí. 

Transfer

Transfer, neboli opětovné zavedení embrya do dělohy ženy, je dvojího typu. Klasický embryotrasfer (ET) neboli čerstvý se provádí ve stejném cyklu jako stimulace. To znamená, že po odběru vajíček žena čeká cca 5 dní a pak je jí embryo zavedeno zpět do dělohy. Transfer už není pod narkózou. Čípkem se zavede do dělohy tenký katetr, kterým je embryo přeneseno rovnou do dělohy. Všechno vidíte na ultrazvuku, takže si můžete svoje “miminko” prohlídnout a někdy dostanete na památku fotku. Po transferu pak čtrnáct dní čekáte, jestli se embryo zahnízdí. To je asi nejnáročnější část celého IVF procesu – čekat, jestli to vyjde. Po dobu těch čtrnácti dní berete opět progesteron, abyste uhnízdění co nejvíce napomohli. Je také fajn dodržovat klidový režim a šetřit se.

Druhou možností transferu je pak KET (kryoembryotransfer), neboli transfer zmraženého embrya. K němu se přistupuje, když čerstvý transfer selže a jsou k dispozici další zmražená embrya. Nebo i z jiných důvodů – např. když se podstupuje preimplantační genetika, ženě hrozí nebo se potýká s OHSS. Někdy k němu kliniky přistupují preventivně – aby si tělo od hormonů odpočalo a embryo se pak zavádí v přirozeném cyklu. Tento přistup je mi hodně sympatický. U nás to bylo jasné. Kvůli genetice embryí a biopsie sliznice u nás proběhne KET. Jsem za to vděčná, protože pět dnů po odběru vajíček mi bylo ještě dost mizerně a představa, že bych měla mít hned zavedené embryo? Vůbec nevím, jak by mi fyzicky bylo. 

Když se celý proces vydaří, můžete si gratulovat k těhotenství. Když se to nepodaří, jsou dvě možnosti: a) máte k dispozici další zmražená embrya a jdete zkusit štěstí v dalších měsících; b) nemáte už k dispozici embryo, a tak podstupujete celý proces od znova.

Na závěr bych ještě ráda udělala pořádek v tom, jak je to s těmi pokusy, co hradí pojišťovna a co se jimi myslí. Do svých 39 let máte nárok na tři nebo čtyři pojišťovnou hrazené pokusy. Čtyři jsou to v případě, že v prvních dvou pokusech bylo transferováno pouze jedno embryo. Pokusem se myslí celý proces: hormonální stimulace, odběr vajíček a jeden transfer (ten je v ceně). Transferů můžete mít nekonečně mnoho, pokud máte embrya. Jen si za ně musíte zaplatit (cena se pohybuje mezi 5-10 tisíci). Ačkoliv pojišťovna hradí velkou část výdajů, je potřeba se připravit, že doplatky se i tak pohybují cca od 15 do 40 tisíc. Záleží to na množství stimulačních léků i na využití nadstandardních metod (oplodnění pomocí ICSI/PISCI/MACS, prodloužená kultivace, skladování embryí apod.). Finančně to opravdu není legrace a je nutné s tím dopředu počítat.

Překvapilo Vás něco, nebo jste o všem věděli? Já musím říct, že mě dost překvapilo, kolik různých možností oplodnění je. Že jsou fakt připraveni na všechny možné komplikace a když to nejde jedním způsobem, to to může jít jinak. Jasně, za vše se platí. Když ale chcete dítě, troufám si říct, že pro spoustu z nás jdou peníze stranou (pokud je k dispozici máme).