Tak jsme se zase na naší cestě za zkoumáním, proč se nám nedaří otěhotnět, posunuli o kousek dál. Mám za sebou vyšetření průchodnosti vejcovodů a s tím nejlepším možným výsledkem: vejcovody jsou průchozí! Ačkoliv by to mohlo být hořkosladké ve smyslu “Super, takže tohle je taky funkční, tak kde je zakopaný pes?!”, dost se mi ulevilo. Doma jsme to náležitě oslavili, manžel mě otituloval “paní průchozí” a po delší době jsme si zase užili pocit naděje a optimismu, že to určitě dobře dopadne.
Ale pěkně popořádku…ne, že by byla potřeba toto připomínat, ale abych ilustrovala, kde všude se to může na straně ženy pokazit: Na vaječnících ve folikulech dozrává vajíčko. To se uvolní do vejcovodů a během 24 hodin může být oplodněno. Pokud se to povede, pokračuje dále do dělohy, kde se zahnízdí do narostlé děložní sliznice a tadáá – těhotenství je na světě. Zakopaný pes tedy může být v nedozrávání vajíček, v absenci ovulace, v abnormalitách dělohy, v nedostatečně narostlé děložní sliznici, v nedostatku progesteronu a tím pádem v neúspěšném zahnízdění a taky v neprůchozích vejcovodech. Spousta věcí se dá vyčíst z ultrazvuku nebo z hormonálního profilu, ale průchodnost vejcovodů? To je jiná kapitola.
Průchozí vejcovody jsou při snaze otěhotnět opravdu klíčové. V prvé řadě jimi musí projít spermie k vajíčku a pak musí oplodněné vajíčko projít do dělohy. Pokud je na cestě nějaká blokáda, k oplodnění logicky dojít nemůže. Neprůchozí vejcovody jsou proto poměrně častým důvodem neplodnosti. Stojí tedy za to prozkoumat, zda jsou funkční. Protože jestli ne, tak se můžete nakrásno snažit ještě x let, ale marně. O tomto vyšetření jsem věděla pramálo. Ještě když jsem chodila k předešlému gynekologovi, tohle vyšetření mi nedoporučil s tím, že je zastaralé, někdy dost invazivní a že pokud by nezabrala stimulace ovulace, rovnou by se přistoupilo na IVF. Pan gynekolog měl v lecčem pravdu. Vyšetření vejcovodů se donedávna vyšetřovalo pouze jedinou metodou, a to pomocí kontrastní látky (odborně se tomuto vyšetření říká hysterosalpingografie, pokud se chcete naučit nové slovo, haha). Zákrok probíhá v nemocnici, kdy gynekolog zavede skrze katetr do dělohy tzv. kontrastní látku (jedná se o jódovou obarvenou kapalinu). Potom jde žena na rentgen, kde se v různých polohách pořídí snímky, aby se dalo průkazně říct, že kapalina prošla celými vejcovody. Podle výsledku se rozhodne, zda jsou vejcovody průchozí či neprůchozí. Od blízké osoby, která toto vyšetření absolvovala před lety, jsem věděla, že je to dost bolestivá procedura. Ne ani tak to vyšetření samotné, ale spíše poté, kdy je vaše děloha naplněna kontrastní látkou, která se pomalu vstřebává, a to dost bolí. Další nevýhodou je samozřejmě vystavení rentgenovému záření a občasné pozákrokové komplikace, například v podobě zánětů dělohy.
Když mi teda paní doktorka před pár týdny doporučila, abych podstoupila toto vyšetření, radostí jsem do stropu neskákala. Nicméně jsem jí plně důvěřovala, že ví, co dělá a proč to dělá. O to více mě nadchlo, když mi představila novou metodu, kterou se dá průchodnost také zjistit. Místo kontrastní látky se zavádí taková speciální pěna a k zobrazování se nepoužívá rentgen, ale klasická vaginální sonda (ultrazvuk). A hlavně – největší výhodou bylo, že se toto vyšetření dělalo ambulantně a dělala mi to moje doktorka, takže jsem byla o dost klidnější. O vyšetření jsem si dopředu nic nenačítala, ptala jsem se akorát na bolestivost a na to mi paní doktorka doporučila, ať si předtím vezmu Brufen nebo nějaké analgetikum, ale že běžně to ženy snášejí velmi dobře. Důležité ještě bylo, aby vyšetření proběhlo po menstruaci, respektive před ovulací. Po ovulaci se to moc nedoporučuje, aby pěna/tekutina neodplavila oplodněné vajíčko. Vyšetření jsem měla tedy naplánované zhruba 5 dní po menstruaci na čtvrt na sedm večer. Vzala jsem si dva Paraleny, poprosila manžela, aby mě na vyšetření odvezl a zavezl domů, naplánovala si klidný večer a druhý den home office. Nebála jsem se ani tolik bolesti, ale spíše mi dělala blbě představa, že mi děložním čípkem zavedou tenký katetr. Taky jsem si moc nechtěla představovat, co by bylo, kdyby to vyšlo neprůchozí. Šla jsem teda s myslí otevřenou, postojem neutrálním a těšila se, až to budu mít za sebou. Píšu to furt, ale musím to opět zmínit, moje gynekoložka je úžasná. Byla milá, všechno mi dopředu popsala, dělala vtípky, aby odlehčila atmosféru, a za 5 minut bylo hotovo bez jakékoliv bolesti!
Pokud by Vás zajímalo, jak konkrétně procedura probíhá, zkusím to shrnout na jednom odstavci. Jestli vám tyhle věci nedělají dobře, přeskočte na konec 🙂 Nejprve mi doktorka udělala ultrazvuk, aby si ověřila, že jsem ještě neovulovala. Potom byla potřeba připravit pěnu. Představte si takovou větší a širší plastovou injekční stříkačku naplněnou tekutinou. Tak se musela několikrát zaštěrkat, aby z ní vznikla pěna. Potom do mě doktorka zavedla zrcátka, aby správně umístila katetr (taková tenká plastová hadička) a zavedla jej přes čípek do dělohy. Toho jsem se bála nejvíc! Něco málo jsem cítila, ale bylo to o dost snesitelnější než třeba pravidelně stěry čípku na preventivce. Když měla katetr správně umístěný, vytáhla zrcátka a zavedla ultrazvukovou sondu. Připravenou pěnu připojila ke katetru a začala plnit. Na ultrazvuku šlo velice rychle vidět, že pěna prostupuje celým prostorem a ve vejcovodech se koncentruje do malé zatáčky. Jsou tedy krásně průchozí. Skvělé bylo, že jsem se na celou věc dívala, protože mě tyhle věci baví sledovat a nemusela věnovat pozornost tomu, co se děje v ordinaci. Paní doktorka se pořád průběžně ptala, jestli mě to nebolí, nebo jestli ten tlak není nesnesitelný a jak jsem říkala, za mě to byla fakt neskutečná pohoda s nejlepším výsledkem. Obě jsme se pak navzájem pochválily a s optimismem si popřály štěstí, že snad by to mohlo k miminku pomoct.
Tento způsob vyšetření průchodnosti ještě není úplně běžný, dělají ho většinou spíš na IVF klinikách. Snad jedinou nevýhodou je to, že si za zákrok musíte zaplatit. Nicméně to, že je to v ambulanci Vám známe, provádí Vám to lékař, na kterého jste zvyklá, je to bezbolestné, rychlé a za mě bez jakýchkoliv následků (druhý den jsem občas cítila tlak v břichu, ale toť vše) – za mě to byla naprosto ideální volba. Navíc tohle vyšetření někdy “prošťouchne” tu cestu a může zvýšit pravděpodobnost početí. Paní doktorka říkala, že mě nechce ambulantně dlouho trápit, nicméně že je optimistická a ještě by tomu alespoň dva cykly dala, než nás svěří do rukou reprocentra. A víte co? Za mě je tohle ideální dohoda. Takže držíme si palce, že otestování průchodnosti v kombinaci se stimulací ovulace třeba vážně povede k těhotenství.
Příští měsíc mě toto vyšetření čeká a Váš článek mě velmi uklidnil 🙂 U mě je situace o to komplikovanější, že po předchozím mimoděložním těhotenství už mám jen jeden vejcovod a představa, že druhý by nemusel být průchozí je děsivá. Ale je třeba myslet pozitivně 🙂 Díky Vašim příspěvkům vždycky vím, co mě asi bude čekat na dalším vyšetření a je to vždy docela úleva 🙂 Moc děkuji a přeji hodně štěstí!
Hezký den, Leni,
děkuji za milý komentář! Moc držím palce, ať je pro Vás vyšetření co nejvíce komfortní a s tím nejlepším možným výsledkem ??? a budu ráda, kdybyste pak měla chuť dát vědět, jaké to bylo. Držím palce, spolubojovnice!