Když mi bylo dvacet, seděla jsem na semináři Psychologie emocí a dělala jsem dobrovolníka v jednom cvičení. Nepamatuju si už, co bylo cílem, ale mým úkolem bylo vyprávět skupince lidí, kde se vidím za deset let. Nikdy jsem neměla velké ambice na kariéru, za to jsem vždy věděla, že chci mít spokojenou rodinu. Prima chlapa, pár dětí (dvě nebo tři) a psa. Teď je mi devětadvacet (skoro) a mám prima chlapa, nejrozkošnějšího psa, jen ty děti nikde…

Odjakživa jsem holka organizovaná a systematická. Mám ráda, když mají věci řád a ideálně, když si je můžu naplánovat. Když jsem byla ještě školou povinná, šlo to snadno. Gympl, vysoká, odjet na Erasmus (načerpat životní zkušenosti), odstátnicovat, najít si práci. Checked! V osobní rovině jsem to měla docela snadné, protože s mým mužem jsme se dali dohromady na střední škole.  Ani jeden jsme nebyli extrémní zastánci svatby a manželství, za to jsme oba věděli, že jsme rodinně založeni a že děti do třicítky rozhodně chceme. Po roce společného bydlení jsme spolu obědvali a já začala TU diskusi! Bylo mi 26, devět let jsem zobala antikoncepční pilulky a byla jsem připravená plodit děti. Svého muže jsem v počátku vyděsila, nicméně po různých propočtech, že v ideálním případě budeme rodiče za necelý rok, bylo rozhodnuto. Poslední balení antikoncepce jsem ani nedobrala a malovala si, že třeba na Vánoce už budeme tři…

A teď se dostávám k té vtipné části, která zřejmě postihne každou holku mé generace. Když jsem byla teenager, nám holkám se vštěpovalo: “Hlavně nesmíš otěhotnět! Zkazíš si celý život. Musíš být sexuálně zodpovědná!”. Tak jsem byla. Když jsem měla prvního pořádného kluka, začala jsem  brát antikoncepci dřív, než došlo k prvnímu sexu. Devět let v kuse jsem každý den v osm večer zobla pilulku, každých dvacet osm dní pseudomenstruovala a pochvalovala si, jak jsou ty pilulky naprosto boží věc. Nikdy jsem je nemusela měnit. Pleť jsem měla bezchybnou, nepřibrala jsem, prsa mi narostla tak akorát a rozhodně jsem se necítila emočně či sexuálně utlumená. 

Jednou v životě jsem si prášek zapomněla vzít. S hrůzou jsem druhý den googlila, co se může stát. Panikařila jsem, že jsem měla před třemi dny sex a že spermie mohou přežít v těle až pět dní a že jsem určitě těhotná. Po uklidnění kamarádek a negativním těhotenském testu, který jsem si s největším studem šla koupit do lékárny a pak ho doma měla asi měsíc ve skříni, aby ho v koši nenašel táta, byl průšvih zažehnán. A tady se chci zastavit! Já fakt roky a roky žila v tom, že prostě žena může otěhotnět snad kdykoliv, že jen antikoncepce ji od toho uchrání. Pojem ovulace jsem samozřejmě z biologie znala, ale jak jsem měla vymytý mozek ze strachu z otěhotnění, vůbec jsem ji nebrala v úvahu. A pak se psal březen 2018 a já jsem se z módu “Jen za žádnou cenu neotěhotnět” přepnula do módu „Chci otěhotnět”. 

Jak už jsem psala výše, jsem dost “planér”. Takže jsme to doma naplánovali…dáme tomu volný průběh. Ovulačními testy, plodnými dny a sexu na povel jsem dost pohrdala. Servery typu eMimino a Modrý koník jakbysmet. Jako psycholožka jsem věděla, že nesmím být urputná, že to tím pádem nepůjde. Svoji první ovulaci jsem totálně ignorovala. Bolelo mě břicho tak, že jsem si říkala, že určitě začnu každou chvíli menstruovat a rozhodně jsem nebyla v módu rozmnožovacím. Další měsíce jsem už nevěděla, kdy ten den s velkým D je a moc jsem se tím netrápila. Byla jsem ráda, že po dlouhodobém užívání antikoncepce normálně menstruuju, nemám obličej jako patnáctiletá holka a rozhodně jsem se netrápila tím, že nejsem těhotná. Přece jsme to naplánovali tak, aby bylo dost času i na případný neúspěch. Jen jsem, bohužel, v tom roce 2018 nevěděla, že ten čas bude tak dlouhý….